Ministr kultury Lubomír Zaorálek. Zdroj: ČTK
Ministr kultury Lubomír Zaorálek je jediným sociálnědemokratickým členem vlády, který zastával ministerskou pozici i v prvním kabinetu ČSSD a ANO pod vedením Bohuslava Sobotky. Exministr zahraničí tak může hodnotit, jaká je druhá vládní zkušenost soc. dem. s hnutím Andreje Babiše. A je nečekaně upřímný. „Díky té zkušenosti, kterou jsem měl, jsem byl odpůrcem vstupu do vlády s ANO. Tvrdil jsem, že s Babišem jako premiérem bude ta situace ještě daleko nevýhodnější, než když byl ministrem financí,“ říká Zaorálek v prvním rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Stát se omluvil odvolanému řediteli Národní galerie Jiřímu Fajtovi. Co to vypovídá o vašem předchůdci Antonínu Staňkovi, který Fajta nejen odvolal, ale zároveň na něj podal dvě trestní oznámení? Chyboval?
Myslím, že to byl až neúměrně tvrdý krok. On možná měl nějaké pochyby, ale když ministr ze své funkce podá trestní oznámení, je to už silná věc. Má to na dotyčného dopad. Ministr by něco takového měl používat naprosto výjimečně. Je tam riziko, že to policie odloží a řekne, že oznámení bylo neodůvodněné. Rozumím, že to dotyčný pak cítí jako poškození své osoby.
Je tedy namístě uvažovat o nějakém odškodnění?
Já jsem s panem Fajtem mluvil. Nebyl to náš první rozhovor, bavili jsme se i dříve, což je způsobené tím, že je pan Fajt významným odborníkem na oblast gotické malby.
A přijal tu omluvu?
Mám pocit, že jsem od něj dostal příznivou reakci. Z rozhovoru mám pocit, že mezi námi neleží nějaký zbytečný stín a že považuje mou reakci za přiměřenou.
Odvolání Fajta vyústilo ve Staňkův odchod a váš příchod na ministerstvo. Můžete zhodnotit svou účast ve vládě? Když ČSSD hlasovala o spolupráci s ANO, nepatřil jste mezi příznivce koalice.
Odstartovali jsme nové projekty, ale koronavirová krize změnila úplně všechno. Jsem ministrem kultury v zemi, kde nehrají divadla ani kina, je zmrazená vlastně veškerá kultura. To překonalo mou fantazii. Toto je mé druhé ministerstvo a opět přichází něco nečekaného. Když jsem se stal ministrem zahraničí, nedlouho poté došlo ke konfliktu na Ukrajině.
Říkáte „druhé ministerstvo“, je to tedy vaše druhá zkušenost s hnutím ANO. Jak hodnotíte koaliční spolupráci?
Díky té zkušenosti, kterou jsem měl, jsem byl odpůrcem vstupu do vlády s ANO. Tvrdil jsem, že s Babišem jako premiérem bude ta situace ještě daleko nevýhodnější, než když byl ministrem financí.
Babiš se nezměnil.
A to tvrzení platí i dnes?
Samozřejmě, on se nezměnil. Být s Andrejem Babišem ve vládě je prostě těžké. To jsme si vyzkoušeli už v té minulé vládě. Můj závěr byl, a ten jsem řekl i ostatním ve straně, že pro nás jako menšinového partnera nemá cenu něco takového zkoušet. Nakonec jsem do vlády vstoupil. Situace se vyvinula tak, že jsem byl požádán, abych vytrhl jakýsi trn z paty. Nejsem typ, který zareaguje stylem já vám to říkal a řešte si to sami. Tak jsem pomohl. Je pravda, že ministerstvo kultury není obor, ke kterému bych se musel nutit. Ta oblast mě zajímá. Kultura je největší artikl, který ČR má. Teď mě zajímá, aby z krizového období nevyšla kultura zdevastovaná. Naši sousedé ji nenechají kvůli epidemii zhynout, protože je to pro ně prestižní. Pokud bychom to my dopustili, byli bychom vedle nich jako outsideři.
Kultura je dlouhodobě podfinancovaná, platy jsou nízké. Říká se, že směřovat by do ní mělo alespoň jedno procento ze státního rozpočtu. Stane se to někdy?
Neblížíme se tomu a nepodařilo se udělat ani to, aby se očistily výdaje na kulturu. Uvádí se tu takové falešné výroky, že kultura má roční rozpočet 16 miliard. Přitom je to celé fikce. Tři miliardy tu máme jako průtokový ohřívač na církve. Ten oficiální údaj k rozpočtu ministerstva kultury je vlastně zavádějící, protože bychom museli odečíst ty tři miliardy. Pak zjistíme, že jsme hluboce pod jedním procentem.
Volební model společnosti Median za březen říká, že by se ČSSD dočkala pouhých šesti procent hlasů ve sněmovních volbách. Co to ve vás vyvolává?
Takové nenadšení. Šel jsem do vlády i proto, abych pomohl ČSSD být kompetentní stranou. Tato krize je příležitost kompetence prokázat. Na bilanci je ještě čas. V této situaci jsme schopni dát své zkušenosti, když je země potřebuje. To může být silný argument pro to, aby se lidé vrátili k ČSSD.
Lubomír Zaorálek (*1956) vstoupil do ČSSD v roce 1994 a dva roky poté byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 2002 až 2006 byl jejím předsedou. V lednu 2014 se stal ministrem zahraničních věcí, v srpnu 2019 ministrem kultury.
