Gagarinův start Sověti do poslední minuty tajili. Praha nic nevěděla, NASA ho zaspala

Sovětský kosmonaut a první člověk ve vesmíru Jurij Alexejevič Gagarin

Od startu Jurije Gagarina uplynulo 60 let (zdroj: ASSOCIATED PRESS/UNIVERSAL NEWSREEL/BRITISH MOVIETONE/SOVIET TV ARCHIVE/NASA)

Co se chystá v Sovětském svazu brzy dopoledne 12. dubna 1961, o tom neměl svět ani páru. Sověti totiž srdnatě mlžili a ještě 11. dubna vydala ústřední sovětská tisková agentura TASS nejasnou zprávu, v níž zaznělo: „Vesmírná loď s člověkem bude vypuštěna v nedaleké budoucnosti.“ Tou nedalekou budoucností byl ovšem již následující den, Gagarin vystartoval na plavbu kosmem 12. dubna v 9 hodin a 7 minut moskevského času.

Když brzy ráno 12. dubna 1961 vyšel deník Komunistické strany Československa Rudé Právo, v tu chvíli ani nejvyšší straničtí papaláši či prezident Antonín Novotný vůbec netušili, jak velký den to bude pro celý sovětský blok. Rudé právo otevřelo titulní stranu nezáživným článkem: „Československá stranická a vládní delegace se vrátila z návštěvy Rumunska.“

Polovinu titulní strany pak zabralo komuniké rumunských a československých komunistů plné ideových frází. Obě delegace se například dohodly na tomto stanovisku: „Jedinou zárukou úspěšného budování socialismu je pevná jednota socialistických zemí.“ První strana ústředního deníku také zahájila bitvu o úrodu, článek se jmenoval Vystupňovat tempo jarních prací.

Přesto mohl ranní čtenář Rudého práva vytušit, že v sovětském kosmickém programu dochází k zásadnímu průlomu. Nenápadná a jen několikařádková zpráva agentury TASS totiž informovala o moskevské tiskové konferenci profesora Kuzněcova, který 11. dubna pronesl tuto tajemnou vizi: „Stojíme před skokem člověka do vesmíru. Jsme přesvědčeni, že všechno bude úspěšné a že zvítězíme!“ Bez bližšího upřesnění, kdy k tomu dojde. Na tiskovce pouze mlhavě zaznělo: „Vesmírná loď s člověkem bude vypuštěna v nedaleké budoucnosti.“

Varšavská smlouva zanikla před třiceti lety. Havel napřed snil i o konci NATO

Vojenský pakt komunistických zemí s názvem Varšavská smlouva vznikl v sobotu. A zanikl v neděli. Mezitím ovšem uplynulo dlouhých šestatřicet let studené války. Smlouva byla podepsána v sobotu 14. května 1955 ve Varšavě a zrušena v neděli 31. března 1991 v Moskvě. Tehdejší československý prezident Václav Havel přitom záhy po sametové revoluci doufal, že se dočká nejen rozpuštění Varšavské smlouvy ale i zániku NATO.

Nedaleká budoucnost byla nakonec kratší než jeden den a ve středu 12. dubna v 9 hodin a 7 minut vyletěla do vesmíru raketa s Jurijem Gagarinem na palubě. Spojené státy přitom událost zaspaly, a to doslovně. V 1:07 washingtonského času sice americké radary pohyb sovětské rakety zaznamenaly, ovšem američtí výzkumníci na odpalovacím středisku NASA na Floridě v tu dobu ještě tvrdě spali. Když pak v 5:30 ráno vzbudil tiskového mluvčího NASA první novinář a zeptal se, kdy Amerika dožene Rusko, rozespalý John Powers se rozkřikl: „Hej, co to má znamenat? My tady všichni spíme!“

Nový Kolumbus je komunista

Následně se prý celá Amerika bavila touto zprávou stanice NBC: „Zatímco Amerika spala, sovětská raketa vynesla do prostoru sovětského člověka, který se pak šťastně vrátil na Zemi.“ V této podobě také zprávu NBC otisklo 13. dubna i československé Rudé právo, které přineslo i spoustu škodolibých poznámek ve směru za Atlantik. Nový Kolumbus byl totiž komunista. „Sovětský svaz dal světu Kryštofa Kolumba vesmíru,“ uvedlo Rudé právo. A zdůraznilo: „Sovětská kosmonautika má za sebou další významný krok. První astronaut obletěl v kosmické lodi Zemi. A byl to sovětský člověk a komunista.“

Rudé právo otisklo i zásadní stanovisko Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, který oznámil světu, že vesmírným vítězstvím se potvrdila převaha komunismu nad kapitalismem: „Náš svobodný, nadaný a pracovitý lid, který strana komunistů v čele s velkým vůdcem a učitelem pracujících celého světa Vladimírem Iljičem Leninem pozvedla v říjnu 1917 k uvědomělé historické tvorbě, demonstruje dnes celému světu velkolepou převahu nového socialistického řádu. Kosmický let člověka je výsledkem úspěšného splnění grandiózního programu rozvinuté výstavby komunismu a neúnavné péče komunistické strany a jejího leninského ústředního výboru na čele s Nikitou Sergejevičem Chruščovem.“

Jak reagovala Praha

Československo se o úspěšném letu Jurije Gagarina dozvědělo brzy dopoledne ve středu 12. dubna. A to obdobně jako zbytek světa ze zprávy sovětské oficiální tiskové agentury TASS, která ještě během Gagarinova letu vydala tuto informaci: „V Sovětském svazu byla vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země první kosmická loď Vostok s člověkem na palubě. Kosmonautem a pilotem kosmické lodi Vostok je občan Svazu sovětských socialistických republik letec major Jurij Alexejevič Gagarin.“

Zatímco moskevský čas ukazoval při startu Vostoku 9 hodin a 7 minut, v Praze bylo o dvě hodiny méně. Citovanou zprávu agentury TASS pak přetisklo zvláštní vydání Rudého práva, které se do pražských ulic dostalo ve 12:30 hodin. V té době už měl Gagarin za sebou šťastné přistání nedaleko města Saratov na břehu řeky Volhy, po letu trvajícím 1 hodinu a 48 minut. Když jeho padák dosedl na pevnou zem, ukazoval Staroměstský orloj v Praze 8 hodin a 55 minut.

Zrovna 12. dubna natáčel v ostravském rozhlase nové písně Orchestr Gustava Broma. „Tu se rozletěly dveře a nějaký papaláš nařídil okamžitě zhudebnit píseň o kosmonautovi, který právě letí vesmírem,“ svěřil se brněnský komponista a trumpetista Jaromír Hnilička autorovi tohoto textu v roce 2011 (Hnilička zemřel v roce 2016). „Jaromíre, musíš nás zachránit,“ poprosil vzápětí Brom talentovaného skladatele, neboť komunisté dali orchestru ultimátum. Buď kapela ihned dodá melodii, nebo se může rozloučit s dalším natáčením.

Oslavný text redaktora Pavla Pácla už byl v tu chvíli hotov: „Práci čest, majore Gagarine, / tak jsme se tedy už dočkali, / celý svět připil vám rudým vínem, / lidé vám zezdola mávali.“ Slova dost drhla a Hniličkovi navíc hýbala žlučí, jeho otce po únoru 1948 mučil vyšetřovatel vyškolený sovětskými poradci Alois Grebeníček.

Židovský klezmer z Oděsy

„Nakonec jsem dosáhl alespoň toho, že Pácl vyměnil pozdrav Práci čest za Dobrý den,“ vyprávěl Hnilička. Hudbu prý zkomponoval za deset minut. „Spíš jsem ji ukradl chuligánům z černomořské Oděsy, kteří si ji drnkali, když jsem tam byl na zájezdu,“ přiznal, jak ho napadl chytlavý rusko-židovský nápěv. Byl to prý vlastně klezmer, i s mnoha klarinety. Když Hnilička úkol dokončil, přál si, aby píseň o Juriji Gagarinovi propadla. Stal se ale přesný opak a občas se hraje i dnes.

Celý svět slyšel tu zprávu TASSu,

celý svět zanechal hovoru,

celý svět vyskočil od rozhlasu

a zdvihl pohledy nahoru.

Dobrý den, majore Gagarine,

tak jsme se tedy už dočkali,

celý svět připil vám rudým vínem,

lidé vám zezdola mávali.

Oslava úderníků

Dobytí vesmíru si v socialismu žádalo i oslavu formou pracovních závazků. Havíři Dolu Urx v Ostravě se o Gagarinově úspěšném startu dozvěděli od dispečera během ranní směny. A ještě z podzemí hlásily jednotlivé party důlním telefonem, k jakým závazkům se rozhodly. Raziči předáka Běhuly třeba hodlali vyrazit do konce května 40 metrů chodeb navíc.

Nové závazky vyhlásil i předseda JZD z Otic na Opavsku a zároveň před novináři zajásal: „Chtělo by se plakat i jásat radostí. A na návsi zatančit!“

Tagy: