Castro a jeho neuvěřitelný příběh. Podmanil si Kubu, svět přivedl na pokraj jaderné války
Sebevědomý řečník, vousatý revolucionář, ale také krvavý diktátor, který na Kubě vládl téměř 50 let a stal se jednou z nejkontroverznějších postav 20. století. Přesně tak se dá popsat Fidel Castro, jenž by dnes, 13. srpna, oslavil jubilejní 100. narozeniny. Jeho příběh je v mnoha ohledech takřka neuvěřitelný. Byl to právě Castro, který byl tváří kubánské revoluce, aby nakonec svou zemi přivedl k hospodářskému kolapsu. Prostřednictvím karibské krize navíc dostal celý svět na pokraj třetí světové války. Kvůli Castrovi Kuba také dodnes představuje podivuhodný paradox komunistické země, jejíž hlavní město je vzdálené asi 150 kilometrů od nejjižnějšího bodu Spojených států.
Fidel Castro se narodil 13. srpna 1926. Jeho otec byl španělský imigrant, který se vypracoval na bohatého farmáře a majitele plantáží s cukrovou třtinou. Už v roce 1898 bojoval ve válce, po níž Kuba získala nezávislost na Španělsku. Zároveň se dostala pod silný politický a ekonomický vliv USA. Právě díky společenskému postavení svého otce Castro získal nejlepší možné vzdělání, přestože byl levoboček. Jeho matkou byla kuchařka z tamní plantáže.
ČTĚTE TAKÉ: Šílený diktátor, který předčil Stalina i Hitlera. Pol Pot vyvraždil čtvrtinu svého národa
Během studií práv na Havanské univerzitě se Castro začal zajímat o politiku. Pod vlivem myšlenek marxismu a leninismu se zapojil do kubánského revolučního hnutí. I když si Kuba v té době ve srovnání s dalšími zeměmi Latinské Ameriky nevedla ekonomicky špatně, nižší třídu obyvatel trápily extrémní majetkové rozdíly.
Fidel Castro
Narozen 13. srpna 1926, zemřel 25. listopadu 2016
Předseda vlády Kuby: 1959 až 1976
Prezident Kuby: 1976 až 2008
První tajemník Komunistické strany Kuby: 1965 až 2011
Kuba byla na jedné straně rájem amerických investic a velkým lákadlem západních turistů, kteří hojně navštěvovali havanské bary či kasina. Naproti tomu většina venkovského obyvatelstva žila na hranici totální chudoby v chatrčích uplácaných ze dřeva a bláta. V roce 1952 se navíc do čela země znovu dostal diktátor Fulgencio Batista, kterého Američané dlouhé roky podporovali.
Přestože byl Batista zkorumpovaným politikem, který vraždil své politické odpůrce, zároveň se ostře vymezoval proti socialismu, což z něj dělalo ideálního spojence pro Washington. Už na konci 30. let se navíc Batista začal stýkat s židovským gangsterem Meyerem Lanskym, který úzce spolupracoval s italským bossem newyorské mafie Luckym Lucianem.
Útok na Moncadu, mexický exil a návrat na Kubu
Zatímco americká vláda chtěla Batistu udržet u moci, aby v rámci studené války potlačovala po celém světě komunismus, pro americký organizovaný zločin zase Kuba představovala zlatou příležitost v podobě luxusních hotelů či kasin, ale i univerzální a bezednou pračku na špinavé peníze. Jenže nakonec to byl Fidel Castro, přezdívaný jako „advokát chudých“, kdo americké vládě i mafii zničil představy o Kubě jakožto strategickém spojenci a investičním ráji.
Nutno zmínit, že násilí Castrovi nikdy nebylo cizí. Dne 26. července 1953, když mu bylo 26 let, zorganizoval neúspěšný útok na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba, kde se chtěl zmocnit zbraní. Strážcům věznice se ale podařilo útok odrazit. Několik Castrových spolubojovníků zastřelili, on sám pak byl zajat a odsouzen k patnáctiletému vězení. Byl však propuštěn mnohem dříve, než asi sám očekával. V roce 1955 Batista udělal osudovou chybu, když uvězněné účastníky útoku na kasárna Moncada amnestoval.
Čtěte také
Castro nicméně po propuštění dostal zákaz vystupovat na veřejnosti, a tak se přesunul z Kuby do Mexika. Tam se seznámil s argentinským lékařem a revolucionářem Che Guevarou. Společně se pustili do organizace guerillového Hnutí 26. července, které mělo být nástrojem pro konečné svržení nenáviděného kubánského diktátora.
V roce 1956 Castro přicestoval do přístavu Tuxpan, aby od jednoho Američana koupil starou loď za 15 tisíc dolarů. Právě na této zchátralé jachtě s názvem Granma vyrazil z Mexika na cestu dlouhou přes 2 000 kilometrů ke kubánským břehům. Ozbrojenou posádku 82 mužů vedli Fidel Castro, jeho bratr Raúl a Che Guevara. Po týdnu plavby skutečně přistáli na východě karibského ostrova. Batistovi vojáci však byli na Castrovu skupinu dobře připraveni.
Výsadek, který měl zahájit velkolepou revoluci, byl tak záhy zpozorován a následně zmasakrován kubánskou armádou. Vylodění přežilo pouze 14 revolucionářů, shodou okolností mezi nimi byli Fidel, jeho bratr Raúl i Che Guevara. Hrstka zbylých bojovníků se stáhla do těžko přístupné oblasti zalesněného pohoří Sierra Maestra. Právě tam se pod vedením Castra postupně vytvořila obávaná partyzánská skupina.
Kubánská revoluce a nastolení teroru
Hnutí 26. července bylo měsíc od měsíce silnější. Díky řadě ozbrojených střetnutí získávalo nové zbraně a díky brilantním řečnickým schopnostem Castra zase nové členy. Z partyzánských bojů se tak brzy stalo masové celostátní povstání. Už v roce 1958 byl Batista nucen naplánovat proti Castrovi rozsáhlou armádní ofenzivu, která ale skončila fiaskem.
V tomto ohledu byl klíčový obrat v postojích Spojených států. Velmoc, která Batistovi zpočátku dodávala zbraně a letadla, mu tentokrát pomoc odepřela. Americký prezident Dwight D. Eisenhower možná uvěřil, že Castro chtěl na Kubě skutečně nastolit lepší budoucnost. Když Batista během silvestrovského večera roku 1958 obdržel zprávu, že rebelové dobyli město Santa Clara, sbalil si věci – včetně 300 milionů dolarů v hotovosti – a krátce po půlnoci uprchl ze země. Hnutí 26. července tak zvítězilo.
Čtěte také
První partyzánské jednotky vstoupily do Havany 2. ledna 1959. O šest dnů později následoval velkolepý příjezd samotného Castra, který jako nový premiér alespoň zpočátku skutečně budil naděje Kubánců na lepší budoucnost. Kromě jiného nechal otevřít tisíce nových škol, které pomohly k navýšení gramotnosti na téměř 99 procent. Díky Castrovým reformám ve zdravotnictví se zase radikálně snížila novorozenecká úmrtnost. K žádným demokratickým reformám však nikdy nedošlo, spíš naopak.
Castro začal brutálním způsobem upevňovat svou moc. Skrze nového kata Che Guevaru nechal v politických procesech odsoudit k trestu smrti tisíce lidí. Do dlouholetého žaláře pak putovali nejen bývalí spojenci Batistova režimu, ale i další skupiny, které se z nejrůznějších důvodů znelíbily Castrovým představám o nové socialistické Kubě.
Spor s USA a invaze v zátoce Sviní
Brzy po převratu Castro také zrušil všechny konkurenční politické strany. Původně slibované demokratické volby nejprve odložil a později prakticky zrušil. Obrovskou fackou pro USA bylo zavedení plánovaného hospodářství a znárodnění majetků zahraničních vlastníků. Kuba se namísto Spojených států začala upínat k Sovětskému svazu. Námluvy s Moskvou dobře ukazovala skutečnost, že Castro kubánskou revoluci později překřtil na komunistickou.
Američané v reakci na znárodnění majetku západních investorů vyhlásili v roce 1960 embargo na vývoz zboží na Kubu, tedy kromě léků a některých potravin. V roce 1961 pak přerušili veškeré diplomatické styky a o rok později stopli veškerý obchod s karibskou zemí. Zároveň se ve Washingtonu začalo mluvit o likvidaci Castra. CIA prý uvažovala o použití otrávených pilulí, vybuchujících doutníků či infikovaného neoprenu. Žádný z těchto plánů ovšem nikdy nebyl realizován.
Čtěte také
Do dějin vešla především neúspěšná invaze v zátoce Sviní z roku 1961, kdy americké úřady pod vedením nového prezidenta Johna F. Kennedyho podpořily pokus asi 1 500 kubánských emigrantů o Castrovo vojenské odstranění z čela země. Tato mise dopadla pro USA naprosto katastrofálně. Kubánská armáda rozdrtila invazní bojovníky během tří dnů. Většina z nich skončila v zajetí. Castro se pak nechal natočit v místech bojů, aby do kamery provokativním tónem rozebíral taktické omyly útočníků.
Dodnes se vášnivě spekuluje o tom, že právě zpackaná invaze v zátoce Sviní byla jedním z důvodů, proč byl na Kennedyho v roce 1963 spáchán atentát. Co je zcela jisté – operace přispěla k ještě většímu sblížení Kuby se Sovětským svazem. Castro navíc získal novou záminku k tomu, aby se doma definitivně vypořádal se zbytky kubánské opozice. Ve vězení tak z politických důvodů skončily další tisíce lidí.
Jediný vítěz karibské krize?
K dalšímu vyostření vztahů mezi Kubou a Spojenými státy došlo v roce 1962, a to během takzvané karibské krize, kterou vyvolalo nejdříve rozmístění amerických jaderných raket v Turecku a následný pokus Sovětů o umístění jaderných hlavic na území Kuby. Spojené státy vyhlásily v reakci na to blokádu Kuby, která měla zabránit dopravení dalších raket na toto území. Společně s druhou berlínskou krizí šlo pravděpodobně o nejvíce vyhrocené období studené války, které mohlo eskalovat v jaderný konflikt.
Situace se ale nakonec uklidnila. Sovětský svaz ustoupil a všechny rakety z Kuby odstranil. Američané na oplátku učinili to samé v Turecku. K tomu se také zavázali, že nezaútočí na Kubu. Za strategického vítěze karibské krize tak lze označit Castra, který mohl díky mohutnému přílivu pomoci z Moskvy definitivně přetransformovat Kubu v klasický komunistický stát sovětského typu.
Čtěte také
V roce 1976 nechal schválit novou ústavu, ve které byla zakotvena vedoucí úloha komunistické strany. Castrovi k funkci prvního tajemníka komunistické strany přibyla i role prezidenta. Do té doby byl oficiálně předsedou vlády. Nutno dodat, že v 70. letech se už kubánská ekonomika nacházela v absolutním úpadku. Většina obyvatel žila v totální chudobě, zejména lidé na vesnicích umírali hladem. Castro ovšem dlouhodobě odmítal, že by ve vedení země páchal jakékoliv chyby.
Jeho obrovskou zbraní v tomto ohledu byly brilantní řečnické schopnosti a strhující několikahodinové propagandistické projevy, v nichž veškeré problémy Kuby obvykle házel na Spojené státy a občany, kteří se stavěli proti „výdobytkům“ revoluce. „Pouze slabý a zbabělý národ by se vzdal a vrátil do otroctví,“ prohlašoval například.
Odkaz, který na Kubě žije dodnes
Hlavně kvůli němu komunistický režim na Kubě přetrval do dnešních dnů. Dokonce přežil i rozpad Sovětského svazu v roce 1991, což vedlo k faktickému zhroucení kubánské ekonomiky. Castro proto začal v 90. letech usilovat o zrušení amerického embarga, což se mu nepodařilo. Povedlo se mu ale přilákat do země zahraniční investory. Rovněž otevřel karibský ostrov západním turistům. Obraz Kuby se tak za poslední dekády radikálně změnil. I tak Castro vládl na Kubě skoro 50 let.
Do ústraní se stáhl až v roce 2006, kdy kvůli stále zhoršujícímu se zdravotnímu stavu předal vedení země svému bratrovi Raúlovi. Ten na Kubě vládl prakticky až do roku 2021, kdy pozici generálního tajemníka komunistické strany přenechal prezidentovi Miguelu Díaz-Canelovi, čímž se po více než 60 letech uzavřela éra Castrů. Raúl Castro nicméně žije dodnes, letos v červnu oslavil 95. narozeniny.
Čtěte také
Fidel Castro zemřel 25. listopadu 2016, bylo mu 90 let. Stalo se tak přesně v den 60. výročí, kdy společně s Che Guevarou zahájili plavbu lodí Granma z Mexika na Kubu. Historici považují Castra za jednu z nejkontroverznějších osobností 20. století. Kritizován je kromě jiného za nastolení totality, justiční vraždy, zatýkání odpůrců, cenzuru, hospodářské reformy vedoucí k ekonomickému kolapsu, izolaci země a vyvolání karibské krize, kterou přivedl svět na pokraj jaderné války.
Na druhou stranu se Castrův režim zasloužil o rozvoj školství, zdravotnictví a zemědělství. Tyto skutečnosti v současnosti řadí totalitní Kubu v žebříčku indexu lidského rozvoje, který mimo jiné zohledňuje dlouhý a zdravý život či přístup ke vzdělání, například před Indii, Egypt, Jihoafrickou republiku či Filipíny. Přesto někteří experti v současnosti mluví o tom, že Kuba je na tom nyní nejhůře od Castrovy revoluce. Největší karibský ostrov sužuje nedostatek ropy, elektřiny i základních potravin.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Fronta na maso, která vyhnala Slavii. Stalin byl na Letné sedm let, pak ho Pražané odpálili
Věnuje se převážně domácí politické scéně. Nenechává ho chladným ani zahraniční politika, akcentuje témata kolem války na Ukrajině. Rád zpracovává i gaming a nezanedbává v textech ani svou vášeň v podobě houbaření. Studoval na Gymnáziu Na Vítězné pláni a poté na Vyšší odborné škole publicistiky (VOŠP), kde také získal první novinářské zkušenosti. V on-line zpravodajství CNN Prima NEWS začal pracovat v květnu 2020. V té době přispíval také do studentského magazínu VOŠP s názvem Generace20 a na hudební web Planeta Hudba. Po dokončení studií na VOŠP v létě 2021 nastoupil na CNN Prima NEWS jako redaktor. Nesnáší totalitní ideologie, přehnanou politickou korektnost i striktní dělení světa na „černou“ a „bílou“. (Marek.Vesely@iprima.cz)
