Chtěl, aby trpěla, protože ji nemohl mít. Odborníci analyzují dopisy vraha s kyselinou

Vražda nebyla náhoda. Jiří D. si všechno dlouho a pečlivě plánoval a pak překročil čáru. Alespoň to si myslí psychiatrička Džamila Stehlíková, která analyzovala milostné dopisy vraha své kolegyni z firmy Aero Vodochody z roku 2014, kterou poleptal kyselinou. Stejný muž v úterý zastřelil zaměstnankyni pracovního úřadu na Praze 2. Podle psychologa Jeronýma Klimeše trpí paranoidní poruchou osobnosti, a kdyby jej policisté nezadrželi, stal by se z něj sériový vrah. Odborníci se shodli, že byl při příčetný a uvědomoval si, co dělá.

„Nebyla náhoda, že nedošlo k vraždě. Chtěl, aby to žena ‚jen pochopila‘, aby trpěla. Byla to svým způsobem i pomsta jejímu manželovi ve smyslu ‚když ji nemám já, ať ji nemá nikdo, ať je ošklivá, ať trpí,“ uvedla po přečtení dvou dopisů Jiřího D. z roku 2014, které má CNN Prima NEWS k dispozici, psychiatrička Džamila Stehlíková.

Podle ní jsou dopisy velký sen o lásce. „Je to velice bolestivá četba. Je vidět, jak touží po lásce, a zároveň, jak je agresivní. Láska se projevuje v okamžiku v nenávist,“ podotkla.

Jiří D. dva dopisy své bývalé kolegyni, do které se zřejmě zamiloval, napsal před sedmi lety. V pátek 25. června 2021 ji poleptal kyselinou před vchodem firmy Aero Vodochody, která vyrábí leteckou techniku. V úterý 29. června následně zastřelil zaměstnankyni pracovního úřadu na Praze 2. Když ho policie po třech hodinách zadržela, zjistila, že si muž vedl seznam svých dalších potenciálních obětí, kterým se chtěl pomstít. Mezi nimi byli bývalí kolegové, rodinní příslušníci, ale i lidé ve státní správě či policisté.

Útoky jsou výsledkem několikaleté práce

„Spirály násilí a vraždění byla paradoxně začátkem zamilovanost. Lidé tohoto typu zahledění do sebe, narcisové, sociálně izolovaní, objekt lásky vnímají jako celý svět. Takže mají pocit, že jim celý svět patří, tedy že mají na ženu nárok. Vůbec nevnímají její city. Dokonce tam vidí projevy sympatie a náznaky toho, že je cit opětován, ačkoliv to není vůbec pravda. Je to sen na hony vzdálený realitě,“ popsala Stehlíková.

Podle ní takový člověk vidí svět černobíle. „Buď je láska a klidně pro ni obětuje život, nebo nenávist. Pak život obětuje někdo jiný,“ podotkla. Sérii útoků měl podle ní Jiří D. dlouhodobě připravenou. „Je konstruktér, tedy puntičkář a detailista. Vše měl promyšlené. Je to výsledek několika let práce, kdy tím žil. Nešlo mu o to, kdy to provede, protože život už předem obětoval. Sžil se s tím, že třeba bude zavražděn nebo zabit policisty během svého zločinného běsnění. A na ničem mu už nezáleželo,“ upozornila.

Vrhá se na ní jako batole na matku

Podle psychologa Jeronýma Klimeše útočník trpí paranoidní poruchou osobnosti. „Když takový člověk přistupuje k ženě, vrhá se na ní jako batole na matku. Je to přímá nátlaková manipulace, kdy ji chce uchopit, držet, vlastnit a mít celou pro sebe. A když to žena neopětuje, tak jde nátlakovými metodami přímo na věc. Chce ji ovládnout. Jde na svou oběť stalkerským majetnickým stylem a ve vztazích se z něj stává žárlivec,“ vysvětlil CNN Prima NEWS odborník s tím, že je složité odhadnout, jak moc takový člověk může být nebezpečný.

Podle Klimeše je v dopisech vidět, že muž není schopen svou lásku dostat z hlavy. „Ráno s ní vstává, celý den na ni myslí, pořád si ji přehrává v hlavě, až z toho má dojem, že ne on je zamilovaný do ní, ale ona do něj. Neustále jí podsouvá, že ona jej miluje, že to je fatální láska. Tomu se říká v psychologii projekce, kdy on svou fatální zamilovanost nachází uskladněnou v ní. Je přesvědčený, že ona ho miluje,“ popsal odborník.

Celý svět mu vypověděl válku

Podle Stehlíkové to muž viděl tak, že mu celý svět vypověděl válku. „Vše, co se od toho okamžiku stalo, vnímal jako pokračování války. Za každou událostí viděl něčí vinu a začal bojovat. Psát dopisy, být agresivní, konfliktní a měl pocit, že má vždy pravdu. To, že nezískal ženu, kterou miloval, ztratil zaměstnání, podporu, je to další důkaz toho, že měl pravdu, že se proti němu celý svět spiknul,“ řekla s tím, že muž pak neviděl jinou cestu, než „vzít spravedlnost do svých rukou a vyrovnat si účty“.

„Nejdřív si připravil seznam, který se stále rozšiřoval, když se na něj někdo špatně podíval nebo mu úsečně odpověděl, nevrátil stovku, cokoliv,“ odkázala Stehlíková na seznam potenciálních obětí. „Ty monitoroval a připravoval plán, zbraně, výbušné zařízení… A po několika letech přišel okamžik, kdy překročil čáru, a to byl spouštěč,“ upozornila.

Podle psychiatričky ale naštěstí většina potenciálních sériových vrahů čáru nepřekročí, protože buď si s někým promluví, nebo se jim dostane péče. Když ale takový člověk nastoupí na cestu cílené agrese, už bohužel není cesty zpět. „Obětuje celý život myšlence pomsty a chová se velice agresivně, bezcitně jako robot,“ zdůraznila s tím, že díky odvaze a schopnosti policie nebylo obětí více.

Byl příčetný, věděl, co dělá

Oba odborníci se shodli, že vrah z Prahy byl příčetný. „Dle mého klinického pocitu je tento člověk příčetný. Nejedná se o duševní nemoc, ale o osobní dispozici. Je plně zodpovědný za své jednání. Věděl, co dělá a trestní činy plánoval dlouho při plném vědomí a svědomí. Realizoval to s obrovskou krutostí a nelidskostí. Nejsou tam žádné bludy, halucinace ani žádná psychóza,“ zdůraznila Stehlíková s tím, že mu mohou pomoct psycholog nebo psychiatr a také to, když si přizná vinu. „Pokud to nedokáže, bude nebezpečný po zbytek života,“ podotkla.

S tím souhlasil i Klimeš. „Nejsou tam bludy, věděl, co je realita, nevymýšlel si ji. Ale interpretoval ji tak, že všechny činy druhých lidí jsou udělané tak, aby mu ublížili. Cítil se být chronicky ohrožený, čemuž odpovídá výroba výbušnin, brokovnic a podobných nástražných zařízení. On o odplatě snil 24 hodin denně, je to nekončící proces,“ řekl psycholog CNN Prima NEWS s tím, že je pro odborníky těžké odhadnout, jak takový člověk může být nebezpečný.

„Takových lidí tady pobíhá poměrně dost, teda tak na tisíc obyvatel jich tu bude pět až deset. Tito lidé zůstávají většinou jen mírně obtěžující, dá se to nějak zvládnout, a dost často pomáhá jen to, že je žena ignoruje,“ upozornil.

Mohl se změnit v sériového vraha

Lidé si podle něj musí dávat pozor, že jakmile v sobě zachytí tendenci, že chtějí někoho zabít, musí to zastavit. „Když se to rozjede do této podoby, tak je prakticky snění neovladatelné a stává se drogou. Člověk se v tom silném rozeznělém stavu cítí lépe než když je v klidném relaxovaném stavu, proto do toho uniká. Tedy když na tu paní vzpomíná v klidu, je mu smutno a je nešťastný. Když se rozzuří, cítí se o něco lépe,“ popsal odborník.

„Člověk by si neměl pustit do hlavy snění o věcech, které nechce udělat v realitě. Pokud nechci být nevěrný, nemohu si představovat svou nevěru. Pokud nechci někoho zabít, nesmím si představit, že ho zabíjím,“ doplnil.

Kdyby Jiřího D. policisté nechytili, změnil by se podle Klimeše v sériového vraha. „Pro tyto lidi vražda znamená citovou úlevu od špatné nálady,“ podotkl.