Sobotní demonstrace v Bejrútu navazuje na protesty, které se v Libanonu konají už od loňského podzimu. Foto: AP Zdroj: AP
Sobotní demonstrace v Bejrútu navazuje na protesty, které se v Libanonu konají už od loňského podzimu. Zatímco dnes je akcelerátorem ničivý úterní výbuch, který připravil 158 lidí o život a statisíce o domov, v červnu či v dubnu Libanonci protestovali kvůli zhoršující se ekonomické situaci.
Sobotní demonstrace, které se podle odhadů agentury Reuters zúčastnilo 7 000 osob, navazuje na předchozí protesty. „Je to pokračování demonstrací, které zažíváme od poloviny října loňského roku,” řekla v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Dagmar Minaříková, zástupce vedoucího zastupitelského úřadu ČR v Bejrútu.
„A teď se zvedá další vlna. Ta událost z úterý, ten obrovský výbuch, který otřásl celým Bejrútem, dodal další hněv obyvatelům a vyvolává další nespokojenost se současným establishmentem. Lidé žádají změnu,” dodala Minaříková.
Propad ekonomiky i nezaměstnanost
Libanonci protestovali i v červnu. Tehdy stovky lidí v libanonských městech vyšly do ulic na protest proti špatné ekonomické situaci a masivnímu oslabení libanonské libry.
Předtím se nepokoje konaly i v dubnu. V březnu totiž Libanon poprvé v historii ohlásil platební neschopnost a Mezinárodní měnový fond (MMF) odhadl, že letos se libanonská ekonomika propadne o 12 procent. Rozhořčení libanonské veřejnosti se znásobilo i poté, co banky zavedly nové regulace pohybu kapitálu.
Libanon masové protesty zažívá od loňského podzimu. Lidé tehdy demonstrovali proti vládě, kterou viní z dlouhodobé neschopnosti řešit ekonomickou a finanční krizi, k níž podle nich přispívá i korupce vládních úředníků.
Protesty loni na podzim vedly dokonce k demisi premiéra Saada Harírího, který vládu vedl v letech 2009 až 2011 a pak znovu od prosince 2016. Demonstranti požadovali sestavení vlády technokratů, kteří budou politicky nezávislí. Novým premiérem se v lednu stal profesor informatiky Dijáb, jehož vláda má podporu hnutí Hizballáh a jeho spojenců.
Pandemie nemoci COVID-19, kvůli níž vláda v březnu zavedla omezení pohybu a ekonomické činnosti, protesty v zemi utlumila. Nyní však opět eskalují.
V zemi je navíc vysoká nezaměstnanost a většina pracujících Libanonců dostává zaplaceno v místní měně. Ceny potravin a základního zboží ale mezitím stoupají a jsou pro mnoho rodin neúnosné. Hospodářská krize je dokonce označována za nejhlubší od občanské války z let 1975–1990. Provází ji inflace a propad devizových rezerv.
Volání po francouzské správě
Frustrace Libanonců ze situace, v níž se země ocitla, dokonce vedla k tomu, že lidé vyzývali francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby pomohl ukončit současný, podle nich zkorumpovaný, politický režim. Mnozí mu přičítají vinu za neštěstí. Po setkání s libanonskými politiky francouzský prezident vybídl k rychlému vyšetření tragédie. Libanon byl v minulosti francouzskou kolonií.
„Pane prezidente, jste v ulici Generála Gourauda, který nás osvobodil od Osmanů. Osvoboďte nás od stávajících úřadů,“ žádal po francouzském prezidentovi jako představiteli bývalé koloniální mocnosti v Libanonu člověk z davu.
V převážně křesťanské čtvrti města lidé poté skandovali: „Pane Macrone, osvoboďte nás od Hizballáhu!“ Hizballáh je šíitské hnutí a výrazný hráč na libanonské politické scéně. Některé země jej považují za teroristickou organizaci, jiné tak označují jen jeho ozbrojené křídlo.
