Češi, vraťte se už na Silvestra. I za války chceme turisty, prosí starosta ukrajinské Koločavy
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
V Koločavě se čeština stala druhým jazykem.
Počet českých turistů je kvůli válce na Ukrajině nízký. Před ní jich jezdilo až 50 tisíc ročně.
Devět mladých vojáků z obce už padlo ve válce.
Jakou roli hraje v Koločavě legenda o Šuhajovi?
Před ruskou okupací přijíždělo do ukrajinské Koločavy mnoho Čechů i na Silvestra, od jara je pak lákala karpatská příroda. Koločavu tak za posledních 35 let spatřily statisíce a možná i milion Čechů. „Letos v létě jsme tu měli 5 až 10 českých turistů, to je žalostně málo. Přitom se u nás války není třeba až tolik bát, i když obezřetnost je na místě. Ale potřebujeme vás,“ obrací se na Čechy tamní starosta Vasil Chudinec v obsáhlém rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Někdejší československá Podkarpatská Rus přitahovala před ruskou invazí na Ukrajinu až 50 tisíc českých turistů ročně. A skoro každý z nich chtěl spatřit Koločavu, obec spojenou s legendárním Nikolou Šuhajem loupežníkem, který se stal hrdinou nejslavnějšího románu meziválečného spisovatele Ivana Olbrachta. V letech 1919 až 1939 totiž tato část dnešní Zakarpatské oblasti patřila k Československu. „Můj dědeček byl ale ročník 1909. A ten měl opravdu hodně hezkých vzpomínek na období Československa i na jeho prezidenta T. G. Masaryka,“ vypráví starosta Vasil Chudinec (Василь Худинець).
ČTĚTE TAKÉ: Muž se v Praze zabarikádoval a hrozil zapálením domu. Zpacifikovala ho zásahovka
Kolik českých turistů je nyní odhadem v Koločavě?
Ani jeden, prostě žádný. Rád ale vzpomínám, jak před rokem 2014 byla všude v Koločavě slyšet čeština, takže slovo Čech se u nás dokonce stalo synonymem pro slovo turista. Devadesát procent všech turistů v oblasti tvořili Češi, takže také Ukrajince nebo Maďary s batohy na zádech jsme označovali jako Čechy, tedy turisty.
Češi přestali do Koločavy jezdit už v roce 2014, tedy po vypuknutí konfliktu na Donbase?
Nešlo jen o nějaký „konflikt na Donbase“, jak říkáte. To byl počátek války, která trvá už 11 let. Ruská invaze na Krym, obsazení části Doněcké a Luhanské oblasti, to vše nás nutilo k co nejefektivnější obraně nových hranic Ukrajiny včetně mobilizace, takže i Zakarpatská oblast měla brzy své první mrtvé odvedence. A Češi tyto události napřed velmi citlivě vnímali jako válku, která se dotýká celé Ukrajiny, i když v Koločavě a Karpatech byl absolutní klid. Přesto v roce 2014 nepřijel téměř žádný český turista, ale v dalších letech se začali pomalu vracet.
Starosta ukrajinské Koločavy Vasil Chudinec (na snímku) prosí české turisty, aby se vrátili do kraje Nikoly Šuhaje loupežníka. A to navzdory válce. Zdroj: Ivan Motýl
Pražské baťůžkáře střídají movití Kyjevané
Četl jsem, že před covidem v roce 2019 jich přijelo na někdejší Podkarpatskou Rus asi 35 tisíc. Hned po covidu ale přišla ruská invaze a rakety a drony nyní občas přiletí i do vaší Zakarpatské oblasti, takže 24. února 2022 společně s ruským útokem asi na dlouho skončila i česká turistika v ukrajinských Karpatech?
Přesně tak. Ale ještě se vrátím k enormnímu poklesu turistů po roce 2014, který se už nikdy nepřiblížil tomu, co jsme zde zažívali před tímto datem. Jak říkám, v Koločavě i okolí se čeština stala něčím jako druhým státním jazykem, takže i já jsem se naučil docela dobře česky.
Ano, to slyším.
Úbytek českých turistů po začátku války v roce 2014 sice začali pomalu vyvažovat ukrajinští turisté, ale na ně tu nejsme úplně připraveni. Zatímco z Česka přijížděli hlavně baťůžkáři, tedy lidé toužící po dobrodružství a krásné přírodě, kteří nepotřebují zbytečný luxus, ukrajinští návštěvníci mají jiné potřeby.
Jaké?
Většinou žádají prvotřídní služby. Hlavně po roce 2022, kdy muži do 60 let nemohou opouštět území Ukrajiny, začaly naše Karpaty nahrazovat Alpy, Pyreneje či Tatry, a movitá klientela z celé naší země tu hledá podobné zázemí jako v evropských velehorách. Takové poptávce se naši lidé dokázali přizpůsobit jen částečně, protože by to vyžadovalo velké investice. Majitelům skromných penzionů i dalším soukromým ubytovatelům tak nyní čeští turisté strašně moc chybějí. Turistika v Koločavě sice z Koločavy nezmizela, ale je úplně jiná, proto se moc těšíme, až se k nám vrátí naši oblíbení Češi.
Čtěte také
Letos přijelo jen několik českých turistů
Co bilance letošní letní sezony, kolik tedy do Koločavy přijelo českých turistů?
Odhadem jich bylo 5 až 10, to jsou žalostná čísla. Pokud tedy nepočítám Čechy, kteří přivážejí humanitární pomoc. Anebo návštěvníky, kteří tu v minulých letech našli silné přátelské a v někdy v důsledku i rodinné vazby, takže sem občas přijíždějí jako do druhého domova. A před pár dny byl u nás český konzul.
Turisté asi mají strach o život, z nebe mohou kdykoliv zaútočit ruské rakety. I v Koločavě přece houkají sirény, a když někde v Rusku vzlétne bojový letoun Mig a zamíří směrem na Ukrajinu, vyhlašuje se plošný poplach v celé zemi. Nedávno jsem takový letecký poplach zažil ve Lvově i v Užhorodu, a tohle asi turisté z České republiky nechtějí přijmout jako součást dovolené. Jaká je teď situace v Koločavě?
Ukrajinští návštěvníci Karpat se sirénami nemají problém, takže tu v klidu chodí horami po turistických cestách, které kolem Koločavy vyznačili právě Češi. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by zrovna na Koločavu a okolní hory zaútočili Rusové. K tomu nemají důvod. Češi navíc nevysedávají v kavárnách ve zdejších městech, ale celé dny raději chodí po horách, a tam je útok opravdu nepravděpodobný.
Jsme ve válce, ale na Koločavu rakety nepadají
Na Koločavu s okolím tedy okupanti od února 2022 ještě nezacílili?
Ne. Nejbližší ruský útok se odehrál 60 kilometrů od Koločavy, ve městě Volovec.
I Volovec byl mezi světovými válkami součástí Československa, a proto tam donedávna také hodně jezdili čeští turisté. V květnu 2022 tam ruská raketa zničila nádraží. Další raketový úder město Volovec zažilo třeba 26. srpna 2024. Proč se cílem nemůže stát Koločava?
Na rozdíl od Volovce nemáme v Koločavě a širém okolí žádný strategický cíl, energetický či dopravní uzel, nic takového. Nemáme tu ani řádnou železnici, jen úzkokolejnou trať, která je atrakcí pro turisty. A není problém, aby čeští turisté, kteří zamíří k nám do Karpat, dostali podrobné informace, jakým městům nebo místům se preventivně vyhýbat. Vyloučit útok na Koločavu samozřejmě stoprocentně nemohu, jsme ve válce.
Z vašich slov přesto cítím, že Čechy zvete zpátky do Koločavy navzdory invazi. Mohu tedy napsat, že by Koločava opět ráda spatřila české turisty? Pozval byste je osobně?
Samozřejmě, můžete to tak napsat. Ale k tomu pozvání přidejte i všechny ty dovětky, o kterých jsem právě mluvil. Koločava určitě není strategický cíl, ale i na Zakarpatskou oblast občas Rusové pošlou raketu. Obezřetnost je na místě, i ve válce tu ale zase rádi uslyšíme češtinu, a třeba už letos na Silvestra. A určitě příští rok, až na horách roztaje sníh. Pro naši obec i celé okolí by to byla úžasná ekonomická pomoc, mnozí z někdejších ubytovatelů i dalších živnostníků nebo zemědělců nyní jen skromně přežívají na hranici hmotné nouze. Za mírových časů k nám denně přijížděly nejméně dva autobusy s českými turisty. A také jste u nás dost utráceli.
Koločava, rodiště Nikoly Šuhaje Zdroj: TASR/Profimedia
Devět padlých
Napadá mě, že by aktuální návštěva všech těch statisíců českých turistů (za 34 let od vzniku samostatné Ukrajiny jich možná byl i milion), kteří přijeli na bývalou Podkarpatskou Rus, mohla mít i velký osvětový dopad. Češi by se na Koločavě setkali s přímými důsledky invaze, ve které Ruská federace porušuje mezinárodní úmluvy a její armáda páchá i zločiny proti lidskosti. Možná by pak po návratu do České republiky mohli mírnit proruské postoje některých lidí…
Zcela určitě, to by bylo super. Osobní zkušenost je vždy mnohem více než jakákoliv hodnověrná, nicméně jen zprostředkovaná zpráva. I v centru Koločavy třeba čeští turisté najdou Alej hrdinů, tedy místo zasvěcené vzpomínce na padlé vojáky z naší obce. A navštívit je mohou i na hřbitovech.
Kolik občanů z Koločavy již padlo na frontě?
Máme asi pět tisíc obyvatel a v tuto chvíli máme devět padlých branců, a to jen přímo z Koločavy. Jsem ovšem starostou takzvaného Koločavského územního celku (Колочавська сільська територіальна громада), který zahrnuje i řadu dalších obcí, přičemž každá z těch vesnic má další oběti. Od nás padli samí mladí vojáci.
V některých případech to určitě jsou vnuci československých občanů. A tak kdykoliv se během ruské invaze dostanu do Užhorodu, Mukačeva či jinam v tomto regionu, mám pocit, že Moskva v tuto chvíli vede válku i s Prahou. Již mezi světovými válkami Čechy do Koločavy táhla také romantická legenda o zbojníku Šuhajovi, což platilo i po roce 1989. Je československá etapa podobně „živou historií“ i pro Ukrajince z dnešní Zakarpatské oblasti?
Asi trochu jinak než pro Čechy, protože my teď bojujeme o zachování samotné ukrajinské státnosti. Určitá nostalgie je spíše spojena s nejstarší, a nyní už rychle odcházející generací, která si Československo ještě matně pamatuje z dětství. A také každé zdejší muzeum československé éře věnuje hodně prostoru. Já jsem se narodil až v roce 1980, ale můj dědeček byl ročník 1909. A ten měl opravdu hodně hezkých vzpomínek na období Československa i na jeho prezidenta T. G. Masaryka.
Čtěte také
Karpatský Robin Hood
A co Nikola Šuhaj loupežník? Pro československé četníky to byl vrah a bandita, který zemřel 16. srpna 1921 zradou svých druhů, když zatoužili po vypsané policejní odměně v tehdy obrovské částce tři tisíce korun. Pro české spisovatele, hlavně pro Ivana Olbrachta, ale i pro tehdejší četné československé turisty na Podkarpatské Rusi, to ovšem byl romantický hrdina. Něco jako Jánošík.
Nejstarší lidé z Koločavy, se kterými jsem se mohl od dětství setkávat, měli většinou na Šuhaje podobný názor. Bohatým bral a chudákům dával. Ano, byl to takový náš karpatský Robin Hood.
Tento rozhovor vzniká v Brně, kam jste přijel na pozvání Nadace Partnerství také proto, abyste navázal spolupráci s českými firmami či samosprávami, které by pomohly s rozvojem Koločavy. Jaký vzkaz jste přivezl českým občanům?
Je na čase, abyste se vrátili do Koločavy. Válka je válka, ale i v takové situaci musí fungovat ekonomika, a také se musí normálně žít. A v tom nám vy Češi můžete strašně moc pomoci.
Válka je válka. V těchto dnech probíhají další intenzivní jednání mezi USA a Ruskem, z nichž ale také vyplývá, že Putin nemá o mír velký zájem. Řekl, že Rusko připojí celý Donbas. Kdy tedy skončí to strašné krveprolití?
Jsem jen regionální politik, ale chci věřit, že obě strany dokážou brzy vyjednat alespoň dočasné příměří, aby na chvíli skončila současná vyčerpávající horká fáze války s nesmírným množstvím obětí. A že se během příměří podaří vyjednat nějaké další kroky ke skutečnému míru, i když to nebude snadné. Už jen proto, že čím více se teď mluví o míru, tím na Ukrajinu přilétá více raket z ruské strany.
To nevypadá na brzký konec války.
Máme takové přísloví, ukrajinsky se to řekne: „Не було би щастя, та нещастя допомогло.“ V překladu asi takto: „Nebylo by štěstí, kdyby neštěstí nepomohlo.“
U nás zase říkáme: „Všechno zlé je k něčemu dobré.“
Tak vidíte, musíme být optimisté.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Dron zachytil zkázu Myrnohradu na Ukrajině. Záběry ukazují, že ho Rusové proměnili v město duchů
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
