Čtyřicet let od smrti Jana Wericha
Soukromí legendárního herce, od jehož smrti 31. října uplyne 40 let, bylo zahaleno tajemstvím. Se svou manželkou Zdeňkou měl dceru Janu, která zemřela půl roku po něm. Bylo jí pětačtyřicet let a osudnou se jí stala rakovina. Jediným žijícím potomkem je syn Jiří Petrášek, který v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vzpomíná na slavného otce, kterého ovšem nikdy nepotkal.
Jeho život nebyl zrovna lehký. Jan Werich ho počal se svou milenkou, která ho poté odložila do kojeneckého ústavu. Spekuluje se o herečce Jaroslavě Adamové, ale také o jisté tanečnici, která si nechtěla zničit kariéru dítětem. „Nezlobte se, ale to nechci rozebírat,“ uvedl Jiří Petrášek. Štěstí se na něj nakonec přece jenom usmálo. Ujali se ho adoptivní rodiče, kteří mu dali domov a lásku.
Že jste synem Jana Wericha, jste se dozvěděl až ve svých čtyřiadvaceti letech. Proč až tak pozdě? A jak jste to zjistil?
Bylo to velmi jednoduché, řekla mi to moje maminka (adoptivní – pozn. red). Bohužel až v roce 1980 po jeho smrti, možná se bála, že bych se rozběhl za otcem a jí opomíjel, což bych ovšem nikdy neudělal.
Jaká byla vaše první reakce?
Nedělám hrdinu. Ale nebyl to takový šok, jak si mohou mnozí myslet. Překvapením bylo, že to byl Jan Werich. Ale věřte, že když je člověk adoptovaný, cosi z okolí vycítí, a i já měl tušení, že je tomu právě tak.
Věděl o vás Jan Werich?
Já myslím, že možná ani nevěděl, ale nedělám žádné domněnky. Poslední hospodyně u Werichů Eva Tůmová mi říkala, že táta si syna moc přál. Ale vzhledem k tomu, že nejsem synem manželským, můžeme se jen dohadovat, jak tomu opravdu bylo.
Jak se člověku žije s pocitem, že se s vlastním otcem nikdy nesetkal?
Velice mě to mrzí. Rád bych ho potkal, aniž bych jakkoliv zanevřel na své adoptivní rodiče.
Kdybyste mohl, co byste mu řekl?
Táto, pojď si zahrát spolu v jednom filmu. Ty jsi výborný herec, já herec průměrný, a tak film by mohl dosáhnout padesáti procent úspěšnosti. A to by přece docela šlo.
Předtím, než jste tuto skutečnost znal, jak jste vnímal osobu Jana Wericha? A jaké filmy s ním máte nejraději?
Jednoznačně velmi pozitivně jako většina národa. Miloval jsem ho jako herce a nejraději mám pohádku Byl jednou jeden král… Já bych ovšem krásnou Marušku v podání Mileny Dvorské nikdy nevyhnal. Ale stejně tak se rád dívám na staré filmy s ním a Jiřím Voskovcem… Mám je všechny.
Jak se vám poté změnil život? Chovali se k vám lidé jinak?
Život se mi změnil naprosto. Rozhovory do časopisů a deníků, byl jsem zván do různých televizních pořadů… Myslím, že lidé se ke mně chovají hezky a naprosto to ve většině případů, zejména u mých přátel, nemá žádné spojení s tátou. Mám lidi rád, a to jsem měl vždycky.
Když se ukázalo, že jste Werichův syn, pociťoval jste nějaké výhody?
Možná mi to někde otevřelo více dveře v oblasti kultury. Já ale nemám rád, když jsem posuzován jako syn, byť takového slavného herce, jakým táta byl. Být něčí syn, není žádná zásluha. Buď něco umím a snažím se to lidem dávat, nebo neumím nic a pak by bylo lepší sedět doma.
Žije ještě někdo další z jeho příbuzných?
Dcera Jana zemřela po půl roce po něm. Byla také těžce nemocná. Žije pouze vnučka Jana Wericha Fanča, vlastním jménem Zdena a má dceru Janu.
Jste s nimi v kontaktu?
S pravnučkou Jana Wericha Janou jsem se setkal u příležitosti otevření Werichovy vily 30. června 2017. Rodina žije ve Švýcarsku, s nikým jiným jsem se nepotkal.
Zjišťoval jste, jaký otec v soukromí byl? Co měl rád, co nesnášel, jaké jídlo si třeba s oblibou dával?
Měl jsem velké štěstí, že jsem potkal Evu Tůmovou, která žila ve vile dlouhou dobu jako přítelkyně rodiny a poslední hospodyně. A od ní jsem se dozvídal ohromnou spoustu věcí o tátovi. Například to, že měl rád kombinaci masa s ovocem – srnčí steaky s banánem, uzené koleno s vejmrdou, tedy s křenem a jablky. Bylo s ním sice veselo, ale v rodině bylo často dusno. Problémy dcery Jany, nemoc manželky Zdeňky, později zhoubná choroba i jeho samotného. Jeho vtipné hlášky kolují dodnes, ale jeho život nebyl humorný v celé své délce.
Pověstný byl také svými moudry. Jaké od něho máte nejraději?
Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si jí užít.
Co jste podělil po svém slavném otci?
Především jméno. Byl jsem první rok svého života Jan po otci. Až po roce a půl mi adoptivní rodina dala Jiří. Ale s Jiřím Voskovcem to asi nesouvisí! Lidé říkají, že jsem také podědil fyzickou podobu. Ale určitě smysl pro humor, pozitivní vztah k lidem a životu, pořádnou dávku energie. A jeho životní moudrost? Třeba si mě také jednou najde!
Čím se zabýváte v profesním životě?
Zaslouženým odpočinkem a tím se zabývám moc rád. Ale vážně. Ještě do letošního léta jsem byl ředitelem Evropské obchodní akademie a vysokoškolským pedagogem. Zůstalo mi samozřejmě i nadále divadlo, moderování a psaní. A opravdu se vůbec nenudím.
Projevují se u některých z vašich potomků geny po vašem otci? A jak vnímají, že mají tak slavného přímého příbuzného?
Děti mám dvě, dcera pracuje na ministerstvu a teď je na mateřské dovolené, syn je řídícím letového provozu. Vnoučata mám čtyři, tři holky a jednoho kluka. Vnímají to všichni normálně, jen ta mrňata, když vidí Jana Wericha v televizi tak křičí: „Hele, děda!“ Musím je opravit, že už to je praděda a že děda jsem já... Tátu vidím v jedné ze svých vnuček, je to komediantka se vším všudy a tady myslím, že se geny projevují i u té nejmladší generace.
Jak si připomenete památku smutného výročí – 40 let od úmrtí otce?
Jako každý rok. Ono je to spojeno velmi blízko s dušičkami. Jezdíme na tři hroby. K tátovi na Olšany, k mým adoptivním rodičům do Karlíku u Dobřichovic a rodičům mé ženy do Děčína. No a doma si rozsvítíme svíčku při tiché vzpomínce. A letos budeme na tátu hodně vzpomínat. Je to přece jen kulaté výročí. Ale nikoliv smutně. Ale s úsměvem. Určitě by si to tak přál.
Jiří Petrášek (64)
Nemanželský syn Jana Wericha je původně inženýr ekonomie, následně vystudoval ještě pedagogiku a management. Dlouhá léta působil jako ředitel Evropské obchodní akademie v Děčíně. Kromě toho se věnuje i zábavě. S představením Hovory W objíždí s kolegy republiku, rovněž jezdí se svou one man show nazvanou Ven ze stínu aneb kdybych nebyl Werichem a moderuje.
