Byl jedním ze zakládajících členů legendární skupiny Olympic, navíc nejmladším, ale také jako první odešel ze světa. Klavírista a hráč na klávesové nástroje Miroslav Berka by 22. října 2024 oslavil osmdesátiny, jeho smrt v roce 1987 ovšem dodnes vzbuzuje pochybnosti. Oficiálně se jednalo o sebevraždu.
Miroslav Berka, zvaný Béda, začínal v rodinné swingové kapele, brzy ale propadl rokenrolu, popisuje start jeho kariéry hudební publicista František Kováč na svém webu. Zlomem byla nabídka Pavla Sedláčka z kapely Crazy Boys, kde začal hrát třeba po boku Ladislava Štaidla, ale především Mikyho Volka.
ČTĚTE TAKÉ: Čeští zpěváci a herci za totality vydělávali miliony. Největší žně měli v Sovětském svazu
S „králem českého rokenrolu“ Volkem byl Berka v roce 1962 také u založení uskupení Karkulka, z něhož se o rok později zrodil legendární Olympic. V rokenrolovém období válel na klavír, s nástupem bigbeatu, způsobeným především mánií kolem Beatles, přibral i méně obvyklé nástroje jako varhany či cembalo, ze skladby Želva si všichni fanoušci pamatují Berkovu harmoniku.
Šetřílek Berka propadl hazardu
Jenže těžké období v tuhnoucí normalizaci se prohlubovalo, zatímco Berka si zvykl na slávu i peníze. „Jeho šetřílkovství bylo pověstné. Před barákem Mercedes, když měl ale jít se spoluhráči na jídlo do restaurace radši zamířil do obchodu nebo bufetu,“ popisuje František Kováč s tím, že nuceným přechodem na elektrické klávesy a syntetizátory trpěla Berkova umělecká invence.
A do toho se postupně přidávaly problémy s hazardem. Sázel na koně, hrál karty, což pro něj měla být zábava vyšší společnosti. Jenže se mu to postupně vymykalo z rukou. „Byl to vlastně gambler, jenže my jsme tenkrát tohle slovo ani neznali, nevěděli jsme, že je to nemoc. Kdyby ano, pomohli bychom mu,“ vzpomínal pro Aha! frontman Olympiku Petr Janda.
Berkovo umělecké trápení dokonalo přijetí druhého klávesisty Jiřího Valenty do kapely v roce 1986. Jeden ze zakládajících členů Olympiku ho chápal jako svou náhradu a čím dál víc propadal hraní. Začal prohrávat víc a víc peněz, zapletl se i do pojišťovacího podvodu a hrozilo mu dokonce vězení.
Na zkoušku už Miroslav Berka nepřišel
Tomu se sice vyhnul, ale psychicky byl na tom hůř a hůř. Začal prý mluvit i o sebevraždě. „Všichni jsme si byli až moc jistí tím, že ho dobře známe. Jistí tím, že je to takový srab, že by takhle daleko nebyl sám schopen zajít,“ cituje hudební novinář někdejšího kytaristu Olympiku Ladislava Kleina.
Jenže přišel osudný 19. květen 1987. Miroslav Berka si měl podle své partnerky odpoledne sbalit kufřík s věcmi na koncert a vyrazit na zkoušku do Lucerny před večerním hraním. Jenže za svými parťáky už nedorazil.
„Odehráli jsme trochu naštvaní, ale jinak v klidu zkoušku bez něho. Béďa ale pořád nikde. V půl páté začali pouštět lidi a Mirek ještě nebyl na místě. Nedalo se dělat nic jiného než to chvíli protahovat. Jirka Valenta si zatím pro jistotu zkoušel některé Berkovy party. Když nám i fanouškům v sále docházela trpělivost, přehodili technici přes Béďův klávesový stojan černý hadr a odtlačili jej ze scény. Jak symbolické...“ popisoval smutné vzpomínky pro ireport.cz Petr Janda.
ČTĚTE TAKÉ: Troška z důchodu musí žít skromně. Štvou ho miliony pro fotbalisty a posílá ostrý vzkaz vládě
Uškrcený páskem
Mrtvé tělo Miroslava Berky objevila obyvatelka z domu v Růžové ulici, v němž prý měl hrávat i karty. „Dům v Růžové ulici se nezamykal, tak ve sklepě často přespávaly různé pochybné existence. Proto pro mě nebylo tělo ležící pod schody zprvu ničím šokujícím,“ cituje František Kováč svědkyni. „Když jsem ale přišla blíž, upoutalo mě, že to není žádný vandrák, ale slušně oblečený člověk, který dbá o svůj zevnějšek. To jsem už byla dost blízko na to, abych si uvědomila, že nežije. Po pár dalších krocích jsem poznala, že je to pan Berka z Olympiku,“ doplnila žena.
Jeden z nejlepších českých rokenrolových klavíristů byl uškrcený vlastním páskem, policie vyloučila cizí zavinění. Objevily se ale spekulace, že mohlo jít o práci jeho věřitelů. Kufřík s koncertním příslušenstvím se navíc už nikdy neobjevil.
„K Bédovu naturelu mi způsob jeho smrti nesedí. Vyznal se stejně jako Miki Volek perfektně v prášcích. On by se spíš doma v klidu vykoupal, navoněl, vyfénoval si vlasy, maximálně důstojně si vlezl do postele a snědl nějakou tu ‚svojí směs‘, kterou by zapil nejfajnovějším pitím, jaké by zrovna v baráku měl,“ zamýšlel se někdejší bubeník Olympiku Jeňýk Pacák.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Otce českého punku ze Tří sester drsně zavraždili opilí mladíci. Hlavu mu zašlapali do země