V pondělí si připomínáme 35. tragické výročí černobylské jaderné katastrofy, která se udála na Ukrajině v bývalém Sovětském svazu 26. dubna 1986. Redakce Deutsche Welle se podívala na pět mýtů obestírajících neštěstí, se kterými se čas od času setkáváme.
Byl Černobyl největší jadernou katastrofou?
Černobylská tragédie v jaderné elektrárně nedaleko města Pripjať je často popisována jako nejhorší jaderná katastrofa v historii. Je to ale pravda?
Mezinárodní stupnice závažnosti jaderných událostí (INES) z roku 1990 klasifikuje jaderné incidenty na stupnici od jedné do sedmi a rozlišuje je na nehody, mimořádné události a anomálie. Jak havárie v Černobylu, tak ta v jaderné elektrárně v japonské Fukušimě v roce 2011 byly zařazeny do nejvyššího sedmého stupně. Ten označuje „závažnou nehodu“, což znamená „velké uvolnění radioaktivního materiálu s rozsáhlými dopady na zdraví a životní prostředí vyžadující provedení plánovaných a rozsáhlých protiopatření“. Která z nich byla horší, už ale INES nerozlišuje.
Pokud bychom pak termín „jaderná katastrofa“ nepovažovali pouze za popis incidentů a havárií týkajících se jaderných reaktorů, ale rozšířili jej i na radioaktivní emise způsobené lidskou činností, pak řada případů černobylskou katastrofu předčí.
Takové emise byly například výsledkem činnosti amerických a sovětských podniků produkujících plutonium v době jaderného zbrojení. „Každý z nich vypustil do okolního prostředí nejméně 350 milionu curií (jednotka radioaktivity, pozn. red.). A to nešlo o žádnou nehodu,“ zmínila pro Deutsche Welle profesorka Kate Brownová z Massachusettského technologického institutu (MIT)
„Ještě horší byl radioaktivní spad při detonacích jaderných bomb během období jejich testování po celém světě,“ zdůraznila profesorka. „Černobyl uvolnil 45 milionů curií radioaktivního jódu během dvou let testování v letech 1961 a 1962, Sověti a Američané dohromady 20 miliard curií,“ zdůraznila Brownová s tím, že v těchto případech navíc nešlo o nehody nebo lidské chyby, ale o záměrnou činnost.
Žijí v zakázané černobylské zóně mutanti?
Často se mluví o tom, že v okolí Černobylu žijí zmutovaná zvířata. Vedoucí oddělení ekologie, flóry a fauny černobylské radiační a ekologické biosférické rezervace Denis Višněvskij ale potvrdil, že nikdy v oblasti nezahlédl dvouhlavého vlka, pětinohého hlodavce ani žádného podobného tvora.
„Vliv ionizujícího záření může způsobit určitou restrukturalizaci těla, ale většinou jednoduše snižuje životaschopnost organismu,“ vysvětlil Višněvskij a jako příklad uvedl vysokou úmrtnost embryí u hlodavců v důsledku genetických defektů, které brání fungování organismu. Višněvskij se svými kolegy zkoumal tisíců zvířat v uzavřené zóně, ale nenašel žádné neobvyklé morfologické změny.
Podle něj nelze srovnávat zvířata, která přežila v zóně, s tvory, které vědci například záměrně vystavují radiaci v laboratořích.
Zregenerovala příroda v postižené oblasti?
Fotografie z místa neštěstí ukazují stromy, keře a další rostlinstvo, jak pomalu pohlcuje město duchů Pripjať a okolní vysídlené oblasti. I mnoho článků pojednává také o tom, že kolem Černobylu znovu vzkvétá život. Podle profesorky Brownové, která se Černobylu věnuje 25 let, tomu tak ale není.
„Myšlenka, že člověk poničí přírodu a vše, co musí udělal, je ustoupit a příroda se zotaví sama, je velmi svůdná,“ myslí si Brownová. Ve skutečnosti podle biologů žije v místě méně druhů hmyzu, ptáků a savců než před katastrofou. Fakt, že se zde vyskytují některé ohrožené druhy, není podle nich důkazem zdraví a vitality zdejší přírody. V postižené oblasti naopak došlo k výraznému zvýšení úmrtnosti a snížení délky života živočichů, přičemž je zaznamenán také vyšší počet nádorů a poruch imunity, krve a oběhového systému i předčasné stárnutí.
I 35 let po katastrofě je země stále kontaminována radiací, přičemž třetina z toho transuranovými prvky s poločasem rozpadu přes 24 tisíc let.
Je pro turisty černobylská zóna bezpečná?
Uzavřená zóna byla magnetem pro turisty navštěvující města duchů už před seriálem Černobyl z roku 2019. Po něm se však jejich počet zdvojnásobil asi na 124 tisíc ročně. Státní ukrajinská agentura zřídila řadu okruhů tak, aby turisté mohli místo bezpečně navštívit po zemi, po vodě nebo vzduchem.
Odhaduje se, že přijatá dávka záření během jednodenní návštěvy nepřesahuje 0,1 milisievertů (mSv), což podle německého Spolkového úřadu pro ochranu před zářením (BFS) představuje zhruba stejné množství, kterému je vystaven cestující během dálkového letu z Německa do Japonska. Při některých lékařských zákrocích dostane lidský organismus i vyšší dávky. Například při rentgenu pánve se pohybují v rozmezí od 0,3 do 0,7 mSv, při CT skenu hrudníku pak dokonce až v rozmezí 4 až 7 mSv.
Podle mluvčího německé Společnosti pro bezpečnost jaderných zařízení a reaktorů Svena Doktera by návštěva uzavřené zóny při oficiální prohlídce neměla lidem způsobit žádné nepřiměřené škody. „V Německu dostává člověk ročně v průměru radiační dávku vyšší než 4 mSv. Polovina z toho je z přirozeného záření, kterému jsme stále vystaveni, druhá pochází ze standardních lékařských procedur a letů,“ vysvětlil Dokter.
Žijí v uzavřené černobylské zóně lidé?
V současnosti je město Pripjať, které vzniklo pro ubytování zaměstnanců jaderné elektrárny a jejich rodin, často označován za město duchů podobně jako nedaleký Černobyl. Ani jedno z měst však od roku 1986 nebylo zcela neobydlené.
V zóně zůstaly tisíce lidí, zejména mužů, aby ve dvoutýdenní směnách zajišťovali fungování klíčové infrastruktury v obou městech. Po explozi čtvrtého reaktoru byly zbývající tři reaktory nadále v chodu a uzavíraly se až v letech 1991, 1996 a 2000. Zónu také hlídají speciální jednotky ukrajinského ministerstva vnitra. V Černobylu fungují obchody a nejméně dva hotely.
V oblasti žije také řada obyvatel neoficiálně včetně těch, kteří zde bydleli před katastrofou a rozhodli se vrátit. Usadili se ve vesnicích, které byly po tragédii evakuovány. Přesný počet těchto lidí však není znám a ukrajinská Státní agentura pro správu vyloučených zón dokonce tvrdí, že tam žádní nejsou.
V roce 2016 se předpokládalo, že v celé vyloučené zóně žije asi 180 lidí. Vzhledem k tomu, že mělo jít spíše o starší obyvatele, je možné, že toto číslo kleslo. Ačkoliv jsou místní oficiálně pouze tolerováni, stát jim vyplácí důchody a každé dva až tři měsíce jsou zásobováni potravinami prostřednictvím mobilního obchodu.
