Čeští mudlové propadli famfrpálu
Je to směs rugby, házené a basketbalu, ve které se snažíte prohodit míč obručí, přičemž mezi nohama stále svíráte tyč imitující koště.To je famfrpál. Hra kouzelnických učňů ze ságy o Harrym Potterovi, která se z knihy a filmového plátna postupně přesunula i na běžná hřiště. Mezi české famfrpálové špičky zavítal kolega Pepa Kolina.
Je to směs několika míčových her. Snažíte se prohodit balón obručí a přitom musíte mezi nohama svírat tyč, která imituje koště. To je famfrpál, hra ze ságy o Harrym Potterovi, která se z knihy přesunula na klasická hřiště a hraje se po celém světě. A Česko není výjimkou. Kdo zná příběhy Harryho Pottera, ví i o populární hře čarodějnických učňů, famfrpálu.
Famfrpál v podání mudlů
Ale ne každý ví, že se famfrpál přesunul i na česká sportoviště a koná se v něm mistrovství republiky. Aktuálně finále mezi Prahou a Brnem.
„Fotbal, hokej, rugby, všechno dohromady. A když sem přijde někdo, kdo tomu nerozumí, tak absolutně nechápe, že se tu hraje se čtyřmi balony. To můžu potvrdit, na první pohled vůbec nechápete, o co tady jde. Takže nejdřív nezbytný přehled míčů,“ říká Martin Heinz, hráč týmu Occamy Olomouc.
„Jeden míč je camrál, podfouknutý volejbalový míč a právě s tím se skóruje, ten je na hřišti jen jeden. Na rozdíl od dalších míčů, kterým se říká potlouky a vybíjejí se s nimi protihráči,“ vysvětluje Niki Savarin, hráčka týmu Prague Pegasus a kapitánka české reprezentace.
A pak je ve hře míček, takzvaná zlatonka, která je velmi důležitá, protože když se jí zmocní například vedoucí tým, tak ukončuje zápas. Zatímco harrypotterovská zlatonka létá vzduchem sem a tam, její pozemská podoba visí za trenkami pobíhajícího žlutého hráče.
Famfrpál dělá radost i působí bolest
„Bodyčeky se musí člověk naučit, pak se to zvládnout dá. Horší je, když vám dá někdo tyčí do zubů, což se mi stalo tak čtyřikrát,“ vzpomíná se smíchem na nebolestivější momenty Magda Kuchtová, hráčka týmu Occamy Olomouc a její spoluhráč Martin Heinz se směje: „Je super si takhle zaběhat a občas někoho sestřelit.“
Fanouškem Harry Pottera být hráč famfrpálu nemusí
Hráči týmu jsou rozděleni do několika profesí. Odlišují se čelenkami. Bílá čelenka značí střelce, černá je takzvaný odrážeč neboli obránce, žlutá čelenka nahání zlatonku, což je jakýsi žolík ve hře. A zelenou čelenku má brankář.
Zásadní je v celé hře koště. To musíte mít stále mezi nohama, jinak se hry účastnit nemůžete. Jediný drobný rozdíl oproti originálu je, že se vše děje na zemi a nikoli v nebesích. Prostě tyč imitující koště nelétá. Kdyby létala, stane se famfrpál jedním z nejpopulárnějších sportů na světě. A ani teď to není úplně zlé. Hraje se v řadě zemí světa a nejdál jsou ve Spojených státech.
„Naše reprezentace je jmenovitě dobrá, ale výkonnostně zas tolik ne. Na tom pracujeme. Famfrpál se hraje dokonce i v africké Ugandě. I tam se hráči s tyčí, pardon koštětem, mezi nohama honí po savaně a snaží se procpat camrál obručí,“ říká Niki Savarin. A jak je při hře famfrpál důležité být fanouškem Harryho Pottera? „Vůbec to není důležité. My jsme prostě sport, a i kdyby Harry Potter nebyl, tak my tu budeme.“
Ale tzv. harrypoterovství roli přece jen hraje. Řadu hráčů například zamrzela nedávná smrt herce Robbieho Coltranea alias Hagrida. Třeba hráče vítězného týmu z Brna. „Dnešní vítězství je pro něj!“ volali po vyhraném zápase.