Dánové si v Baku užili děkovačku před více než 1 000 fanoušky ze své země. Zdroj: AP
Díky vítězství nad českým týmem se dánská reprezentace zase o krok přiblížila tomu, aby dosáhla stejně jako na Euru v roce 1992 na fenomenální titul, který nikdo nečekal. Radost z postupu severského výběru do semifinále mistrovství Evropy je velká. Zároveň panuje rozčarování z toho, že do Anglie, kde odehrají Dánové zápas s domácím Albionem, pravděpodobně nebudou moci ze zahraničí žádní fanoušci.
„Existuje několik věcí, které přináší radost, ačkoliv Dánsko muselo tvrdě bojovat, aby ve čtvrtfinále mistrovství Evropy Českou republiku porazilo,“ objevuje se na webu dánské stanice TV 2 SPORT v postřezích fotbalového redaktora Carstena Wergeho.
„Je v pořádku vyhrávat fotbalové zápasy krásným způsobem, ale někdy je stylovější vyhrát, pokud je zápas trochu ošklivý. Bylo výtečné vidět, že si hráči nasadili pracovní rukavice a překonali malou krizi, která přišla na začátku druhého poločasu. Dánský tým má enormní sílu. Nepamatuji si, že bych to viděl dříve – nebo možná v roce 1992,“ poznamenává dále Werge.
Zároveň vyzdvihuje sílu dánské lavičky. „Hráči na ní jsou stejně dobří jako ti, kteří jdou ze hry. Je to velmi důležité, když se na turnaji dostanete daleko, protože teď docházejí síly.“
Web Kobenhavnliv.dk oceňuje podporu fanoušků, kterých se až do dalekého Baku vydalo přes 1 000. Byli vidět, byli slyšet a mohou si připsat určitý podíl na tom, že pro Dány cesta turnajem nekončí. „1 000 – 1 500 dánských fanoušků se vydalo dlouhou a obtížnou cestou do absolutně nejvýchodnější části Evropy,“ stojí na webu. Ten zároveň českému týmu vyčítá zejména situaci před prvním gólem Thomase Delayneyho. „Češi úplně zapomněli na první rohový kop zápasu v páté minutě a nepokryli jednoho z nejlepších hlavičkářů týmu. Proto mohl Thomas Delaney nerušeně stoupat do vzduchu a čelem dal Dánsku vedení.“
Na gól Delaneyho navázal před koncem prvního poločasu Kasper Dolberg po fanstastické přihrávce šajtlí z dílny Joakima Mæhleho. Po změně stran však přišel český nápor. „Dánové byli v prvních minutách úplně pryč a všichni hráči se postavili před vlastní šestnáctku a nechali soupeře hrát. Patrick Schick dostal šanci něco změnit,“ uvádí web Dagbladet ke gólu českého útočného esa zkraje druhé půle. „Dánům začal docházet kyslík, zatímco Češi bojovali tak tvrdě, že dva z nich (Tomáš Souček a Jan Bořil) skončili s obvázanou hlavou,“ píše dále web, který text uvedl titulkem „Hjulmandova jednotka nezná po dalším triumfu meze“ v odkazu na trenéra Kaspera Hjulmanda.
Jeho slovy pak Češi po 90 minutách zklamaně popadali na zem, zatímco Seveřané opět učinili Dánsko pyšné.
Je to na ho*vno
V jiném článku na Dagbladetu je vyjádřené zklamání nad tím, jak bude nemožné, aby dánští fanoušci cestovali do Londýna, kde ve středu večer dojde na stadionu Wembley na semifinále s domácím anglickým výběrem. Na vině jsou tamní restrikce. Doufá se tedy, že se najde co nejvíce Dánů žijících ve městě nad Temží, kteří vyrazí podpořit reprezentaci země, ze které pocházejí.
Dagbladet zprostředkovává zklamání fanouška Arneho Stampeho Pedersena, který cestoval do Baku a dopředu si koupil vstupenku i na semifinále. „Abych to řekl na rovinu, je to na ho*no. Opravdu jsem doufal, že budu moci odcestovat a sledovat ten zápas. Jsem naštvaný, že to nejde – a teď už nevěřím, že se opatření rozvolní,“ říká zklamaný Dán, který si dokonce s předstihem zajistil lístek i na finálové utkání příští neděli. Patří mezi věrné fanoušky – semifinále ve Wembley by mohlo být už 89. zápasem národního týmu, který by navštívil.
Aspoň pořádně užil 88. v Baku. „Byl to skvělý zážitek, ale teď jsem opravdu unavený. Když jsme dorazili v neděli ráno do Kodaně, dozvěděli jsme se, že vlakový spoj, kterým bychom se dostali domů, byl zrušen. Takže nyní musíme najít nějaký autobus,“ uzavírá.
