Psychiatr Jan Cimický.
Nařízená karanténa spojená s nákazou koronavirem způsobuje po celém světě prudký nárůst rozvodů. Nejvíce případů registrují Čína a Rusko, přibývá jich také v USA. Nápor je tak velký, že na některých místech samosprávy nestíhají vyřizovat všechny žádosti. Například v čínském městě Fu-čou v provincii Fu-ťien ustanovili denní limit rozvodů. V úředních hodinách se tak stihne úředně rozejít nanejvýš dvacet manželských párů. O tom, jak jsme na tom v Česku, hovoří psychiatr Jan Cimický.
Čína a Rusko hlásí v souvislosti s karanténou výrazný nárůst rozvodů. Hrozí podle vás něco takového i u nás?
Bylo by nesmyslné svádět poruchy v partnerských vztazích jen na působení pandemie. Vždy zde hrají velmi důležitou roli mezilidské vztahy, které se utvářely a existují již dlouho před tím, než k nějaké šířící se infekci došlo. Delší karanténa v uzavřeném prostředí jen urychlí patologické prvky v partnerském soužití.
Často se hovoří o ponorkové nemoci...
Ano. A tento poznatek můžeme z části aplikovat i do této situace. Partnerské vztahy mají svůj vývoj. Od horečnaté zamilovanosti a představy o věrnosti ve vzájemném vztahu, až po zkušební křižovatky, kde se začínají tříbit vlastní názory bez růžových brýlí a kde se buď prosadí vzájemná dohoda anebo argumenty z přesily. Bez ohledu na to, zda se tato situace odehrává v Číně, Rusku nebo USA, po několika letech se manželství transformuje do určitých návyků a zvyklostí. Citové poblouznění počátečních dnů se musí změnit v uvážlivé chápání toho druhého, vzájemný respekt a úctu.
Pak je tedy šance, že partnerství může fungovat relativně dlouho a nic ho nemůže ohrozit?
Jistě. Pokud samozřejmě nenastanou situace, kdy oba partneři začnou prožívat vzájemné přesycení a vnímat na tom druhém především negativa. A to se právě stává ve chvílích, kdy jsou partneři nuceni spolu trávit časově neomezenou dobu. Tady dochází k narušení trpělivosti a tolerance a k pocitu, že je třeba situaci řešit definitivně a navždy. Nastává rozvod. Na základě těchto poznatků lze předpokládat, že po skončení anabáze karantény dojde k určitému navýšení partnerských rozchodů. Je třeba však konstatovat, že rozvodovost je u nás již tak poměrně vysoká.
Co by podle vás měly dělat manželské páry, které teď spolu tráví čtyřiadvacet hodin denně, aby se krizi vyhnuly a nelezly si na nervy? Dá se tomu nějak předcházet? Čeho by se měly vyvarovat?
Jste-li na pustém ostrově odkud není cesty ven, jste na tom ještě hůř. V rámci bytu, v němž trávíte 24 hodin, je obvykle možné se alespoň z části izolovat a věnovat se svému zájmu, kterým se čas naplní. Nabízí se čtení, sledování rozhlasových a televizních pořadů, ale i tady je nebezpečí, že vkus a zájem partnerů se bude výrazně lišit. Snad je možné si naplánovat vzájemně „propustky“, kdy se z tohoto prostředí mohou partneři alespoň na krátkou dobu vzdálit. V tomto směru je ideální procházka se psem, potřeba nakoupit, obstarat rodiče a další... Soudím, že v této situaci je třeba hledat způsob, jak se odklonit, tedy hledat spíše individuální zájmy, na nichž se partneři domluví a budou si vycházet vstříc. Bez vzájemného pochopení nelze očekávat, že bude fungovat partnerské souznění a pohoda.
