reklama

Covidový deník: Žádná chřipečka, ale nevyzpytatelná nemoc. Každý den vás překvapí

Mám dobrou imunitu, sportuji, nekouřím, nebyla jsem nemocná přes dva roky. Když budu mít covid, tak určitě bez příznaků, říkala jsem si někdy od března. Koronavirus mě dohnal až během vánočních svátků a dokázal mě potrápit. Od prvních příznaků jsem si psala deník o tom, jak nemoc probíhala. Překvapilo mě především to, že mě každý den bolelo něco jiného.

reklama

Pondělí 28. prosince

Večer se cítím unavená, jako kdyby na mě lezla nějaká nemoc. Říkám si, že se z toho vyspím. V úterý máme navíc odjíždět na chalupu, takže doufám, že ráno budu fit.

K tématu

Úterý 29. prosince

Fit bohužel vůbec nejsem. Cítím se divně. Měřím si teplotu a mám 37,3. To nic nebude, říkám si a jdu zpátky do postele. Během odpoledne se do mě dává zimnice, bolí mě celý člověk, svaly a klouby a hlavně záda. Pobolívá mě hlava, tlačí mě na hrudníku a pokašlávám. Teplota se zvýšila na 38 stupňů Celsia. Beru si paralen, trochu zabírá. Ale je mi pořád hrozně, pořád ležím. Nejsem schopná fyzické námahy, i dojít si pro čaj bolí. Dozvídám se, že během svátků jsem se setkala s nakaženým, takže volám praktickému lékaři, aby mě poslal na testy. Chalupu a hory musíme oželet.

Středa 30. prosince

Musíme koupit jinou matraci, říkám příteli. Záda a kyčle mě bolí tak, jako kdybych proležela noc na tvrdém kameni. Jenže nakonec se ukáže, že to nebylo matrací. Během odpoledne se mi ale udělá lépe. Hurá, říkám si. Třeba to je opravdu jen nějaká krátká viróza. Teplotu nemám, teploměr mi měří 36,7 stupně.

Čtvrtek 31. prosince

V šest ráno mě vzbudí šílená bolest hlavy, mám pocit, že mi pukne. Beru si Ibalgin a na půl hodiny usnu. Prášek nepomáhá, bolest je pořád dost hrozná. Po dvou hodinách si beru další, ale zase nepomáhá. Takovou bolest hlavy jsem v životě nezažila. Přítel mě veze na testy. Vracíme se domů a jdu si lehnout. Odpoledne přichází výsledky testu: pozitivní. Volám lékaři, který mě posílá na 10 dní do izolace. Hlava bolí jako střep, usínám ještě před půlnocí. Ve dvanáct si s přítelem přiťukneme čajem a jdeme spát. I přítel se začíná cítit špatně. V noci se několikrát budím. Je to taková zoufalost, když nic nepomáhá.

K tématu

Pátek 1. ledna

Když otevřu oči, bojím se pohnout, aby mě zase nezačala bolet hlava. Naštěstí je to už dobré. Místo toho se budím s bolestí nohy. Po chvíli mě zase ukrutně bolí záda. Jsem unavená, teplotu mám jen zvýšenou – kolem 37 stupňů. Horší to je večer. Bolí mě dutiny, při sledování televize mě pálí a bolí oči a nemůžu usnout, jak mě opět bolí kyčle a záda. Připadám si jako hypochondr, když si každou hodinu stěžuji na něco jiného.

Sobota 2. ledna

Cítím se lépe, jen trochu unavená. Zjišťuji ale, že jsem přišla o čich a chuť. Pálivé curry, které máme k obědu, téměř necítím. Večer mám rýmu a zalehlé uši, v oku se mi udělalo ječné zrno.

Neděle 3. ledna

Nejlepší den ze všech. Jsem schopná dělat i jiné věci než jen ležet v posteli. Snažím se ale odpočívat. Dost kýchám a posmrkávám a pořád nic necítím.

Pondělí 4. ledna

Když se ráno probudím, přijde mi, že bych mohla jít zase spát. Jsem dost unavená, chuť a čich pořád nikde.

Úterý 5. ledna až pátek 8. ledna

Je to nahoru a dolů. Chvíli se cítím dobře, chvíli pociťuji velkou únavu, bolest hlavy, pokašlávám.

Víkend 9. až 10. ledna

Během víkendu už mi je dobře a cítím se po necelých dvou týdnech zdravá. Přítel je v izolaci až do 14. ledna, protože je taky pozitivní. Vypadá to však, že jsme covid zvládli. Nebylo to nic příjemného, jsme však vděční za to, že nás nepotkal těžší průběh. Známe už několik lidí kolem 40 až 50 let, kteří skončili v nemocnici na plicní ventilaci. Koronavirus nám ukázal, že je opravdu nevyzpytatelný a nikdy nevíte, co vám způsobí.

K tématu

Tagy: nemoc deník reportáž koronavirus COVID-19 covid covidový deník

Další hlavní zprávy

Historie

Do wehrmachtu jsem musel v sedmnácti, říká poslední z Čechů v Hitlerově armádě

Do wehrmachtu jsem musel v sedmnácti, říká poslední z Čechů v Hitlerově armádě

Letos v červnu mu bude 94 let. Když v roce 1944 oslavil sedmnácté narozeniny, musel rukovat do wehrmachtu. „Přidělili mě ke kumpanii Jäger-Ersatz-Bataillon 49, to si pořád dobře pamatuji,“ vzpomíná vitální veterán Josef Bialas z Hlučínska exkluzivně pro CNN Prima NEWS. Tohle vyprávění zatím česká média ani dokumentaristé z Paměti národa nezaznamenali, Bialas se totiž celý život snažil válku vytěsnit z paměti: „Nerad o ní mluvím. Hodně vojáků kolem mě popadalo, tam jsem našel ruku, tam zas nohu...“

Odtrhne se Skotsko od Británie? Stoupenci nezávislosti získali v parlamentu většinu
Váleční veteráni dostanou od prezidenta dárek. Musí za něj ale předtím zaplatit
reklama
reklama
Jágr vs. děti. Proč jsi nosil dlouhé vlasy jako holka? ptaly se drsně legendy

Hokej

Domácí zpravodajství

Přijímací zkoušky na střední školy rozdělily Česko. Jsou příliš těžké? Zkuste si je
Sobotní oslava i zmatky v pražské zoo. Počitadlo je matoucí, zoufají si lidé ve frontě
Další články
reklama
reklama