Na Pražském hradě se v posledních 103 letech servírovalo ledasco, strůjce pádu komunismu v Evropě Michail S. Gorbačov třeba dostal kuřecí plátek s ananasem. Nyní Hrad osiřel a odpadá i recepce ke státnímu svátku 28. října. Okuste proto speciality prezidentské kuchyně alespoň prostřednictvím Archivu Kanceláře prezidenta republiky. Co třeba na Hradě obědval syrský či zambijský prezident?
Otec dnešního kontroverzního syrského prezidenta Bašára al-Asada obědval na Pražském hradě 7. října 1985. Háfiz al-Asad dostal typické interhotelové menu z éry normalizace, takže můžeme jen odhadovat, zda mu chutnal alespoň jeden z chodů. Číšníci mu přinesli silný hovězí vývar se sýrovými tyčinkami, plněná kuřecí prsíčka s ananasem a vařené brambory, masovou směs na rožni s hranolky a jako sladkou tečku dort Praha. Pila se vodka Stoličnaja. Arabský host totiž doma v Sýrii budoval arabský pseudosocialismus a islámský zákaz alkoholu neuznával.
Slavnostní jídelní lístek z prezidentského menu pro Háfiza al-Asada je dodnes uchován v Archivu Kanceláře prezidenta republiky – stejně jako desítky dalších pro jiné státníky. V roce 1985 byl československým prezidentem Gustáv Husák a vodka se na večeři s prezidentem Asadem pila jako aperitiv, jak se uvádí v lístku. Dále byl v nabídce Plzeňský Prazdroj, rulandské bílé a červené z Mikulova, sekt a brandy.
Masarykův třeboňský candát a nealko
Ale vezměme to popořadě. První prezident T. G. Masaryk (ve funkci 1918 až 1935) i jeho dnešní pokračovatel ve funkci Miloš Zeman se zvolení dočkali shodou okolností ve stejném věku, v osmašedesáti letech. Zakladatel Československa ovšem zdůrazňoval: „Kořalku jsem nikdy neokusil a od svých padesáti jsem se nedotkl ani piva a vína.“ Zato Miloš Zeman nikdy neskrýval, že má pálenku rád, stejně tak víno a pivo.
Masaryk nechával jídelníčky na recepce rozesílat i ve francouzštině čili v jazyce gurmánů. Například hostina pořádaná na Pražském hradě 21. října 1919 k oslavě prvního výročí samostatné Československé republiky měla tyto chody: hovězí vývar v šálku, třeboňský candát s holandskou omáčkou, kuřecí prsíčka Lucullus, bažant po česku, houskové smaženky a květák s máslem.
Střídmý Masaryk od svého vstupu na Hrad chtěl, aby na státních recepcích nebyl přítomen alkohol, naopak vyžadoval dostatek čaje, ovoce a zeleniny. Ostatně už když se v sobotu 21. prosince 1918 ujal prezidentského úřadu, hned první „lunch“ po složení slibu byl abstinenční. „Připraven čaj, smetana, ovoce, ovocné šťávy a zákusky. Alkoholické nápoje vyloučeny,“ zdůraznil deník Národní listy prohibiční ráz recepce.
Srnčí pro generála Pattona
Také prezident Edvard Beneš (ve funkci v letech 1935–1938 a znovu 1945–1948) pořádal státní recepce s francouzskou noblesou. Až do odstoupení v červnu roku 1948, k němuž byl donucen Klementem Gottwaldem, rovněž posílal jídelníčky ve francouzském jazyce.
„BOUILLON, MOUSSE DE JAMBON EN GELÉE,“ začínalo hradní menu ze 7. března 1947. Za bujonem a šunkou v aspiku následoval pečený krocan a malinový krém. Těsně po válce zval Beneš na Hrad i vysoké americké důstojníky, jimž jeho kancelář zasílala pozvánky v angličtině: „Carp in jelly, roasted roebuck“. Ryba v rosolu a srnčí pečínka se pojídaly například v červenci 1945 a na Hrad dokonce přišel i legendární americký generál Patton, velitel 3. americké armády a osvoboditel Plzně.
Protektor na dančí kýtě
Francouzské jídelníčky byly i součástí pozvánek na státní recepce pořádané protektorátním prezidentem Emilem Háchou (ve funkci 1939 až 1945). A takto třeba pohostil protektora Konstantina von Neuratha (Heydrichova předchůdce) 8. února 1940: bujon, candát a skampy v aspiku, dančí kýta obložená brusinkami a jako zákusek bomba s čokoládou. Takzvané pánské diner, které Hácha svolal do velké jídelny II. patra Pražského hradu ve středu 28. června 1939 ve 20:30 hodin, začínalo čistou hovězí polévkou, pokračovalo krevetkami a lososem v aspiku, srnčím hřbetem s brusinkami, fazolemi s máslem a opět bombou s čokoládou.
Ze 32 pozvaných hostů přišlo na Háchovo „pánské diner“ 28, povinný byl smoking. Podle zasedacího pořádku seděl v jídelně i velitel pořádkové policie protektorátu Čechy a Morava a velící generál protektorátní uniformované policie, pozdější SS-Obergruppenführer Jürgen von Kamptz, hned vedle něho ovšem i hrabě Zdenko Radslav Kinský napojený na odboj. S londýnským exilem měli tehdy spojení i další hosté v jídelně, třeba generál Eliáš a částečně vlastně i sám Hácha.
Tlačenky soudruha Novotného
Komunističtí prezidenti měli vesměs dělnický původ a o exotické speciality příliš nestáli. Klement Gottwald měl především děs a hrůzu z nelibosti, které by se mohl dočkat od sovětského diktátora Stalina. Na recepcích sice podával české matjesové filety s cibulí, nicméně ryby se zapíjely litry ruské vodky. A hradní kuchyně pro jistotu na každou hradní hostinu nachystala i něco z bratrské kuchyně, třeba ruský biftek s červenou řepou.
O Antonínu Novotném (ve funkci 1957 až 1968) se ve druhé půli 60. let říkalo, že je to nejkrásnější hlava státu na světě, někdejší odborářský vůdce ale miloval těžkou českou klasiku a třeba na počest 10. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou pozval hosty na variace staročeských tlačenek s kmínovým chlebem, karlovarský guláš se špekovým knedlíkem a moravského vrabce s kysaným zelím.
Huspenina pro spartakiádní cvičence
I za Ludvíka Svobody bylo prezidentské menu často říznuto pokrmy ze sovětské kuchyně, třeba plněným kuřetem Suvorov. Dnes ovšem těžko říct, co bylo v té nádivce typicky ruského. Také Gustáv Husák (1975–1989) nechal často uvařit něco ze sovětské kuchyně, lid pak hostil typicky českou stravou. V Archivu Kanceláře prezidenta republiky se uchoval účet za recepci, kterou Husák uspořádal na Hradě pro 1 650 vybraných účastníků spartakiády v roce 1985.
Spartakiádní hostina přišla na 211 190 korun a 10 haléřů. Cvičenci spolu s Husákem vypili 600 prazdrojů, 1 254 sedmiček vína a 400 nealkoholických nápojů Vinea. Snědlo se 1 200 obložených chlebíčků, 400 hovězích gulášů, 800 párků, 100 huspenin, 100 uzených jazyků v aspiku, 800 vepřenek s hořčicí (dobový druh karbanátku), 500 řízečků, 200 plátků bůčku po 100 gramech, 160 plátků špikované telecí kýty a třeba i 15 kilogramů zeleninového salátu s nakrájenými špekáčky.
Adamcova vláda čtyřiceti chlebíčků
Zřejmě nejlacinější a nejmenší státní recepce se odehrála na Pražském hradě v době revolučního kvasu před dvaatřiceti lety. Členy nové vlády, kterou sestavil premiér Ladislav Adamec 3. prosince 1989, jmenoval tentýž den v Hudebním salonu Pražského hradu prezident Gustáv Husák. Raut ministrů po složení slibu měl podle dokumentů z archivu mimořádně skromnou podobu. Snědlo se 20 kusů chlebíčků se šunkou a 20 kusů chlebíčků s uherákem. Vypilo se několik sklenic šampaňského.
Vzhledem ke skutečnosti, že tahle Adamcova vláda již čtyři dny po svém jmenování padla, to vlastně byla přiměřená oslava. Ve „vládě čtyřiceti chlebíčků“ usedlo 15 komunistů, 1 lidovec, 1 socialista a 3 nestraníci, takže byla demonstrujícími ulicemi i Občanským fórem tvrdě odmítnuta.
Kuře s ananasem pro Grobačova
Perestrojkový sovětský vůdce Michail Sergejevič Gorbačov povečeřel na Pražském hradě 6. dubna 1987 v půl osmé večer. Husák mu nabídl candáta s humrovou majonézou, hovězí vývar s pražským svítkem, kuřecí prsíčka s ananasem a šunkovou rýží a dále řezy ze svíčkové plněné husími játry, smažené hranolky a zeleninový salát. Pila se vodka, pivo, mikulovské víno, sekt ze Starého Plzence a slovenská Karpatská brandy špeciál, jíž se přezdívalo „kábéeška“. Vlastně to byla jen trochu propracovanější verze normovaného menu tehdejších interhotelů, na kterém tvořil vrchol gastronomie proslulý kuřecí plátek s broskví a hranolky.
Prezident spřátelené africké Zambijské republiky Kenneth David Kaunda (ve funkci 1961 až 1991) obědval na Hradě v srpnu 1980. Na stole mu přistál hovězí vývar s vaječnou sedlinou a masem, filé ze pstruha po mlynářsku s vypichovanými brambůrkami a řezy ze svíčkové se žampiony a uzeným jazykem. Zákusek tvořilo mandarinkové želé se šlehačkou a čokoládou.
Havel mluvil na Hradě i do vaření
První demokratický prezident po pádu komunismu Václav Havel (1989–2003) si zakládal na vlastním kuchařském umu a do práce kuchařů občas osobně zasahoval. Krátce před recepcí k 28. říjnu v roce 2001 třeba zcela rozmetal návrh jídelníčku. Škrtl kachní medailonky a nahradil je kroupovými jelítky a jitrničkami s křenem. Havla podobně jako později Miloše Zemana odchovala česká hospodská kuchyně, proto navrhl servírovat i pražskou šunku, domácí bramborové placky, český kozí sýr a uzené jazyky. A jako hlavní jídlo vybral mysliveckou vepřovou pečeni s feferony, po níž prý nejlépe chutná pivo.
Když Havlův nástupce Václav Klaus (2003–2013) v březnu 2004 hostil předsedy vlád zemí visegrádské skupiny, nabídl jim místo české jakýsi mix mezinárodní kuchyně. Filetovaná uzená kachní prsa, polévku z barevné čočky s uzenou slaninou a pečenými žampiony, telecí hřbet pečený na čerstvém tymiánu a grilované brambory s hlavičkami zeleného chřestu a sýrovými lupínky a na závěr zákusek v podobě sladké polévky z miniananasů na mučenkové omáčce s čerstvými jahodami a zakysanou smetanou.
Zeman byl spíš na ovar
Miloš Zeman se vrátil k české hospodské stravě, což ukázal už na prvních oslavách 28. října, které měl ve své režii. Na recepci ke státnímu svátku v roce 2013 se podávala kachna se zelím, kuřecí maso, hovězí na houbách, šunka od kosti, sýry všeho druhu, paštičky husí i zvěřinové, rolády, sladkosti, ovoce i zeleninové saláty.
Při své první prezidentské návštěvě Vysočiny v létě 2014 se Zeman svěřil, jak dříve kuchtil na své chalupě: „Ráno jsem si usmažil topinky nebo namíchal vajíčka. To jsou jediná dvě jídla, která umím. K obědu jsem otevřel konzervu a vyklopil ji na pánvičku. K večeři jsem dojedl zbytky z plechovky.“ A v jednom masokombinátu na Vysočině pak spontánně vylíčil i lásku k tlačence, kolenům a vůbec vepřovému: „Moji političtí nepřátelé mi právem říkají ovar. Přezdívku musí mít každý politik. Dokonce i moje žena mi občas zálibně hladí mé tři brady a říká, že ovar je nejlepší studený.“
