V sobotu večer otřásly Českou republikou nové informace o více než šest let staré události. Za výbuchem muničních skladů ve Vrběticích nebyla nešťastná náhoda, ale ruská tajná služba GRU, oznámili společně premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček. Jak tato vojenská rozvědka funguje a kam až sahají její kořeny?
Napřed k tomu, co se pod onou zkratkou GRU skrývá. Znamená Hlavní zpravodajské ředitelství, což bylo v roce 2010 formálně změněno pouze na Hlavní ředitelství generálního štábu, ovšem o osm let později se na pokyn prezidenta Putina vrátil název do původní verze. GRU odpovídá přímo náčelníkovi ruského generálního štábu Valeriji Gerasimovovi a ministru obrany Sergeji Šojguovi, který je ve funkci už od roku 2012. Šéfem tajné služby je Igor Kostjukov.
Činnosti GRU jsou poměrně pestré. Například před třemi lety ho obvinil „Západ“ z provozování globální hackerské kampaně zaměřené na instituce jako sportovní antidopingové orgány a jaderné energetické společnosti. Oficiálními cíli jsou pak dodávky vojenských zpravodajských informací ruskému prezidentovi a vládě, zajištění vojenské, ekonomické a technologické bezpečnosti pro Rusko.
Hamáček: Nálož ve Vrběticích zřejmě vybuchla předčasně, explodovat měla v Bulharsku
Podle vicepremiéra a ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) zřejmě muniční sklady ve Vrběticích v roce 2014 vybuchly předčasně. Policie podle něj pracuje s variantou, že munice měla explodovat až později v Bulharsku. Vicepremiér také uvedl, že očekává reciproční vyhoštění českých diplomatů z Moskvy.
Funguje jako samostatná jednotka vedle jiných zpravodajských agentur – Služby vnější rozvědky a Federální služby bezpečnosti. Agentura Reuters se před časem dostala k hodnocení GRU očima západních mocností.
„Má dlouhodobý program založený na ilegální špionáži pro nejcitlivější a nejzpochybnitelnější úkoly… Hraje stále důležitější roli v ruském rozvoji informační války (obranné i útočné)… Jedná se o agresivní a dobře financovanou organizaci, která má přímou podporu prezidenta Putina, což jí poskytuje svobodu pro její aktivity a shovívavost s ohledem na diplomatickou a legislativní činnost,“ zprostředkovala Reuters. Proto je GRU hlavním ruským kybernetickým hráčem. „Jsou skutečně reálnou hrozbou,“ podotkl pro Reuters Onno Eichelsheim, ředitel vojenské zpravodajské služby v Nizozemsku.
Spojené státy americké například sankcionovaly důstojníky GRU kvůli pokusům kyberneticky narušit prezidentské volby v USA v roce 2016. Velká Británie je přesvědčena, že dva špioni GRU v roce 2018 otrávili dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru Julii. Ti samí dva důstojníci GRU se nacházeli v České republice, když v roce 2014 vybuchl muniční areál ve Vrběticích.
Takhle se chová sebevědomá země, uvedl k reakcím Česka na kauzu Vrbětice ředitel BIS
Ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka v souvislosti s českou reakcí na kauzu Vrbětice a vyhoštěním 18 pracovníků ruského velvyslanectví v Praze uvedl, že takhle se chová sebevědomá a hrdá země. Uvedl to v neděli na twitterovém účtu BIS.
K explozi ve vesnici ve Zlínském kraji došlo téměř 100 let po vzniku GRU pod názvem Registraturní správa. V roce 1918 se tak stalo na příkaz Revolučního vojenského sovětu. Krátce po vzniku vydal předseda vlády sovětského Ruska Vladimir Iljič Lenin rozkaz, aby tehdejší jediná rozvědná služba Čeka, tedy předchůdce KGB, nezasahovala do operací GRU. I tak ale nakonec Čeka infiltrovala GRU svými informátory, tudíž byl mezi rozvědnými službami položen základ velké rivality.
Současný název a systém fungování GRU utvořil diktátor Josif Stalin v roce 1942, tedy rok po invazi Německa do Sovětského svazu. Od roku 1943 se pak tajná služba zabývala záležitostmi výhradně mimo území SSSR. Během Studené války si pak GRU udržovala takzvané rezidentní špiony po celém světě – ať už nelegální důstojníky bez krytí, nebo legální agenty s diplomatickým krytím působící na ambasádách.
Západní zpravodajské služby neměly o struktuře či dokonce existenci GRU až do roku 1960 a odhalení v podání dvojitého agenta Olega Peňkovského tušení.
CRU pak na rozdíl od KGB přežila rozpad Sovětského svazu v prosinci 1991.