Slavného mima Jaroslava Čejku změnila nemoc k nepoznání. Oldřich Bašus je jediným kamarádem, který ho chodí navštěvovat. Zdroj: Oldřich Bašus
Komik, kterého nejvíce proslavilo dokonalé imitování Charlieho Chaplina nebo slepice, trpí Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou. Bez pomoci už není schopen pohybu a je upoután na lůžko. S okolím se poslední dva roky dorozumíval pouze mrknutím oka. Nyní už ale nevnímá vůbec. Za 14 dní oslaví slavný mim 85. narozeniny.
Během své kariéry Jaroslav Čejka bavil ostatní, rozdával smích a dobrou náladu, místo zaslouženého klidného stáří ovšem prožívá peklo. Zlom přišel před třinácti lety, když v úctyhodných 104 letech zemřela jeho milovaná maminka Marie, se kterou žil a o kterou se staral.
Brzy se přidaly také jeho vlastní zdravotní problémy. Po operaci kolen začal používat chodítko a následně skončil na invalidním vozíku. Pak už to šlo s jeho zdravím definitivně z kopce. Prodělal mozkovou mrtvici, onemocněl Parkinsonovou a Alzheimerovou nemocí a přestal být soběstačný. Posledních deset let žije v domově pro seniory, kde má kompletní servis.
„Ze začátku, když jsem ho navštěvoval, tak byl ještě jakžtakž dobrej, že jsme mohli i popovídat. Vyvezl jsem ho a zašli jsme vedle do hospody na pivo. Pak to začalo být složitější. Byly dny, kdy vůbec nevnímal, v tom lepším případě jsme se dorozumívali tak, že alespoň mrkal okem. Když jsme se viděli naposledy, tak už ani to ne,“ popsal Čejkův stav pro CNN Prima NEWS sedmaosmdesátiletý Oldřich Bašuš, kamarád, který ho jako jediný chodí navštěvovat.
„Teď, když byl covid, to samozřejmě bylo složitější, ale už předtím za ním nikdo nechodil. Každý se na něj ptá, tvrdí, jak za ním přijde, ale stejně nic. Všichni se na něj vykašlali, což je mi líto. Navíc z příbuzných má už jenom sestru, která žije až v Ostravě a také v domově důchodců. Je to smutné. Tohle si Jaroušek nezasloužil,“ povzdechl si Bašuš.
Tohle už není k žití
Umělec leží v malém pokojíku, na stěnách visí fotografie z dob, kdy zářil na prknech, která znamenají svět. Na stolku nechybí fotografie s maminkou.
„Vzbudí ho na jídlo, nakrmí ho, jinak pořád spí. Herecká asociace mu koupila televizor, který má pořád puštěný, ale nekouká na něj. Ale cokoliv mu dáte, to slupne jako malinu. Jeho apetit je obdivuhodný. Jenže už o sobě neví, nikoho nepoznává. To je na tom všem to nejstrašnější. Tohle už bohužel není k žití,“ posteskl si Čejkův kamarád.
