Válka na Ukrajině 22. 5. 2023
Pokud Rusové obsadí Bachmut, vypráskáme je odtamtud jako prašivé psy. Pomstíme naše kluky, řekl česko-ukrajinský bojovník „Matouš“ v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Jedním dechem přiznal, že nezná současnou situaci ve válkou zmítaném městě, jelikož v Záporoží se jemu i dalším vojákům prohání hlavou další starosti. Redakci popsal tíživou situaci na jihovýchodní frontě, kde obě strany utrpěly velké ztráty. „Ti, co nejsou zvyklí sbírat kusy těl, se vyzvrací a jsou pak v pohodě,“ dodal cynicky.
Jsi ještě na frontě?
Teď ne, jsem v zadních liniích. Rotujeme, musíme taky odpočívat.
Jaká je situace v Záporoží?
Je to jako na houpačce. Někdy to je hodně intenzivní a skoro doslova potíme krev, jindy panuje relativní klid. Záleží, kam se díváš ze zákopu, Rusové třeba nedávno ostřelovali Tokmačku, Novodanilivku a Novoandriivku. Buší to tam jak kladivo. Samozřejmě se tu bojíme o jadernou elektrárnu. Řekl bych ale, že největší tlaky jsou hlavně na severovýchodě, v Kramatorsku nebo Bachmutu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vítězství Rusů v Bachmutu? Bude tam ještě horko, vagnerovcům hrozí rozemletí, hodnotí CNN
Ukrajinská armáda uznala, že situace v Bachmutu je dost kritická. Rusové zase tvrdí, že už město prakticky obsadili. Jak to je?
To já sám nevím. Každou chvíli chodí jiné informace. Vím, že to tam bylo už několik měsíců hodně špatné, Ukrajina ztrácela jednu čtvrť za druhou i přes tvrdý odpor. Nevím, co se tam muselo udát, že naše kluky vytlačili Rusové skoro až ven. Ale zase víš co – tohle je i informační válka, nevěřil bych ničemu, co vagnerovci pustí z pusy.
A pokud Bachmut opravdu padne?
Tak ať si ho Rusové užijí. Znovu je odtamtud vypráskáme jak zdivočelé psy a pomstíme naše kluky. Klidně to může být tak, že se Ukrajinci stáhli, aby se vyčerpaní okupanti mohli později obklíčit. Ale to už si maluji optimistický scénář. Fakt netuším, co se tam přesně děje, a ukrajinská armáda si podle mě nechtěla dlouho moc přiznat, že je situace kritická. Řešíme to s lidmi z naší jednotky, ale většinou se nám hlavou prohání jiné starosti, abych byl upřímný.
Například?
Kdy nám přijde munice nebo dostaneme nové kvalitní škrtiče, které jsme si objednali u humanitárek. Musím zaklepat, že jídla a vody tu máme dost, zimu jsme přečkali v pohodě a není potřeba tolik oblečení. Rychle tu dochází spíš praktické věci do terénu – náboje, abys mohl střílet, a ty škrtiče, abys zachraňoval životy. Teď jsme díky tomu zastavili fakt ošklivá krvácení u některých hochů. Jeden přišel sice o celou ruku, ale nevykrvácel a přežil. To je hlavní. Ne každý měl to štěstí, ztráty byly…
Dostal ses v posledním měsíci do nějakých horkých chvil?
Naštěstí jen jednou, většinu času jsem vychytával relativně klidné patroly, pomáhali jsme s odrážením útoků a tak dále. Nejčastěji se spíš schováváme ale před dělostřelectvem, to dělá největší ztráty než střelba mezi pěšáky. Kdo se včas neskryje a nebo nepřesune, dopadá špatně. Byly i chvíle, kdy jsme některé nešťastníky museli sbírat.
I to jsi měl na starost?
Spíš jsem pomáhal. Jedno stanoviště to schytalo ošklivě. Jakmile začali pálit naši a ujistili jsme se, že už na nás nic padat nebude, kryli jsme paramediky a pomáhali jim s přesunem raněných. Anebo aspoň přenést jejich ostatky. Bojím se ale, že jsme si už na to po více než roce války zvykli, jsme v pohodě.
Těžko si představit, že se na něco takového dá zvyknout.
Ti, co nejsou zvyklí, se prostě vyzvrací a jsou taky v pohodě. Nevím, po tak dlouhé době člověk vnímá realitu úplně jinak. Když jsem se před více než měsícem vracel do Česka, cítil jsem se divně. S přítelkyní a její rodinou jsme oslavili narozeniny, nakoupil jsem nějaké užitečné věci a odpočíval. Ale byl jsem stále v neklidu, že bych si neměl užívat, ale vrátit se zpět na frontu. Zvlášť, když tam mám už spoustu skvělých kamarádů, kteří se nemusí dožít dalšího dne. Nevím, jak to popsat…
Ještě bych měl poslední dotaz. Dostala se k tobě zpráva o Taylorovi z projektu Phoenix? Zemřel v Ústřední vojenské nemocnici týden nazpět.
Slyšel jsem to od jiných českých kluků. Neznal jsem ho osobně, každý jsme byli trošku někde jinde. Ale je to za mě obrovská škoda. Medikové doslova zachraňují životy a nasazují vlastní, to se nedá nikdy docenit. Těch českých obětí je už hodně, štve mě to.
Víš o větším počtu, než o jakém mluví média? Něco podobného mi totiž naznačili i zdravotníci, kteří jezdí pomáhat na Ukrajinu.
No jasně. Až po válce zjistíme, kolik Čechů položilo život za ukrajinskou svobodu. Vím minimálně ještě o jednom bojovníkovi. Ale byl to Ukrajinec a Čech zároveň, nevím, jestli se to počítá. Pak vím o dvou mrtvých dobrovolnících, ti zemřeli loni na podzim. Divím se, že se o nich nepsalo, nebo jsem to nikde nezaregistroval.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Poslední rozhovor padlého českého medika: Raněné vozíme i v dodávce na peníze, popisoval
Popravdě o nich taky nevím.
Podle mě je to tím, že mnozí dobrovolníci sem jeli hlavně pomáhat s logistikou, ne vyloženě bojovat. Často to ani neřeknou doma, že byli na Ukrajině, jinak by měli doma malér. Ale nějaký velký přehled nemám.
Tak druhá poslední otázka. Válka trvá už více než rok. Vyhraje Ukrajina?
Ptáš se mě pokaždé. Vyhraje. Nebo spíš nesmí prohrát.
