Český hasič o akci v Bejrútu: Psy jsme museli střídat a chladit po dvaceti minutách

Výběr redakce
Orlickoústecký hasič David Hynek pátral po přeživších a obětech mohutné exploze v Bejrútu. Tam byl se svým psem Darrenem jako člen speciálního týmu na vyhledávání lidí zavalených v sutinách. Po návratu z mise musel do karantény a o tom, co zažil na místě na vlastní oči, mohl promluvit až teď. Nejvíce se mu vryly do paměti zkázonosné scenérie.
Zatímco lidé se z epicentra a okolí chtěli po výbuchu dostat co nejdále, český tým na vyhledávání přeživších tam v tu dobu naopak mířil. Jeho členem byl i David Hynek, který po návratu a absolvování povinné karantény vyprávěl, jak prohledávání sutin probíhalo.
„Pořád vidím kousek od epicentra ty ohnuté jeřáby, které jsou na nakládání a vykládání těch námořních kontejnerů. Plus v podstatě ta síla, co to dělalo s těmi ocelovými konstrukcemi v přístavu, jak si to tam s těmi plnými kontejnery pohazovalo, jak chtělo. Tam byla dokonce jedna loď částečně hozená na druhou loď, tohle mi zkrátka utkvělo v paměti,“ vzpomíná Hynek.
Navazuje na téma

Pětičlenný USAR tým se specializací na vyhledávání přeživších strávil v Bejrútu necelý týden. Veškeré vybavení, zásoby a potraviny si vezli záchranáři s sebou. Dokonce i krmivo pro psy a pití. Kontejner s vodou na týden vážil prý tunu. Na místě v okolí epicentra se pak pracovalo několik hodin denně až do večera.
Pro Darrena to byl první ostrý zásah po výcviku
„V místě bylo opravdu takové teplo, že i silnice byly naakumulované, že se na tom nedala udržet ani ruka, hrozilo i nebezpečí popálení tlapek psů, takže jsme museli používat ochranné botičky pro ty psy. Ta extrémní vlhkost docela dávala psům zabrat. Rychleji se vyčerpávali, přehřívali, museli jsme je opravdu často střídat a chladit, někdy i po deseti, dvaceti minutách,“ popisuje zkušený hasič zásah na místě.
Navazuje na téma

Pro Darrena to byl navíc první ostrý zásah po tříletém tréninku. Zavaleného člověka dokáže vyčenichat až do hloubky šesti metrů. V otevřeném prostoru ho může ucítit až na vzdálenost 250 metrů. U hasičů z Pardubického kraje je Darren jediným psem, který má atest ministerstva vnitra na vyhledávání zavalených osob. Když přeživšího ucítí, naznačuje to psovodovi hlasitým štěkotem u místa. V Bejrútu tým s celkem pěti psy prohledával píď po pídi oblast o rozloze asi patnácti fotbalových hřišť. Všude trosky, rozbitá auta, převrácené kontejnery.
„Pracovali jsme zhruba dvě stě, tři sta metrů od epicentra výbuchu. V podstatě už když jsme přicházeli na místo, tak na silnici i v místech, kde jsme byli, byly zkrátka krevní stopy, takže dalo se předpokládat, že tam opravdu v té době někdo mohl být, koho to mohlo zavalit,“ vysvětluje Hynek své tehdejší obavy. Vyprávění ale uzavírá optimističtěji – jim přidělený sektor k propátrání patřil, co se obětí týče, k těm šťastnějším. Nenašel se v něm nikdo.