Trasovačů bylo o 600 méně než v listopadu na stejný počet případů. (Ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
Hodinové stání ve frontě na mrazu nebo dlouhé čekání na výsledek testu na covid. Tak mnohdy vypadá realita v Česku. Jsou ale i případy, kdy testování funguje bez problémů. Horší to pak je se samotným trasováním kontaktů.
„Pořádně se obleč. Víš, jak to bylo posledně,“ radí mi přítel. Pod rifle si beru termo prádlo a obleču si raději dva roláky a nejteplejší péřový kabát. Co nejteplejší ponožky, čepici a teplé rukavice.
Mezi svátky jsem objednaná na antigenní test, a jelikož moje předchozí zkušenosti s testováním nejsou úplně nejlepší, počítám s tím, že minimálně hodinu vytuhnu na mrazu. Objednaná jsem na 12. hodinu do Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
Když přicházím, před stanem, ve kterém zdravotníci provádějí rychlé testy, postává přes 20 lidí. „Tak to bude na dlouho. Ještěže jsem oblečená,“ bleskne mi hlavou. To jsem ještě nevěděla, jak se mýlím.
Dojdu až ke stanu a zjistím, že se nejedná o žádnou frontu. Lidé jen čekají na výsledky antigenních testů, které jsou hotové za 15 minut. Venku stojím pouhé dvě minuty a už můžu jít do stanu.
Zdravotnice se mě ptá na osobní údaje, s dobrou náladou se vyptává, jaké jsem měla Vánoce, a přeje mi hodně zdraví v novém roce. Po vyplnění dotazníku mě posílá ke své kolegyni na výtěr z nosohltanu. Vše probíhá hladce bez čekání během několika minut.
Venku čekám 15 minut na výsledky spolu s ostatními. Zdravotník vždy vyjde ze stanu, zavolá jméno a předá dotyčnému papír s výsledky. „Máte to v pořádku,“ říká mi.
Zdravotníci v dobré náladě
O několik dní později mám podobnou zkušenost, tentokrát s Nemocnicí Na Bulovce. Poté, co jsem se setkala s pozitivně testovanou osobou a projevily se příznaky, mě lékař poslal na PCR testy. Objednaná jsem na 9:30. Opět se oblékám, jako bych jela na hory, abych při případném čekání neprochladla.
Můj předpoklad se znovu nenaplní. Jen co vejdu, dostávám lísteček a asi po dvou minutách už mě zpovídá sestřička. Ihned po vyplnění dotazníku jdu na stěr. „Už jste na tom někdy byla?“ „Ano, už pětkrát,“ odpovídám zdravotnici. „No tak to byste tu už mohla sloužit za nás,“ směje se. Po pěti minutách je hotovo.
Jsem mile překvapena. Často se objevovaly zprávy, jak testování nefunguje, jak lidé mrznou i hodinu venku. Nic takového se v tomhle případě nestalo. Náladu vám navíc zlepší skvělý zdravotnický personál, který se usmívá i přesto, že musí být celý den na nohou a ve „skafandrech“. Výsledky navíc přicházejí velmi rychle, za šest hodin se dozvím, že jsem pozitivní.
Zůstávám tedy v izolaci a čekám na telefonát hygieny. Uplynulo pět dní a nikdo nezavolal. Přišla jen SMS s omluvou, že z důvodu přetížení systému mě bohužel nemohla kontaktovat hygienická stanice do 48 hodin.
Lidem, se kterými jsem se setkala a mohla je nakazit a uvedla jsem je v rámci sebetrasování, se také nikdo neozval. Vláda i opozice přitom často zdůrazňuje, jak moc je trasování důležité. Podle výpočtů ČTK je však trasovačů o 600 méně než v listopadu na stejný počet případů.
