Černá kronika SSSR: Nejsem člověk, jsem bestie. Vrah horší než Čikatilo zabíjel 25 let
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Z atletiky kriminálka, pak pád
První vražda: Proč se vrah sám udal?
Desítky obětí, nevinní za mřížemi
Vrah měl o mnoho let mladší manželku
Na úvod si dovolím osobní poznámku. V období, kdy jsem do SSSR intenzivně jezdil, byl velkým tématem tisku případ masového vraha a kanibala Andreje Čikatila, který podle svého přiznání za 12 let zavraždil 56 žen a dětí. Bylo to období glasnosti, určitého informačního uvolnění, kdy se o takových případech mohlo psát. A tento případ dostal opravdu velkou publicitu. Když se čtenáři otřásali odporem při popisech jeho činů, netušili, že ve stejné době se někde mezi nimi prochází vrah, který je ještě horší a za jeho zločiny trpí ve vězeních nevinní lidé. Jmenoval se Sergej Tkač a vraždil 25 let.
Sergej možná mohl být úspěšným reprezentantem Sovětského svazu v těžké atletice, výsledky, kterých dosahoval na mládežnických závodech, tomu nasvědčovaly. Určitě by to byla cesta z hornického Kuzbasu někam dál. Někam, kde se bude mít lépe, než rodina, kde vždycky bylo víc dětí než peněz a kde nevládne otec tvrdou rukou horníka. Jenže banální úraz při tréninku mu tuto cestu uzavřel. Ze stejného důvodu nebyl přijat na fakultu tělesné výchovy a na námořní školu.
ČTĚTE TAKÉ: Vraždy v sektě kastrátů a tajemný rituál v jeskyni
Při odvodu do armády ale hendikep nevadil a po vojně se otevřely jiné dveře do budoucnosti. Fyzicky nadaný kluk zvyklý na disciplínu se zřejmě v uniformě osvědčil, a tak dostal doporučení k práci u policie, nastoupil rovnou ke kriminálce. Při službě si dálkově dodělával policejní školu v Novosibirsku.
Pokud bychom až do tohoto okamžiku mohli mluvit o smůle, která mladého muže pronásledovala, tak za další problém si už mohl sám – zfalšoval služební dokumenty. Následoval vyhazov od policie i ze školy. Tkač často měnil zaměstnání a začal pít, hodně pít. Mezi tím stihl založit i rodinu, ale nebyl to šťastný vztah, hádky v něm byly na denním pořádku. Neúspěšná kariéra a alkohol dílo zkázy dovršily.
První vražda
Ze vztahu zůstal syn a Tkač se ho nehodlal vzdát. Dokonce ho unesl na Krym. Jenže manželka dítě chtěla zpátky. Když se bývalí manželé opět setkali na letišti v Simferopolu, byla u toho policie, která dohlédla na to, aby exmanžel chlapce odevzdal. Tehdy se Tkač opět opil. Po dvou lahvích vína vyrazil do ulic. Jeho první obětí byla mladá dívka, která ten den prostě měla jen strašnou smůlu, že byla ve špatný den na špatném místě. Vrah oběti zezadu prořízl hrdlo a tělo pak sexuálně zneužil. Psal se rok 1980 a Tkačovi bylo 27 let. Jeho cesta vraha skončí až o čtvrt století později.
Čtěte také
Ve zmíněném prvním případě se ale Tkač málem sám udal. Po vraždě zavolal na policii a oznámil nalezení těla, jenom své jméno odmítl sdělit. Proč to udělal? Bylo to opilecké furiantství, nebo první a také poslední záchvěv svědomí? Nevíme. Ale tehdy mu byla policie skutečně blízko. A ne naposledy. Několikrát ho i později zastavili poblíž místa činu, jenže pokaždé se z nebezpečné situace dokázal vylhat.
Zničené existence
Jak mohl Tkač vraždit čtvrt století? Policie prostě posílala do vězení nevinné, takže na první pohled bylo všechno v pořádku. Za Tkače seděli nevinní lidé kvůli neuvěřitelně odbyté práci kriminalistů.
Až po zadržení a přiznání skutečného pachatele vyšly na světlo naprosto děsivé podrobnosti o práci kriminalistů. Vytloukání přiznání z podezřelých bylo běžné. Zlomit čtrnáctiletého kluka, pro ně musela být hračka.
Když bylo třeba, přitvrdili, další z podezřelých měl po přiznání zlomenou nohu. Jinému pohrozili, že přejedou autem jeho dvouletou dceru a znásilní manželku. V případě Vladimira Světlyčného policisté přesvědčili manželku, že zabil jejich dceru a další dívky z okolí. Ona sama pak proti muži vypovídala. Světlyčnyj se přiznal k 22 vraždám, které nespáchal, a ještě před soudem se oběsil v cele.
Tak nepracovalo jen jedno policejní oddělení, tak to vypadalo všude, kde se našla těla Tkačových obětí. Dá se říct, že to nebylo ojedinělé pochybení, ale systém fungující v celém Sovětském svazu – sebrat prvního podezřelého a vymlátit z něj přiznání. Na obranu policie je možné říct jen to, že měla co do činění s mužem, který znal její způsob práce. Tkač později u soudu vypovídal: „V jisté době jsem měl prověrku na přísně tajné čtvrtého stupně včetně případů vražd. Často jsem si v dokumentech četl. Věděl jsem, jak mě budou hledat.“
Justiční omyly
1. Vladimir Světličnyj – soudu se nedožil, oběsil se ve vazbě
2. Jakov Popovič – chlapci bylo teprve 14 let, když ho policisté odvedli přímo z hodiny ve škole. Soud mu vyměřil 15 let
3. Maksim Dmitrenko – odsouzen k 13 letům, odseděl si sedm
4. Igor Ryžkov – odsouzen k trestu smrti, který mu byl po odvolání změněn na 10 let vězení
5. Valerij Koršun – odsouzen k deseti letům vězení
6. Aleksandr Čudnych – odsouzen k 15 letům vězení
7. Vitalij Kaira – odseděl si skoro pět let z patnácti, které mu vyměřil soud
8. Nikolaj Demčuk – odseděl si 4,5 roku
9. Nikolaj Marusenko – psychicky nemocný mladík s mentalitou pětiletého dítěte skončil na tři roky v psychiatrické léčebně
Za každým jménem není tragédie jen jednoho člověka, ale většinou i celé jeho rodiny, která žila se společenským stigmatem „to je žena, dítě, otec toho vraha dětí“.
Cesta vraha
Tkač vraždil postupně na Krymu, v Dněpropetrovské oblasti, v Charkovské oblasti i v Záporoží podle toho, jak se rodina stěhovala. Ano, zní to neuvěřitelně, ale vrah dokázal založit novou rodinu a ta neměla tušení, že vede dvojí život. Přitom za ním zůstávaly desítky obětí.
Ze zabíjení se stal jakýsi rituál. Před vraždou Tkač vypil sklenici vodky, na odlehlém místě si vyhlédl oběť ve věku zhruba mezi deseti až dvaceti lety, tu podřízl (v několika případech zardousil), zneužil a vzal si trofej – rtěnku, školní přezůvky, panenku, hodinky... A policie zatím zatýkala nevinné muže.
Čtěte také
Tkač na místě činu prakticky nenechával žádné stopy – alespoň ne takové, které by při úrovni tehdejší kriminalistiky měly význam. Oběti napadal tak, aby se nestihly bránit. Nejčastěji útočil na odlehlých místech poblíž dálnic nebo železnic, aby nezanechal pachové stopy. Měnil svou podobu. Pokud se dotkl něčeho, kde by mohl zanechat otisky, předmět vzal s sebou, a při pohlavním styku používal prezervativ.
Dodnes nevíme, kolik dívek Tkač zavraždil. On sám se u soudu přiznal k 113 vraždám, to by z něj dělalo ještě horšího vraha, než byl mnohem známější Andrej Čikatilo. Prokázat se mu ale podařilo jen 37 vražd.
Samozřejmě, Tkač se mohl jen vychloubat, jenže nesmíme zapomenout, že zabíjel 25 let a to je dlouhá doba, během níž se rozpadl Sovětský svaz a společnost včetně bezpečnostních složek, se propadla do chaosu. Řada spisů zmizela, stejně jako mnozí případní svědci.
Pro pravdivost Tkačova tvrzení mluví ještě jedna okolnost... V několika u soudu neprokázaných případech se později v blízkosti míst, která označil, dlouho po vynesení rozsudku skutečně náhodou objevily lidské ostatky – například při stavbě nového domu.
Poslední oběti bylo 9 let
V roce 2005 Tkač žil na okraji záporožského města Pologi, to bylo také poslední místo, kde vraždil. První závažnou chybu udělal, když přepadl osmnáctiletou dívku pracující na zahradě. Všechno šlo podle obvyklého scénáře, jenže tentokrát oběť přežila a poskytla policii popis, na jehož základě vznikl portrét pachatele. Tkač byl dokonce mezi zadrženými muži, jenže při konfrontaci ho dívka, která přežila klinickou smrt, nepoznala. V té době už na dopadení masového vraha pracovalo 600 policistů.
O několik měsíců později, v srpnu téhož roku, stál Tkač na břehu jezera, kde se koupaly děti. Vyhlédl si devítiletou holčičku, kterou zabil, když ostatní děti šly do vody a ona zůstala na břehu sama. A tady nastává těžko pochopitelný moment. Vrah, jenž dělal všechno pro to, aby nebyl dopaden, tentokrát zbytečně riskoval. Přišel na pohřeb holčičky a sám oslovil policisty s nápadem, že mezi pozůstalými může být vrah. Byl to opět projev furiantství, nebo si podvědomě přál, aby ho někdo zastavil?
Čtěte také
O Tkačově dopadení nakonec rozhodl svědek. Nedaleko místa činu seděl rybář, který sice neviděl přímo vraždu, ale dobře si zapamatoval podezřelého muže, jenž se pohyboval v okolí. Protože Tkače policisté nedávno měli v rukách a popis odpovídal, vyrazili na domovní prohlídku. „Čekám na vás 25 let,“ uvítal vrah kriminalisty. Zapírat ani nemělo smysl. V bytě byly desítky předmětů vztahujících se k předchozím zločinům.
Soud a milenecká romance
Soud trval tři roky a soudní spisy měly 105 svazků. Tkač nic nezapíral, spíš to vypadalo, že se chlubí. Psychiatr Vladimir Golovčuk, který ho vyšetřoval, o něm řekl: „Vraždil, aby byl největším mezi vrahy. Psychiatrie tomu říká Herostratův syndrom. Jde o to, že člověk páchá zločiny, aby se proslavil.“ Ostatně tento názor lékaře v podstatě sám Tkač potvrdil, když o sobě prohlásil: „Nejsem člověk, jsem bestie. Jsem stejný jako Čikatilo, o mně by se měly točit filmy.“
Vrah, který zabil desítky lidí, se bál jedné věci a nebyl to rozsudek. Trest smrti totiž Ukrajina zrušila už v roce 2000. Tkač měl strach, že lidé vezmou spravedlnost do vlastních rukou. Musel totiž opouštět věznici kvůli policejním rekonstrukcím vražd. Vždycky se tak dělo se silným policejním doprovodem a on sám byl v neprůstřelné vestě. Obavy byly na místě, nejméně v jednom případě se lidé na něj skutečně pokusili zaútočit.
Soud ani nemohl vynést jiný trest než doživotní odnětí svobody. Tady by příběh mohl skončit. Jenže Tkače čekalo ještě deset let za mřížemi. Během nich se například pokoušel zpeněžit svůj příběh – pokoušel se například prodávat rozhovory médiím. A snil o filmu, který by natočil režisér Steven Spielberg.
Čtěte také
Také se stačil potřetí oženit. Ženou, která projevila velmi zvláštní vkus při výběru partnera, byla sedmadvacetiletá Jelena z Jaroslavské oblasti. Pracovníci vězeňské správy ji zpočátku podezírali, že se chce s Tkačem setkat, aby se pomstila za jeho oběti. Ale to by dávalo logiku a ta tady prostě není. Jelena si skutečně vzala za muže o 38 let staršího masového vraha, s nímž dokonce otěhotněla.
4. listopadu 2018 kolem třetí hodiny odpoledne se Tkačovi v cele žitomirské věznice udělalo špatně, vězeňský lékař mu naměřil nízký tlak a přivolal záchrannou službu. O čtyři hodiny později jeden z nejhorších masových vrahů v historii Sovětského svazu zemřel na srdeční slabost. Chtěl se proslavit vraždami, ale v tom nakonec selhal – filmy se točily o Andreji Čikatilovi.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vražda 17leté Kamily z Bíliny. Deník neléčeného sadisty odhalil motiv brutálního zločinu
