Výročí Černobylu (zdroj:CNN Prima NEWS)
26. duben 1986. Den, kdy došlo k nejhorší havárii v historii energetiky. Výbuch v jaderné elektrárně Černobyl na dlouhou dobu změnil koloběh světa. Dnes se na místo tragédie vypravují turisté. Mezi nimi byl i dvacetiletý student z Ukrajiny Viktor Pidhornyi, který se uzavřenou černobylskou zónu rozhodl prohlédnout „z druhé strany“.
Kdy jste Černobyl navštívil a s kým?
Do Černobylu jsem vyrazil loni v létě, když jsem přijel ze školy z Čech na Ukrajinu. Od města, kde bydlím, se nachází zhruba 660 kilometrů, takže jsem na dlouhou cestu autem vyrazil ještě s bratrancem a dvěma kamarády. Přijeli jsme do nejbližší obyvatelné vesnici Dytjatky před Černobylem, kde se nachází vjezd do třicetikilometrové „Uzavřené zóny Černobylské jaderné elektrárny“.
Až díky vám jsem se dozvěděla, že do oblasti se lze dostat i bez průvodce. Svým způsobem se asi jedná o adrenalinový zážitek.
Dostat se do nejnavštěvovanějšího místa Pripjati lze dvěma způsoby. První a rozumnější je objednat se na oficiální exkurzi, která stoji kolem dvou tisíc korun, z Kyjeva vás dovezou autobusem do Pripjati a po vyznačených trasách spolu s průvodcem si můžete projít hlavní památky. Jenže fotit a chodit můžete jenom tam, kde vám to dovolí.
Druhý způsob je úplně opačný. Ukrajina má pro člověka, který se do Černobylu dostane neoficiálně, zákonem stanovenou pokutu, v přepočtu jde o 500 korun. Takže si hodně mladých lidí sbalí batoh s jídlem a pitím na čtyři dny, koupí přístroj na měření radiace a s partou kamarádů se vydají na cestu plnou dobrodružství a vidíte černobylskou zónu z druhé strany.
Co to znamená „z druhé strany“?
Černobylská zóna není jen 35 let pustin a zřícenin. Je to také 35 let přírody, která se od tragédie vzpamatovala a můžete zde potkat divoké koně, jeleny, srnky, ale i vlka, divoké prase nebo medvěda. Zvláštní je, že se vůbec nebojí člověka. Odstřel zvířat je tu ale přísně zakázán.
Nelegální turisty ale více zajímají místa, kam se během exkurze nedostanou, třeba do továrny Jupiter nebo bunkru pro rakety.
Policie vás nakonec stejně načapala. Jak to proběhlo?
Zastihla nás čtvrtý den, když jsme se vraceli z Pripjati. Viděl nás traktorista, který zrovna jel na oběd. Kontrola proběhla rychle, na místě jsme dostali pokuty. Strážníci nás dokonce odvezli do vesnice, kde jsme náš výlet začali.
Bylo v zóně něco, co jste opravdu nečekal?
Určitě. Nečekali jsme v lesích tolik zvířat, v dnešní době to je dost velký nezvyk. Ani ne každých 100 metrů jsme potkali zvíře, je to obrovská přírodní zoo. Také nás udivilo, že se dost měnila čísla na přístroje k měření radiace.
Nemile mě překvapilo to, že se tam těží les. Sice ne moc, ale správně by se to nemělo dělat vůbec.
V černobylské jaderné elektrárně došlo k jedné z největších katastrof. Doléhalo to tam na vás?
Ze začátku ani ne, ale když jsme přišli do Pripjati a viděli opuštěné město, tak hlavně večer to bylo dost strašidelné. Člověk si tam na ticho a klid rychle zvykne, na tmu a prázdno asi ne.
Chovají se místní k Ukrajincům jinak než k cizincům?
Pro cizince exkurze stoji o něco více, asi 2 500 korun. Vcelku jsou ale na cizince zvyklí. Návštěvníků z ciziny je skoro stejně jako Ukrajinců. I když se to nezdá, jde o hojně využívanou turistická oblast.
Ukrajina je nyní kvůli invazi Rusů častým tématem hovorů. Jak se na to jako Ukrajinec díváte?
Je to těžké. Od mého bydliště na Ukrajině je to na Krym skoro dva tisíce kilometrů, takže jsme v relativním bezpečí. Osobně znám hodně lidí z Ruska, kteří nechápou, proč se tohle děje. Měli by se dát dohromady a vyměnit prezidenta, vyřešilo by to spoustu problémů.
Vzhledem k tomu, že letos odmaturujete, budete muset narukovat?
Pokud se dostanu na vysokou školu, tak ne, jinak si vyřizuji papíry potřebné pro získání českého občanství. Doufám, že to klapne. Horší to mají kamarádi, kteří zůstávají na Ukrajině. Málokomu se chce do armády a čím dál tím víc mladých lidí jezdí do Polska, Maďarska a Česka studovat a pracovat.
Na druhou stranu mám spolužáka, který v armádě slouží už druhý rok. Hlídá hranice s Běloruskem a je spokojený.
