Ilustrační fotografie Zdroj: Profimedia.cz
Sehnat psychologa je v Česku téměř nemožné. Podle prezidentky České psychologické komory Ireny Wagnerové jde o nejhorší situaci od konce druhé světové války. Lidem radí apelovat na pojišťovny, aby jim se zajištěním péče pomohly. Ty ale odborníkovi přijetí pacienta nemohou nařídit. V některých případech může podle Wagnerové být řešením vyhledání psychologa, který pracuje jako OSVČ.
Z průzkumu společnosti Česko v datech z roku 2019 vyplývá, že psychické poruchy trápí 15,1 procenta populace. Další čtyři procenta pak trpí depresivními poruchami a stejný počet lidí úzkostmi. Přestože jde o čtvrtou nejnižší hodnotu v Evropě, bude realita zřejmě odlišná. V Česku totiž stále panuje obrovská stigmatizace duševních nemocí. „Nízká populační gramotnost v oblasti duševního zdraví a vysoká stigmatizace vedou ke skrývání nemoci a neochotě vyhledat odbornou pomoc,“ uvádí ministerstvo zdravotnictví ve své zprávě.
Prymula: S nadstandardy ve zdravotnictví problém nemám, poplatky u lékaře nic nevyřeší
Podle epidemiologa a bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly by stát ve zdravotnictví klidně mohl zavést možnost připlacení za lepší péči. Klíčové prý však je nastavit standard kvality služeb dosažitelný pro každého. Smysl naopak nespatřuje v placení drobných poplatků za návštěvu lékaře.
To potvrzuje i prezidentka České psychologické komory Irena Wagnerová. „Klienti a společnost si stále ještě málo uvědomují, že psychický stav je něčím, do čeho je třeba investovat a o co je třeba se důsledně, systematicky, odborně a profesionálně starat,“ popsala Wagnerová.
Největší zátěž od druhé světové války
Zmíněný průzkum dále uvádí, že v Česku připadá na 100 tisíc obyvatel 9,38 psychologů. V tomto ohledu je oproti nám daleko napřed například Německo, kde je to 26,5 psychologů. Lepší je i situace na Slovensku, kde na 100 tisíc obyvatel připadá 15,9 psychologů.
„V současné době čelíme zcela extrémní zátěži, které jsme my, ani naši předkové nečelili od konce druhé světové války,“ popsala Wagnerová. Podle ní je to způsobené souběhem událostí jako jsou pandemie koronaviru, válka na Ukrajině, jaderné hrozby Ruska či energetická krize. „Prakticky každý z nás podléhal či podléhá úzkosti, obavám nebo starostem, a proto je potřeba zvýšená péče psychologů,“ dodala Wagnerová.
Podle ní je nutné apelovat na pojišťovny, aby počet míst klinických psychologů zvýšily, což prý mohou dělat samotní klienti. „Pokud mi kliničtí psychologové v okolí řeknou, že mají plno a nové klienty neberou, případně až další rok, pak je třeba okamžitě písemně kontaktovat svoji zdravotní pojišťovnu a žádat sjednání nápravy,“ vysvětluje Wagnerová.
Jak poznat, že se blíží smrt? Experti sepsali 11 nejčastějších příznaků přicházejícího konce
Připravit se na ztrátu milované osoby je náročné, pro mnohé totiž přichází nečekaně. Existují ale příznaky, které blížící se smutnou událost naznačují a můžou tak pozůstalé na odchod blízkého včas upozornit.
Pojišťovna ale nemůže lékaři přijetí klienta nařídit. „Rozhodnutí o tom, zda nového pacienta přijme, či nikoli, je vždy na konkrétním poskytovateli a na jeho kapacitách, pojišťovna jej nemůže žádným způsobem nutit,“ podotýká mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR Viktorie Plívová s tím, že pokud se klient obrátí na VZP s žádostí o pomoc při hledání lékaře, pojišťovna mu předá seznam ordinací.
Pojišťovny mají totiž podle Nařízení vlády č. 307/2012 Sb. zákonnou povinnost zajistit svým pojištěncům dostupnost zdravotních služeb. „V souladu s nařízením vlády je dojezdová doba vyjadřující místní dostupnost hrazených služeb v odboru psychologie 60 minut,“ vysvětluje tisková mluvčí Oborové zdravotní pojišťovny Nicol Lenertová. Jenže mnoho ordinací nové klienty přijímat nechce, protože mají plné kapacity. „V regionech, kde vnímáme zhoršenou dostupnost zdravotních služeb klinických psychologů, iniciujeme vypsání výběrových řízení pro otevření nových ordinací,“ dodává Lenertová.
Pomoci může soukromý psycholog
Možným řešením je i vyhledání psychologa, který pracuje jako OSVČ v živnosti psychologické poradenství a diagnostika. Ti mají podle Wagnerové stále volnou kapacitu. Jde ale o službu, kterou si plně hradí klient. Pomoc od soukromého psychologa může však prý být účinnější něž od klinického.
„Specializují se zpravidla na pracující ‚běžnou‘ klientelu a mají obvykle vzdělání zaměřené na ‚neklinickou‘ populaci. Klientům mohou nabídnout hlubší, pravidelnější a rozsáhlejší péči než kliničtí psychologové,“ vysvětlila Wagnerová s tím, že je ale třeba rozlišit soukromé psychology od různých „psychoterapeutů“. „Ti často nemají psychologické vzdělání,“ zdůrazňuje Wagnerová. Dodává, že z toho plynou rizika, jako je nesprávná diagnóza nebo podcenění potřeby spolupráce či předání do péče psychiatra.
Podle Wagnerové je třeba zlepšit financování oboru. „Pokud je psychologie podfinancovaná, neposkytuje psychologům dostatečné finanční, materiální a odborné zázemí, které by mohlo být zárukou pro zvládání náročných situací, jako je situace současná,“ vysvětlila Wagnerová.
