Ondřej Moravec o úspěšné kariéře i životě po ní (zdroj: CNN Prima NEWS)
Předminulý víkend naposledy v rámci kariéry vyslal na 50 metrů vzdálený terč několik ran z malorážky, pak dojel do cíle, kde na něj čekalo překvapení – manželka a dvě děti. Ondřej Moravec se slzami v očích ukončil dlouhou etapu svého života. Během ní naučil tuzemské publikum milovat biatlon. „Sport je to ve finále pořád stejný, ale český divák ho dříve úplně neznal,“ uvedla v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS ikona, která zazářila zejména na olympijských hrách v Soči.
14. březen 2021 si čeští fanoušci nebudou pamatovat jako den, kdy sledovali biatlonovou fantazii. Ve smíšené štafetě dvojic v Novém Městě na Moravě dojeli Ondřej Moravec s Lucií Charvátovou na 17. místě. Ale tento výsledek nikoho nezajímal. Dopředu bylo avizováno, že sympatický závodník z Letohradu, trojnásobný olympijský medailista, se loučí s kariérou.
„Nezapomenu na to do konce života. Byla to pro mě neskutečně emotivní záležitost. Vznikla vzpomínka, kterou si vybavím rád. I přes to, že nejsem člověk, který by se běžně nějak obracel dozadu. Musím poděkovat všem, kteří u toho byli, i těm, kteří u toho bohužel nemohli být,“ uvedl 36letý Moravec v Novém dni v souvislosti s tím, že vzhledem k pandemické situaci zely jindy bouřící tribuny prázdnotou.
Právě Moravec byl jedním z hlavních českých kouzelníků, kteří očarovali národ a donutili ho si biatlon bleskurychle zamilovat. I díky tomu, zejména od mistrovství světa 2013, které hostila Vysočina Aréna, se Nové Město dostalo mezi nejatraktivnější biatlonová dějiště.
„V první řadě jsem strašně rád, že jsem toho mohl být součástí. Je to skvělý pocit. Už je to pěkně dlouho, co jsem s biatlonem začal. Sport je to ve finále pořád stejný, ale český divák ho dříve úplně neznal. Jedna věc byly výsledky, kterých jsme v nejlepší éře dosáhli. Nebyl jsem to jen já, zasloužilo se nás o to samozřejmě více. Každopádně jsem strašně rád, že si k tomu lidé našli cestu. Fandili v Novém Městě i u obrazovek, naučili se mít tento sport rádi. Je to potřeba lidem poděkovat,“ podotkl muž, jenž vlastní celkem šest medailí ze seniorských světových šampionátů, včetně zlata ze smíšené štafety na šest let vzdálené akci ve finském Kontiolahti.
Moravec sbíral cenné kovy už v mládežnické kategorii – dohromady jich na juniorských MS vybojoval osm. Jen pak nějakou dobu trvalo, než velkou perspektivu demonstroval také mezi elitou. „Potřeboval jsem dospět, vyzrát, poznat sám sebe. A to mi trvalo dlouho. První medaili v seniorech jsem získal v roce 2013, což byla dlouhá pauza. Také je nutná trpělivost, v mém případě to platilo určitě. Nakonec jsem se dočkal.“
Jak vlastně začala cesta, na jejímž konci je nejúspěšnější český biatlonista všech dob? „Je to jednoduché. U nás v Letohradě to mohl být jedině fotbal, hokejbal nebo biatlon. Ten jsem si také vybral. A myslím si, že jsem asi udělal dobře,“ usmíval se. Právě město poblíž Ústí nad Orlicí zůstalo Moravcovou základnou i v dospělosti. „Přes léto jsem tu měl vždy to, co jsem k trénování potřeboval. Podmínky jsou tu téměř dokonalé. Nic mi tu nechybělo, mám tu i celou rodinu. Od olympiády v Turíně jsem začal chodit s nynější manželkou, nic mě netáhlo jinam.“
Teď dlouhou dobu nechci dělat nic
Odchodem navazuje Moravec na další své úspěšné kolegy z reprezentace, kteří v tuzemsku spustili biatlonový boom – Michala Šlesingra, Jaroslava Soukupa, Gabrielu Koukalovou či Veroniku Vítkovou. Všichni zmínění už dali životu na trati a střelnici sbohem. Podle Moravce je však zaděláno na to, aby i v dalších letech měly medaile české majitele.
„Věřím v to. Nedávno bylo juniorské mistrovství světa a minimálně v chlapecké kategorii máme čtyři kluky, kteří jsou schopní dosáhnout věcí, jaké se povedly mně. Čeká je dlouhá cesta, není to tak, že to přijde za rok nebo i třeba tři. Musí vydržet a jít si za svým snem a cílem. Pak jsem přesvědčený, že to přijde.“
Ondřej Moravec si nesmírně užil nedávnou rozlučku v Novém Městě na Moravě, navzdory tomu, že tribuny ve Vysočina Aréně byly prázdné. Zdroj: CNN Prima NEWS
Sám Moravec se v průběhu vydařených let stal pro mnohé děti vzorem. „Je to strašně krásné. Shodou okolností jsem byl nedávno na návštěvě u babičky a byl tam i synovec. Ten dlouho se sportem nechtěl mít nic společného, najednou tam přišel s tím, že hodinu a půl trénoval střelbu. Tak to jsem byl nadšený. Vždy, když slyším něco podobného, že si někdo hraje na mě nebo se celkově věnuje biatlonu, zahřeje mě to u srdce,“ řekl Moravec.
A co teď bude dělat? „Dlouhou dobu určitě nic,“ měl jasno s úsměvem na tváři. „Dám si pauzu, pořádně vše promyslím, pak uvidím. Chvilku budu v důchodu.“
