Továrna společnosti Union Carbide India Limited na výrobu pesticidů v Bhópálu, kterou z 51 procent vlastnila americká společnost Union Carbide (UCC) a zbytek indický stát a banky, byla vnímána jako symbol industrializace Indie. Před 40 lety se ale stala dějištěm chemické katastrofy označované za nejhorší svého druhu v dějinách. Při úniku jedovatých plynů zahynulo 2. prosince 1984 podle prvních oficiálních údajů kolem 3 500 lidí, dalších asi 15 tisíc osob zemřelo v následujících letech. Aktivisté mluví až o 25 tisících obětech. I 40 let od tragédie místní na událost nezapomněli.
Kolem půl milionu dalších lidí v důsledku katastrofy postihly zdravotní problémy. Řada z nich oslepla či onemocněla rakovinou, matkám se začaly rodit postižené děti. Teprve v červnu 2010 si za podíl na katastrofě vyslechlo prvních osm viníků verdikt u trestního soudu.
ČTĚTE TAKÉ: Jen metry dělily letadlo Smartwings od tragédie. Podívejte se, jak málo chybělo
„Opuchly nám oči, nemohli jsme dýchat, zvraceli jsme krev, lidé padali mrtví k zemi,“ vzpomínali přeživší na noc, kdy bhópálská továrna vychrlila mrak jedovatých plynů nad milionové město. Nikdo nevěděl, co se děje, a tak lidé vybíhali do ulic. Přitom stovkám z nich mohla zachránit život prostá opatření: zůstat v domě, utěsnit okna a dýchat přes namočený hadr. Vedení chemičky navíc zprvu tvrdilo, že jde jen o látku podobnou slznému plynu. Ani nemocnice, v nichž ošetřovali lidi s poleptanými sliznicemi, po havárii nevěděly, jaký plyn unikl.
Továrna chtěla ušetřit
Až později vyšlo najevo, že do vzduchu se dostalo přes 40 tun vysoce toxického methylisokyanátu. Postupně vyplouvala na světlo další fakta. V době havárie nefungoval v továrně varovný systém a ani jedno z několika bezpečnostních zařízení. Katastrofě mohl zabránit třeba chladicí systém, který měl snižovat teplotu v zásobníku s methylisokyanátem – kdyby ovšem fungoval. Ve snaze ušetřit náklady zrušila také firma na nočních směnách odborný dozor. Vysoce rizikové bylo nestandardní, ale levnější, skladování nebezpečné látky ve velké nádrži.
Největší podíl na neštěstí zřejmě nese firma Union Carbide, jejíž vedení zanedbalo bezpečnostní opatření v továrně, která už sice tehdy pesticidy nevyráběla, ale nebezpečné chemikálie stále skladovala. Úniky jedovatých plynů se přitom děly již před katastrofou.
Ze zodpovědnosti za následky neštěstí se Union Carbide podle některých vyvázala tím, že v roce 1989 zaplatila indické vládě jednorázovou částku 470 milionů dolarů. Indická vláda se ale v roce 2010 obrátila na nejvyšší soud s cílem získat další kompenzace pro oběti, aby celková částka dosáhla 1,1 miliardy dolarů. Nejvyšší soud žádost loni zamítl. Za průtahy s vyplácením odškodnění obětem bývá indická vláda stále kritizována.
Záhy po neštěstí byla továrna uzavřena a do vazby byl v Indii vzat tehdejší šéf americké firmy Warren Anderson, který se dočkal dokonce obvinění z vraždy. Po propuštění na kauci ale odjel do USA a k soudu už se nedostavil. V létě 2009 byl na něj v Indii opět vydán zatykač a v červenci 2010 ho soud odsoudil. Anderson zemřel v roce 2014 v USA. Další lidé, většinou indičtí pracovníci továrny, byli odsouzeni k krátkým trestům vězení nebo pokutám a záhy byli propuštění na kauci.
Dlouho po katastrofě se vedly spory o to, kdo z trosek továrny odstraní chemický odpad, který stále zamořoval okolí. V roce 1994 americká společnost UCC, která byla většinovým vlastníkem továrny, prodala svůj podíl společnosti Eveready Industries India Limited (EIIL), která se následně spojila se společností McLeod Russel. Společnost Eveready ukončila sanaci lokality v roce 1998 a poté předala kontrolu nad oblastí vládě státu Madhjapradéš. V roce 2011 koupila společnost Union Carbide firma Dow Chemical Company.
Fotografie obletěly svět
Bhópálskou katastrofu zdokumentoval, tehdy a znovu po 18 letech, slavný indický fotograf Raghu Ráj. Jeho černobílé fotografie obletěly svět a k vidění byly v roce 2004 i v Praze. Bhópálská tragédie se stala i námětem románu Zvířetovi lidé (česky 2009), jehož autor Indra Sinha našel pro hlavního hrdinu předobraz v jedné z obětí katastrofy.
Stovky lidí, kteří v roce 1984 katastrofu přežili, v červenci 2012 uspořádali vlastní Bhópálskou speciální olympiádu. Organizátoři chtěli vyjádřit nesouhlas s tím, že jedním ze sponzorů tehdy začínající londýnské olympiády byla společnost Dow Chemical. Tělesně či mentálně postižené děti se v Bhópálu rodí dodnes a právě ony vedly úvodní ceremoniál speciální olympiády. Všichni soutěžící, z nichž nejmladším bylo pět let, byli od narození postižení, většinou mozkovou obrnou nebo mentální retardací.
A odhodlání místních neuvadá ani po čtyřech dekádách od tragédie. V úterý, kdy od osudné noci uplynulo přesně 40 let, se přeživší a obyvatelé Bhópálu vydali skrze město na protestní pochod směrem k opuštěné budově továrny. Protestující drželi v rukou transparenty s heslem „Spravedlnost pro Bhópál“ a katastrofu, která před čtyřmi desetiletími otřásla světem, označili za korporátní zločin.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Otce českého punku ze Tří sester drsně zavraždili opilí mladíci. Hlavu mu zašlapali do země
