Televizní stanice CNN je v éteru už od 1. června 1980 a její štáby zachytily ty nejvýznamnější momenty posledních 40 let.
Když 1. června 1980 začala z Atlanty vysílat nová televizní stanice CNN, vypadal svět televizního zpravodajství ve Spojených státech následovně. Tři hlavní televizní stanice ABC, CBS a NBC o událostech dne referovaly jen v předem určených časech svých 30minutových večerních zpráv v 18 a 20 hodin. Pro americké diváky představovalo jejich sledování bezmála posvátný rituál, jehož přípravu i průběh dokonale popsal Arthur Heiley ve svém románu Večerní zprávy.
CNN to celé změnila, když překvapeným Američanům naservírovala v první den vysílání zprávy už v 17 hodin, a navíc je otevřela dramatickým pokusem o atentát na černošského aktivistu a obránce lidských práv Vernona Jordana, pozdějšího blízkého poradce prezidenta Billa Clintona. Jenže zprávy na CNN neskončily po půlhodině, a dokonce ani po hodině. Pokračovaly dál a v podstatě pokračují dodnes.
Turnerův tah na branku
Pokud si tenkrát konkurence myslela, že kontinuálnímu zpravodajství dojde po několika týdnech, maximálně měsících dech, krutě se mýlila. CNN začínala v prvním roce se 2 miliony amerických domácností (a skončila hluboko v červených číslech), aby po 40 letech nepřetržitého vysílání reportáží, zpráv, publicistiky a dokumentární tvorby pravidelně oslovovala 90 milionů amerických a 160 milionů zahraničních diváků.
Nebylo by to možné bez energie tehdy 42letého Roberta Edwarda „Teda“ Turnera, mediálního podnikatele se sídlem v Atlantě. Ten svůj byznys stavěl na rodinné billboardové agentuře, kterou v roce 1970 doplnil o upadající lokální televizní stanici vysílající staré filmy a reprízy seriálů. O deset let později už mohl krátce před spuštěním své nové stanice CNN Ted Turner sebevědomě prohlásit: „Začínáme 1. června a s výjimkou výpadků na satelitní síti nepřestaneme, dokud se svět nepřestane točit.“
Právě svět, respektive zpravodajství o událostech v zahraničí, definovaly směr, kterým se CNN vydala. I když to bylo extrémně nákladné, hned v prvních letech vysílání vsadil Turner na budování zahraničních poboček. Výsledkem byla jedna z nejhustších sítí zahraničních zpravodajů na světě, která dokázala reportovat o všech významných událostech přímo z místa dění. A platilo to i o pobočkách na území USA.
Nezapomenutelné okamžiky CNN
Štáby CNN se za 40 let praxe účastnily desítek válečných konfliktů, přinášely zprávy z míst postižených humanitárními nebo přírodními katastrofami a informovaly o dění ve Spojených státech způsobem, jaký domácí politici dosud nepoznali. Některé momenty stojí za připomenutí.
Západní Bejrút,1984
V Libanonu právě propukla další (už čtvrtá) fáze občanské války a štáb CNN se vzápětí ubytoval v jednom z hotelů v Západním Bejrútu. V obavě před raketovým útokem spali všichni na zemi.
Florida, 1986
Štáb televize CNN jako jediný přinesl v živém vysílání záběry exploze raketoplánu Challenger, který 28. ledna 1986 startoval z Mysu Canaveral na Floridě. Všech sedm astronautů na palubě zahynulo.
Peking, náměstí Nebeského klidu, 1989
Fotoreportér CNN Jonathan Schaer byl jedním z mála novinářů, kterým se podařilo zachytit dnes již ikonický moment, kdy se odvážný mladík s nákupními taškami v rukou postavil před kolonu tanků.
Bagdád, 1991
Spojené státy zahájily 17. ledna 1991 letecký útok na Bagdád, začala první válka v Zálivu. CNN po celou dobu klíčové operace přinášela nepřetržité 24hodinové zpravodajství z fronty. Jména jako Peter Arnett nebo Bernard Shaw se zapsala do dějin světové žurnalistiky.
Mogadišo, 1992
Doslova před kamerami CNN se na pobřeží poblíž Mogadiša v prvních minutách 9. prosince 1992 vylodila americká námořní pěchota a za asistence štábů CNN probíhaly i další operace v Somálsku. Začalo se hovořit o fenoménu CNN, kdy se politici rozhodují podle toho, jak televizní stanice zareaguje.
Sarajevo, 1994
Válečná zpravodajka CNN Christiane Amanpour svou kombinací autority a humanitárního přístupu mění způsob, jak reportovat o válečných konfliktech. Její reportáže ze Sarajeva přiměly světovou veřejnost zabývat se válkou v Bosně.
Neznámé místo v Afghánistánu, 1997
Reportér CNN Peter Arnett natočil první televizní interview s vůdcem Al-Káidy Usámou bin Ládinem, který v něm vyhlásil svatou válku Spojeným státům. „Na rozhovor přišel v maskovací bundě a s AK-47 v ruce,“ popsal později Arnett své setkání s bin Ládinem.
New York, 11. září 2001
Moderátorka Carol Lin přerušila už v 8.58 místního času a šokovaným divákům zprostředkovala úplně první záběry a informace o útocích na věže Světového obchodního centra v New Yorku.
Bagdád, 2003
CNN byla jednou z pouhých tří amerických televizních stanic, které informovaly o prohlášení generálního tajemníka OSN Kofiho Annana, že útok Spojených států na Irák je protizákonný. Drtivá většina amerických médií útok podporovala.
New Orleans, 2005
Následky hurikánu Katrina, který zpustošil New Orleans, drtivě zapůsobily na štáb CNN. Pro reportéra Franka Coopera šlo o „nesmírně děsivou událost, o níž měl reportovat“.
Washington D.C., listopad 2018
Zpravodaj CNN v Bílém domě Jim Acosta se Donalda Trumpa zeptal, proč označil karavanu migrantů mířící k USA ze Střední Ameriky za invazi. Další dotazy mu prezident ostře zakázal a Bílý dům týž den odňal Acostovi akreditaci. Tu ale reportér po několika dnech na základě rozhodnutí soudu znovu obdržel.
Minneapolis, 29. května 2020
Policisté zatkli v Minneapolisu štáb CNN včetně reportéra Omara Jimeneze, když se snažil v živém vysílání reportovat o střetech mezi policií a demonstranty protestujícími proti zabití Afroameričana George Floyda.
