Sean Connery se často označoval za hrdého Skota. Zdroj: Getty Images
Paul Millar se narodil jako Pavel Chmelař, do Skotska odešel v roce 1968. Od té doby je v zemi horalů doma, napsal o ní dvě knihy, stal se tam dokonce českým honorárním konzulem. Naposledy přímo v Edinburghu pozoroval reakci místních na odchod skotské celebrity Seana Conneryho. Jak zprávu o jeho smrti přijali? Možná vás to překvapí – na jedné straně prý s respektem, na druhé celkem rezervovaně. Vztah mezi hercem a jeho vlastí asi nebyl zas tak idylický, jak si myslíme.
Co Sean Connery znamenal pro Skotsko?
Rodilí Skoti ho většinou uznávali. Nebylo možné zpochybnit, že nakonec dokázal více, než by se dalo původně tušit. Vždyť se kdysi v Edinburghu narodil jako chudý chlapec uklízečce a dělníkovi z továrny. A ze světa pak odcházel jako muž, jehož znala celá planeta. Mnohým Skotům tedy jeho osud dal naději, že úspěchu lze dosáhnout, i když k tomu jedinec nemá počáteční předpoklady a „automatický“ nárok.
Vždyť se mu také říkalo největší žijící Skot.
Což bylo ale podle mého přehnané, taková nálepka se šířila především kvůli marketingu. Minimálně někteří Skotové to takhle chápali. Celý jeho deklarovaný skotský sentiment hodnotí typicky střízlivým „Oh, aye, he did well for himself, didnie he?’’ – „Jasně, ale dělal to pro sebe, že jo?“ I můj dojem je, že šlo spíš o nezbytnou součást marketingové strategie.
Český honorární konzul Paul Millar při odhalení pomníku českým a slovenským vojákům. Zdroj: ČTK/Mundil Stanislav
Jeho životopis se jmenuje Býti Skotem, píše v něm o fenoménu tzv. skotství. Existuje něco takového?
Jistě, i Skotové mají některé své typické vlastnosti. Třeba skromnost, smysl pro humor. Zajímavé je, že my Češi jsme si s nimi v lecčems podobní, snad jsou jen věrnějšími sportovními fanoušky; jim nevadí, když se slavně prohraje. Ono skotství, které Connery zmiňoval, má pochopitelně historické kořeny. Politické, dynastické, ekonomické, náboženské, kulturní a etnické okolnosti po dlouhá staletí nutily Skotsko a Skoty bránit se vlivu většího souseda. Bylo tomu tak i za dob, kdy na anglickém trůnu seděla skotská dynastie. Populační a ekonomická fakta se nedají popřít: Angličanů je prostě desetkrát více než Skotů, a tudíž mluvíme i o desetinásobném počtu daňových poplatníků. Kulturní kvalita je v rovnováze. Zde, na sever od hranic, je zkrátka jen rozpoznatelně specificky skotská. Etnický rozdíl mezi Angličanem a Skotem je hmatatelný. Existují zakořeněné rozdíly nejen kulturní, ale i viditelné a slyšitelné.
Měl Connery tohle skotství v sobě?
Skotský přízvuk nikdy neztratil, vlastně si ho naopak pečlivě pěstoval. Vrozenému tónu řeči se přece jen žádný z nás nevyhne, v Conneryho případě šlo navíc o nespornou součást jeho šarmu. Na druhé straně určitě od pohledu nevypadal jako typický Skot. I tento zajímavý protiklad se pak stal důležitou součástí jeho marketingu.
Na těle měl vytetovaný nápis „Skotsko navždy“. Taky říkal, že až Skotsko jednou bude samostatné, tak se v něm usadí.
Mezitím se ale pohodlně usadil v Kalifornii a ve Skotsku žádný nemovitý majetek neměl. Takže mi to celé připadá poněkud rozporuplné. Spíš to považuji za součást propagandy. Skotskou Národní stranu též podle mého podporoval jak z důvodů sentimentálních, tak – z čehož ho podezřívám už poněkolikáté – i z marketingových. Obávám se, že moje odpovědi mohou činit dojem, že vám odpovídá starý skeptik. Což je vlastně správný dojem, jsem totiž obojí. Stářím jen dva kroky od devadesátky, skeptik již od mizerného dětství.
Právě díky svému věku však můžete posoudit pravdivost jiné Conneryho věty: Že za svůj mladistvý vzhled vděčí skotské. Dá se mu tenhle recept věřit?
To potvrzuji! Ve svých téměř devadesáti si dávám první hlteček skotské při večerních televizních zprávách. A hlteček číslo dvě v posteli s knihou, než usnu. Báječná pohoda, doporučuju! Jen musíte do whisky kápnout trošičku vody, aby se otevřela. Bez vody whisky nikdy nepijte. A nedávejte si ji ani na ledu. Tak whisky pijí jenom v koloniích, pane. Když si dáte led do whisky, usmrtíte její vůni.
Paul Millar (88)
Český honorární konzul ve Skotsku, vlastním jménem Pavel Chmelař.
Narodil se v Brně, jeho otec sloužil u RAF.
Sám odešel do Velké Británie v roce 1968, pracoval tam pro zemědělský úřad.
Po roce 1989 patřil k zahraničním poradcům Václava Havla.
Je autorem knih Skotsko po česku a Znovu Skotsko po česku.
