Carlos Reutemann byl jedním z nejrychlejších jezdců F1 druhé poloviny 70. let. Nebylo s ním ale snadné vyjít. Zdroj: AP
Carlos Reutemann nebyl zrovna prototypem hvězdy formule 1. Ještě méně by jím byl dnes než mezi lety 1972–82, kdy bojoval ve velkých cenách. Věčně zachmuřený, intrikující ve jménu úspěchu a politicky aktivní Argentinec jakoby mezi drsné bonvivány a playboye královny motortistického sportu vůbec nepatřil. V pátek byl devětasedmdesátiletý „Lole“ převezen na jednotku intenzivní péče s krvácením do dutiny břišní.
„Mít Reutemanna za týmového kolegu není únosné. Ani vteřinu. Od první minuty jsme si neměli co říct.“ prohlásil v roce 1977 slavný Rakušan Niki Lauda, který zázračně vstal z mrtvých po ohnivé nehodě uplynulé sezóny a po vyzrálých výkonech znovu dobyl mistrovský titul.
Ne, tihle dva se opravdu neměli v lásce. Niki Lauda se nejspíš oprávněně domníval, že jej chce Reutemann přpravit o místo v tehdy nejlepším týmu světa. Zdroj: AP
V pravý čas na nepravém místě
Lauda narážel na skutečnost, že Argentince Reutemanna angažoval Enzo Ferrari v době, kdy to vypadalo, že se rakouský jezdec ze svých zranění nevzpamatuje, nebo ne tak, aby mohl znovu plnohodnotně zastávat post Ferrariho jedničky. Reutemann strádající s nespolehlivými vozy Brabham samozřejmě nabídku z Maranella nadšeně přijal, jenže se trochu přepočítal – nezdolný Lauda už za šest neděl od pověstné nehody na Nüburgringu seděl v kokpitu rudého Ferrari 312 T2 se startovním číslem 1 a po závodě v Monze se milý Argentinec řečený též „Lole“ musel pakovat do role pouhého testovacího jezdce.
I přes úvodní úspěchy Lauda Reutemanna v roce 1977 z různých důvodů předčil a stal se podruhé mistrem světa, zatímco Lole skončil jen čtvrtý. Po Laudově odchodu šel Carlos do sezony 1978 jako Ferrariho primus. Měl ale dva problémy, které mu opět překážely na cestě k titulu: Nevyzrálé obutí Michelin a revoluční vozy Lotus 79 v rukou Andrettiho a Petersona. S novým týmovým kolegou Villeneuvem si ale pro změnu rozuměl dobře. Narážeje na Kanaďanův malý vzrůst ho prý škádlíval slovy: „Tak co, pinďo, jak ti to jede?"
Podobně jako v roce 1975 z toho bylo nicméně zase jen třetí místo a milý Carlos si znovu pakoval kufry a navnaděn genialitou Lotusů podepsal pro další sezónu u anglického týmu. Jenže chyba lávky – Lotusy byly v roce 1979 mizerné a slavil tým Ferrari, ze kterého Reutemann před sezónou odešel.
Jízdu Carlose Reutemanna z Nürbugringu 1975 si určitě pusťte hodně nahlas – takhle krásně už dnes formule 1 rozhodně nezní.
Poslední pokus o primát a zase válka. Na trati i skutečná.
V roce 1980 byla Carlosovi osmatřicet a moc dobře cítil, že šancí získat titul už moc nebude. Podařilo se mu sice získat místo u týmu Williams, který v té době F1 dominoval, po pár závodech ale zjistil, že celá organizace je postavena okolo Australana Alana Jonese, který se roku 1980 stal mistrem světa – Lole byl s jedním vítězstvím opět jen třetí.
S vědomím krátícího se času vyrazil do sezóny 1981 s pevným odhodláním stát se mistrem stůj co stůj. Už ve druhém závodě sezóny ignoroval týmovou signalizaci, když před sebe nepustil týmovou jedničku Jonese a v Brazílii zvítězil. Od toho momentu musel bojovat nejen se soupeři, ale i s vlastní stájí. Přese všechna protivenství ještě před posledním závodem v Las Vegas vedl pořadí šampionátu. Podařilo se mu ještě získat pole position, ale v závodě, který vyhrál vždy břitký nepřítel Jones („měl jsem takovou radost, že jsem si cvrnklul to trenek“), dojel kvůli problémům s řazením až osmý daleko za sokem Piquetem, který jej v duelu o titul nakonec o bod předstihl.
Carlos Reutemann v roli vrcholného argentinského politika. Zdroj: AP
Carlos s Williamsem ještě odstartoval do sezóny 1982, ale druhé místo ve druhém závodě v Brazílii bylo po 146 absolvovaných velkých cenách a dvanácti vítězstvích jeho posledním zápisem do statistik formule 1. Patrick Head z Williamsu tvrdil, že Reutemann zkrátka už ztratil motivaci, pravý důvod byl ale nejspíš závažnější: Na začátku dubna 1982 vypukla mezi Argentinou a Velkou Británii válka o Falklandy a spojení politicky angažovaného Argentince a britského týmu rázem znamenalo příliš třaskavou kombinaci.
Politik Reutemann
Přilbu na hřebík tehdy ale ještě Reutemann tak docela neodložil. Že stále umí, ukázal Carlos v letech 1983 a 1985, kdy skončil absolutně třetí v pořadí argentinské rallye, která byla součástí mistrovství světa v automobilových soutěžích. Ještě v roce 1995 u příležitosti znovukonání VC Argentiny objel několik kol v tehdejším Ferrari 412. Původně mělo jít o exhibiční jízdu, Reutemann za to ale vzal tak, že by se s výsledným časem vešel do první desítky startovního roštu.
To už ale naplno běžela jeho politická kariéra, během níž se dvakrát stal guvernérem rodného argentinského státu Santa Fé a v roce 2002 byl dokonce favoritem na post argentinského prezidenta. Nakonec se ale stal senátorem a je jím do dnešních dnů.
V posledních letech bohužel Reutemanna často trápí zdravotní potíže a v roce 2017 mu byl odoperován zhoubný nádor na játrech. Také současné vážné onemocnění má původ v dutině břišní a lékaři z nemocnice v argentinském Rosáriu jsou v prognózách senátorova zdravotního stavu přinejlepším zdrženliví. Veřme, že „Velký Carlos“ ještě neřekl poslední slovo. Nebýval sice zrovna nejoblíbenějším pilotem, rozhodně však nesmírně tvrdým, charizmatickým a velice rychlým závodníkem. Kéž by se dnes nějaký takový vyskytoval v poli jezdců F1.
