Před sedmi lety Libuše Šafránková zákeřnou nemoc porazila, při nevyhnutelné operaci přišla o pětinu svého dýchacího orgánu. Už tehdy jí lékaři varovali, že se zrádná rakovina plic může kdykoliv vrátit. A to se bohužel stalo. Špatnou zprávu si oblíbená herečka vyslechla loni na podzim, léčit se však prý odmítala. „Říkala, že na léčbu kašle,“ svěřila se její kamarádka a spisovatelka Markéta Lukášková.
S Libuší Šafránkovou mluvila Lukášová naposledy loni na podzim na dušičky. „Byla to taková malá tradice, co jsme si stihly vybudovat. Říkala, že poslední výsledky nedopadly dobře, ale že už na léčbu kašle, že jí to nedělá dobře,“ uvedla ve svém instagramovém příspěvku spisovatelka.
Šafránková podle jejích slov svůj osud přijala. „Byla optimistická, smířená a stejný rarášek jako vždycky. Ptala se na ‚tu naši věc‘ a těšila se, až si zahraje. Už se to ale nestane a ani na tu procházku už nezajdeme a já tu sedím a je mi smutno. Utěšuji se tím, že odešla v míru,“ řekla Lukášková
S Libuší Šafránkovou se spisovatelka spřátelila před třemi roky. „Vysnila jsem si ji jako jednu z představitelek hlavních postav Lososa v kaluži. Napsala jsem jí dopis a po třech týdnech mi zazvonil telefon. Byla to Libuška a já skoro nemohla dýchat,“ popsala Lukášková.
Šafránková prý byla nadšená, knížka se jí moc líbila. „Vlastně na mou nabídku kývla hned. A pak jsme si povídaly. Zněla, jako kdyby jí bylo o 50 let méně. Pořád tak mladistvě, vesele a nadšeně, jako Popelka,“ doplnila spisovatelka.
Ze smrti si dělala srandu
„Věřila na znamení a vyšší síly, a říkala mi, že její babička se jmenovala Lukášková, že to je všechno osud, že jsme se spojily,“ popsala. S oblíbenou herečkou se spřátelila poté, co jí jednou volala a chtěla pozměnit pár slov v textu. „Od té doby jsme si volaly pravidelně. Vždycky jsme se zakecaly třeba na 40 minut a plácaly páté přes deváté, ona měla ten nenapodobitelný zvonivý smích. Hrozně hezky mluvila o rodině a jak se o ni ráda stará,“ popsala Lukášková.
„Chtěla hrát ve filmu a moc se na tu roli těšila. Občas zmínila, že musí do nemocnice na vyšetření a že se uvidí, jak to dopadne. Ale brala to s humorem. Mně z toho vždycky šel mráz po zádech, jak si ze smrti dělala srandu,“ doplnila spisovatelka. „Pořád jsme si slibovaly, že se setkáme a půjdem na procházku,“ uzavřela.