reklama

Milada Horáková by do exilu odejít nechtěla, říká publicista Daniel Anýž

„Jdu s hlavou vztyčenou,“ zněla věta v posledním dopise adresovaném nejbližším osobám, který Milada Horáková napsala tři hodiny před popravou. V sobotu si bude nejen Česko připomínat 70 let od jejího zavraždění komunisty. O životě ženy, která se stala symbolem odporu proti totalitě, jejím manželovi Bohuslavovi Horákovi a dceři Janě Kánské hovořil v pořadu K věci publicista a novinář Daniel Anýž.

reklama

Anýž vydává na počest Milady Horákové a její rodiny knihu Jdu s hlavou vztyčenou. Podle novináře má především dopovědět příběh rodiny, která byla popravou Milady Horákové silně poznamenaná. „Komunisté jim rozbili celou rodinu. Bohuslav Horák stihl šťastně uniknout zatčení a odešel do exilu do Německa a do USA. S dcerou Janou se ale neviděl 17 let,“ popisoval rodinný příběh Anýž.

V knize čerpá především ze vzpomínek Bohuslava Horáka a Jany Kánské. Podle něj se díky jejich pamětím dokázal vypořádat s těmi nejbolestnějšími momenty, kterými si rodina během popravy Milady Horákové procházela. „Jana mi půjčila rukopisné vzpomínky, citoval jsem doslovně její zápis, který mluví sám za sebe. Nemohli se ani rozloučit, jen zamávat a odejít. Jana tam píše: ‚Strašné.‘ Několikrát podtrženo. ‚Ráno jsem se probudila v době popravy a den byl krásný a slunný,‘“ citoval kontrastující emoce Anýž.

Milada by nedokázala z exilu pozorovat, co se v Československu dělo

Bojovnice za ženská práva, politička a právnička Milada Horáková byla už od dětství zásadová. Z gymnázia byla v roce 1918 vyloučena kvůli účasti na protiválečných demonstracích, kterých se v tu dobu studenti účastnit nesměli. S jejím přesvědčením souhlasí i Anýž, který říká, že takový byl zkrátka životní styl celé její rodiny včetně manžela. Po otci zdědila obdiv k prezidentu T. G. Masarykovi a byla také velká vlastenka. „Říkávala: ‚Když mě nezabili nacisté, tak moji krajané přeci nemohou být horší.‘ Tak se v komunistech spletla,“ uvedl novinář.

Anýž by byl rád, kdyby se o příběhu její rodiny vědělo víc. „Myslím, že by mělo být víc slyšet to základní– že Horákovi nedělali vůbec nic špatného. Chovali se jako normální lidé, kteří měli rádi svou zem a žili čestné životy. Jediné, co jim ‚vadilo‘, když přišlo nacistické a pak komunistické zlo. Chtěli potom dál žít jako svobodní lidé,“ upřesnil. Podle něj i to byl důvod, proč Horákovi společně neutekli do exilu. „Pořád to oddalovali. Čtu to tak, že Milada odejít nechtěla, nedokázala by z exilu pozorovat, co se v Československu dělo,“ míní novinář.

Žena pro režim „nebezpečná“

Česká politička a právnička se narodila 25. prosince 1901. Po studiu práv vedla na pražském magistrátu oddělení sociální péče. Působila v ženském hnutí Rada československých žen, byla také členkou sociálních spolků. Za války se zapojila do odboje, za to byla v roce 1944 odsouzena k osmi letům vězení. Po válce byla zvolena poslankyní za národně socialistickou stranu.

Mandát po komunistickém převratu v únoru 1948 na protest složila. Zatčena pak byla 27. září 1949. To byla také předehra justiční vraždy, jak soudní řízení známé jako Proces se skupinou Milady Horákové, ve kterém bylo společně s ní obviněno dalších dvanáct lidí, nazývají někteří historici. Zatčeno bylo několik významných politiků, kteří se odmítli smířit s komunistickým převzetím moci a snažili se mimo jiné udržovat kontakty s exilovými politiky. Na konci října pak vznikla zpráva o dosavadních výsledcích šetření, která měla název Direktorium československého odboje. V ní bylo vykonstruováno schéma protistátního spiknutí.

K tématu

Proces v režii sovětských poradců začal 31. května 1950. Rozsudek padl 8. června. Horáková odmítla požádat o milost. U prezidenta Gottwalda ji pro ni žádaly i světoznámé osobnosti, například Albert Einstein. Milada Horáková byla 27. června 1950 oběšena na dvoře věznice na Pankráci v rámci komunistických politických procesů v 50. letech 20. století za falešné obvinění ze spiknutí a velezrady. Byla jedinou ženou popravenou v těchto soudních řízeních. Trest smrti ale dostali i další tři obžalovaní – historik a kritik Záviš Kalandra, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Bouchal a podnikatel Oldřich Pecl. Další čtyři lidé pak k doživotnímu žaláři a zbytek k dlouholetým trestům.

Další hlavní zprávy

Nehody

U Puklice na Jihlavsku havaroval autobus. Na místě jsou zraněné děti

U Puklice na Jihlavsku havaroval autobus. Na místě jsou zraněné děti

Na silnici mezi obcemi Puklice a Příseka na Jihlavsku havaroval odpoledne autobus. Zřejmě se vyhýbal protijedoucímu autu a převrátil se na bok. V autobuse se zranilo několik dětí, podle odhadů hasičů asi deset. Mluvčí policie Dana Čírtková sdělila, že zranění snad nebudou vážná. Nehoda se stala na silnici mezi obcemi Puklice a Příseka.

Politika

Očkování proti covidu budou Čechům hradit pojišťovny, rozhodla Sněmovna

Očkování proti covidu budou Čechům hradit pojišťovny, rozhodla Sněmovna

Schůze Sněmovny pokračuje. Tentokrát poslanci v legislativní nouzi zrychleně rozhodli o tom, že očkování proti koronaviru mají mít lidé hrazeno z pojištění. Sněmovna to schválila v novele, jež také zakotví pravidla nákupu a distribuce vakcín. Někteří medici zřejmě budou moci zastávat při práci v nemocnici pozici praktické sestry, nikoli pouze sanitářů a ošetřovatelů. Dále by do věznic za chybějící dozorce mohli v době krize dočasně nastoupit policisté. Jednání poslanců můžete sledovat v článku živě.

Ve věznicích kvůli covidu chybí stovky dozorců. Budou za ně zaskakovat policisté
Ministr Brabec má zdravotní problémy. Po jednání uhelné komise skončil v nemocnici
Dopad druhé vlny epidemie: Česká ekonomika má v příštím roce růst jen o 1,5 procenta
Volný: Nucená vakcinace je znásilnění. Nasaďte si roušku, reagoval Blatný
reklama
reklama
Nedočkaví štamgasti vyrazili na pivo už v šest ráno. O půl sedmé byla plná hospoda

Lidé

Domácí zpravodajství

Stovky volných termínů, jednotky zájemců. Učitelé se na covid testy zdarma nehrnou
Průměrná mzda dosáhla 35 402 korun. V Česku nejvíce vydělávají Pražané, přes 43 tisíc
Další články
reklama
reklama