Byty přestanou být díky covidu skladištěm věcí, říká architektka Jiřičná

„Kdyby si člověk neustále stěžoval na to, co se kolem nás děje, bude nešťastný a udělá nešťastnými všechny ostatní. Moje maminka vždy hledala ve všem to dobré a já se o to snažím také,“ řekla v pořadu Inteview první dáma české architektury Eva Jiřičná.

Češi nevědí, co s penězi. Nakupují nemovitosti a berou si hypotéky, myslí si experti

Reality a hypotéky

Lednový pokles průměrné úrokové sazby u hypotečních úvěrů na 1,94 procenta mnohé překvapil. Stejně tak i samotný objem poskytnutých půjček na bydlení, který byl meziročně téměř o polovinu vyšší. Jenže při detailním pohledu na dění na finančním trhu to takové překvapení není.

Jednou z dobrých věcí, které přinesl s sebou covid, je podle ní změna architektury. „V bytech nebudeme skladovat všechno, co nám někdo dá, a naučíme se prostor používat ekonomičtěji. Byty nebudou jen skladiště,“ myslí si.

Do svých projektů se snaží dostávat i zeleň, která je zvlášť v této době důležitá. „Zeleň je v našich životech alfa a omega architektury. Jestliže se máme starat o planetu, zeleň je na prvním místě,“ podotkla.

Dodala, že se lidé navíc rádi starají o zahrádky. Ty má v plánu postavit na balkonech věžáku v Ostravě, který přetváří. „Kdyby mi někdo řekl, že můžu stavět na dálku, nevěřila bych mu. Člověk se ale naučí všechno,“ líčila s tím, že ji kolegové seznámili s aktuálním stavem budovy díky technologiím. „Koupili dron, aby mi stavbu ukázali ze všech stran,“ vysvětlila.

Jiřičná se tak naučila pracovat na dálku a myslí, že zdaleka není jediná. „Naučili jsme se rozumět tomu, co je nutné a co se dá ušetřit. A to jak v ekologické, tak osobní sféře. Člověk si nemůže neustále kupovat boty a trička nebo jezdit na jeden den na schůzi kdekoliv na světě a plýtvat benzínem. Lidé nebudou cestovat tak jako dřív,“ řekla.

Sama se do České republiky z Velké Británie, kde žije, vracela jednou za dva týdny. „Naposledy jsem byla v tuzemsku v únoru, teď necestuji, nejde to,“ uvedla. Ve volném čase se snaží komunikovat se světem alespoň pomocí technologií. „V poledne si pak dělám krátkou čtyřicetiminutovou procházku a dělám virtuálně pilates,“ dodala s tím, že jí ale Česká republika chybí.

„Narodila jsem se před druhou světovou válkou a různé věci jsem nemohla, na druhou stranu se považuji za člověka, co má více štěstí než rozumu. Nepláču nad rozlitým mlékem,“ uzavřela.