Ústřední hřbitov Olomouc (ilustrační foto) Zdroj: ČTK
Podle Českého statistického úřadu umíralo v posledních letech průměrně 300 obyvatel denně. Podzimní vlna smrtícího koronaviru tohle číslo aktuálně zdvojnásobuje, v úterý 10. listopadu nemoci COVID-19 podlehlo 295 lidí. Jak počty obětí koronaviru zahýbou s celkovou roční mortalitou (úmrtností) v České republice? Půjde jen o statistickou odchylku, nebo se rok 2020 zapíše do dlouhodobých statistik černým písmem?
Loni v České republice zemřelo 112 040 lidí. Když údaj vydělíme počtem dnů v roce, výsledkem je číslo 307. „Je už to téměř takový úzus, v posledních letech jsme mohli skutečně uvádět, že umírá průměrně 300 lidí za den,“ potvrzuje Jan Cieslar, mluvčí Českého statistického úřadu. Jednotlivé roky v poslední dekádě však vykazují určité výkyvy.
Výkyvy až 7 tisíc mrtvých ročně
Třeba v roce 2018 celkově zemřelo 112 604 obyvatel, tedy zhruba stejně jako loni. V roce 2014 však byla mortalita výrazně nižší, tehdy zesnulo „jen“ 105 192 lidí. Tedy o 6 848 méně než v loňském roce. Jsou tedy rozdíly mezi jednotlivými roky jen statistickými odchylkami, anebo mají odlišnosti nějaké zásadnější příčiny? „V tomto smyslu termín odchylka vlastně ani nepoužíváme, to bychom museli srovnávat spíš delší časové řady,“ říká Cieslar.
Jisté je, že od začátku epidemie už v České republice nemoci COVID-19 podlehlo 5 323 lidí. Z laického pohledu je to však pořád jen odchylka od průměru, protože roční výkyv v počtu zesnulých činil v poslední dekádě až 7 tisíc. A pokud se porovnají statisticky od roku 1990, tak jsou výkyvy ještě vyšší. V roce 1991 třeba zemřelo 124 290 obyvatel, ve srovnání s rokem 2014 to bylo o 19 tisíc zesnulých více. V roce 1998 však zemřelo „jen“ 109 527, tedy o 2 513 méně než loni.
Nad pásmem obvyklých hodnot
„Zajímavé jsou rozdíly v počtech zemřelých za jednotlivé týdny, v nich už jsou letošní oběti nemoci COVID-19 jasně čitelné, ačkoliv Český statistický úřad tuhle příčinu úmrtí zatím speciálně nesleduje,“ vysvětluje za statistiky Jan Cieslar.
Než se údaje z matrik a ministerstva vnitra dostanou na Český statistický úřad, chvíli to ovšem trvá. Zatím proto úřad zveřejnil údaje jen do konce 39. týdne, tedy do 27. září. Z čísel přitom jasně vyplývá, že v 39. týdnu zemřelo nejvíce lidí za poslední dekádu. Letos to bylo 2 342 lidí ale třeba v roce 2011 jen 1 931.
Ministerstvo vnitra ale již zveřejnilo i údaje za 41. týden (od 26. října do 1. listopadu), kdy mortalita činila 2 343 úmrtí. To je téměř o 15 procent více než průměr za tento týden v posledních patnácti letech. Například v roce 2012 ve 41. týdnu odešlo na věčnost „jen“ 1 990 obyvatel České republiky. Řečeno se statistiky: Týdenní součty zemřelých se nyní dostaly nad pásmo takzvaných „obvyklých hodnot“. A křivka těchto „nadměrných úmrtí“ zatím stoupá den za dnem.
Války měnily statistiku
Na mortalitu v českých zemích (historické země Čechy, Morava a Slezsko v hranicích dnešní České republiky) je zajímavé se podívat i z dlouhodobějšího hlediska. Od 1. ledna 1900 do 30. září 2020 zemřelo na území dnešní České republiky 16 516 887 lidí. A když vypočítáme průměrný počet zemřelých za jeden den, číslo se až tak dramaticky neliší od loňského průměru. V posledních 120 letech denně umíralo průměrně 375 lidí. A letošní pandemie číslovkou příliš nepohne.
Velké výkyvy ve statistice za uplynulých 120 let udělaly hlavně války či odsun Němců. Tak například v mírovém roce 1913 zemřelo v českých zemích 190 475 lidí. V roce 1918, v poslední roce I. světové války, který navíc přinesl i pandemii španělské chřipky, to ovšem bylo 236 035 lidí. Rozdíl v mortalitě byl markantní, šlo o skoro 46 tisíc obyvatel českých zemí. V roce 1947 zase zemřelo 105 277 lidí, zatímco o rok dříve jich bylo 134 568. Češi totiž mezitím vyhnali ze země sudetské Němce a počet obyvatel se rapidně snížil z 10,6 milionu na 8,7 milionu. Menší počet obyvatel pak logicky vykázal nižší denní úmrtnost.
Čísla mohou i uklidňovat
Statisticky ale lze číst i pozitivně. V českých zemích se nikdy nežilo tak dlouho a společnost nikdy nebyla v tak dobrém zdravotním stavu jako dnes. Třeba před 110 lety se obyvatel Čech a Moravy dožíval v průměru pouhých čtyřiceti let, od té doby se střední délka života čili šance na dožití parádně zvýšila: Češi se dnes dožívají 76,2 roku, Češky 82,1 roku.
To, že naši předkové měli počátkem roku 1914 „nárok“ jen na poměrně krátký pobyt ve světě vezdejším, dokazuje i každodenní novinová rubrika „Zemřelí v Praze“ vycházející v deníku Národní politika. A kdo letos slaví padesátku, měl by si uvědomit, že abrahámovin se před pouhým stoletím dožil málokdo.
Neúprosně krátké životy Pražanů
Prahu v roce 1914 obývalo asi 150 tisíc lidí (Královské Vinohrady, Smíchov i jiné dnešní pražské obvody byly ještě samostatným městy) a denně v hlavním městě umíralo asi 15 až 20 lidí. Střední délku života sice statisticky výrazně snižovala vysoká novorozenecká a kojenecká úmrtnost, i tak se ale umíralo časně.
Třeba 13. ledna 1914 zemřeli tito Pražané: řídící učitelka Jana Barochová ve věku 46 let, manželka úředníka pražských plynáren Božena Panušková ve věku 33 let, manželka velkoobchodníka Marie Švestková ve věku 43 let, oficiál Václav Švorc ve věku 45 let, pekařský pomocník Jan Plecháč ve věku 41 let, posluhovačka Anna Nováková ve věku 44 let, zlatnický učeň Jaroslav Hubáček ve věku 17 let, služka Josefa Sršínová ve věku 26 let, syn továrníka Walter Pressburg ve věku 5 měsíců a syn obchodníka Frank Stein ve věku 3 roky.
Padesátníci a starší byli na seznamu zemřelých výjimkou a patřil k nim například cestář František Kosík, jenž se dožil 59 let. Výjimečného stáří, které je ale dnes u žen střední délkou života, se dožila pouze vdova po kočím Marie Špičáková. Ta zesnula v požehnaném věku 82 let.
