Davy lidstva u ohyzdného divadla, psalo se před 160 lety o veřejné popravě v Brně
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Když 1. února 1866 informoval tisk o veřejné popravě v Brně, podivil se obrovskému zájmu lidí o „ohyzdné divadlo“.
Poprava před 160 lety v Brně se stala celodenní „zábavou“ pro obrovské množství lidu.
Kdo byl vrah Josef Čápek?
A kdo byl Tomáš Chládek, jeho oběť?
Vražedník Josef Čápek odpraven provazem, oznámil deník Moravská orlice 1. února 1866. Listování starými novinami je velké dobrodružství a současníkům odhaluje i mnohé nelichotivé zprávy o předcích. Obyvatelé Brna třeba lačnili po veřejných popravách. „Po celý den putovaly davy lidstva na místo ohyzdného divadla,“ popisoval tisk brněnskou exekuci. Za úkladnou vraždu kočího Tomáše Chládka byl oběšen 33letý Josef Čápek. Nával na popravišti byl tak velký, že jeden z přihlížejících zvědavců zahynul.
Brněnské popraviště se nacházelo pod Kraví horou za takzvanou Švábkou, což je dnešní Údolní ulice. „Poprava J. Čápka k smrti provazem odsouzeného odbývati se bude ve středu v 7 hod. ráno na popravišti za Švábkou; rozsudek byl jemu dnes ráno v 9 hod. ohlášen,“ oznámil brněnský deník Moravská orlice.
ČTĚTE TAKÉ: Černá kronika SSSR: Sověty zabíjel hladomor, šéf obilné mafie doplatil na orgie s prostitutkami
Svým způsobem to byla senzační zpráva, taková podívaná se neodehrávala každý den. Zpráva byla zveřejněna v úterý 30. ledna 1866 a ve středu ráno si tak mnozí Brňané přivstali, aby výjev na šibenici nezmeškali.
Noviny pak celou exekuci náležitě vylíčily hned ve čtvrtek 1. února 1866. Žurnalista událost popisoval velmi barvitě a dnešní čtenář může přemítat třeba nad tím, proč naši předkové tolik toužili spatřit smrt v přímém přenosu.
Celodenní ohyzdná zábava pro Brno
Davy na odsouzeného k smrti dokonce vyčkávaly již u budovy trestního soudu, aby ho doprovodily na místo výkonu trestu: „Poprava. Dnes ráno odpraven provazem vražedník Josef Čápek, rodem z Olešnice, na novém popravišti u katova obydlí za Švábkou. Po 7. hodině vyjel Č. z trestního soudu doprovázen praporem myslivců zde posádkou ležících a valnými zástupy nižších tříd obecenstva.“
Poslední cestu Brnem absolvoval odsouzený po této trase: Gartengasse (Bratislavská), Josefstadt (Bratislavská), Jesuitengasse (Jezuitská), Ringstrasse (Rooseveltova) a dále ulicí Schwabengasse (Údolní) ke katovu domu a na popraviště.
Čtěte také
Místo exekuce přitom zástupy Brňanů nezaplnily jen během samotné popravy. Na popraviště přicházeli obyvatelé města i okolního venkova celý boží den, aby si prohlédli mrtvého na provaze. „Po celý den putovaly davy lidstva na místo ohyzdného divadla,“ uvedl reportér Moravské orlice.
Lačnost publika skončila tragédií
Samotný akt, kdy odsouzený přišel o život, noviny vylíčily například touto větou: „Po přečtení rozsudku a krátké modlitbě lidské spravedlnosti zadost učiněno a Č. pověšen.“
Zhruba ve chvíli, kdy kat nasazoval oběti oprátku, ale došlo v lačné mase přihlížejících k tragické události, kterou deník popsal následovně: „Při popravě, jak se nám praví, zabil se jistý člověk divák, spadnův s návrší.“
Moravská orlice v reportáži z popraviště také znova připomněla, proč byl vrah odsouzen k nejvyššímu trestu. Brněnský deník popraveného představil jako Josefa Čápka, ale v dobovém tisku lze najít i jiné varianty vrahova příjmení: Čapek, Czappek anebo Čzapek. V tomto textu se držíme podoby Čápek, kterou uvádí i náš archivní zdroj, tedy deník Moravská orlice. Svázaný ročník novin z roku 1866 nyní opatruje Vědecká knihovna v Olomouci (signatura: III 54.346).
Zkazili ho chasníci nevzdělaní
Čápek rozhodně nebyl raubířem již od dětství, dokonce studoval gymnázium: „Josef Čápek z Olešnice rozen, 33 let starý, katolík, ženatý, otec 3 dítek, navštěvoval také tři leta gymnaziálních škol. Seznav se napotom s chasníky nevzdělanými, upustil od učení vzdělávacího a učil se řemeslu řeznickému.“
Vražedník Josef Čápek odpraven provazem, oznámil deník Moravská orlice 1. února 1866. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Noviny staré 160 let vylíčily i dvě manželství odsouzeného, v obou případech to byly nešťastné vztahy. Ale to už se blížil osudový den v roce 1864, kdy se Čápka proměnil ve vraha. Nutno připomenout, že v té době se spisovná čeština poněkud odlišovala od té dnešní. A novináři používali dlouhá souvětí, v nichž se může současný čtenář docela snadno ztratit: „Josef Čápek toulal se bez zaměstnání až do 2. prosince 1864, kterého dne se s Tomášem Chládkem, pacholkem u Abrahama Bredy v Brtově, kterýž týž den do Boskovic jel, pánu svému turkyni a jiné věci nakoupiti, v hospodě ‚Perni´‘sešel.“
Opilý, že sotva na vůz vylézti mohl
Chládek určitě neměl za úkol koupit tureckou otrokyni. Turkyň či turkyně byl dobový výraz pro kukuřici. Čápek se s Chládkem seznámil v boskovické hospodě až ve chvíli, kdy už měl kočí kukuřici a další zboží naložené ve voze. Ještě se však zastavil na kořalku a rychle upadal do stavu opilosti, což zřejmě Čápka přivedlo k k loupežnému plánu:
„J. Čápek dával Chládkovi kořalky nalívat, míchal mu také kořalku s pivem, z které příčiny, jak asi po dvou hodinách odpoledne z hospody odjížděli, Chládek opilý byl tak, že sotva jíti a na vůz vylézti mohl.“
Vražedný nástroj a zatčení
Opratí se ujal Čápek a vyrazil s vozem směrem k Černé Hoře. Chládek hned usnul a z plánované loupeže se stala loupežná vražda. Pomohla tomu i náhoda, když vozu upadlo přední kolo. Během opravy uchopil vzpěru kola, které se říkalo lišeň: „Čápek slezl z vozu, aby kolo nasadil a pozorovav v širém poli, že ho nikdo nevidí, uchopil lišni a šlehl Chládka, který na voze sedmo spal, dvakrát do hlavy tak, že se Chládek po druhé ráně ve voze svalil.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Brutální vražda „Dědka“ v Kladně. Neměl šanci přežít, útok šokoval i zkušené kriminalisty
Kočí Chládek se už tedy z opilosti nikdy neprobral. Čápek s vozem odjel do Blanska, kde se i s mrtvolou ve voze zastavil v další hospodě, a dokonce se mu v ní podařilo prodat ukradené pytle s kukuřicí. Když se setmělo, zajel k řece a oběť hodil do Svitavy. V několika vesnicích se pak ještě během noci pokoušel prodat vůz i koně, ale v obci Vavřinec nedaleko Sloupsko–šošůvské jeskyně upadl v podezření: „Pokrvácený vůz a šatstvo jeho bylo ve Vavřinci podezřelé, z které příčiny Čápek také zastaven a uvězněn byl.
Zavražděný byl v řece nalezen jen pár hodin poté, co se ho vrah zbavil. Lékař později konstatoval: „Levá kost lební byla úsilnou ránou rozdrcena, drobty kosti vnikly do mozku, čímž i mozkovina přerušena byla a smrt Tomáš Chládka následovala.“
Vražedník Josef Čápek odpraven provazem, oznámil deník Moravská orlice 1. února 1866. Zdroj: Muzeum města Brna
Císař milost nedal
Josef Čápek se k činu napřed přiznal, posléze však popřel úmysl vraždit, aby záhy opět potvrdil, že kočího zabil plánovaně. K trestu smrti byl odsouzen 9. října 1865, a to c. k. zemským soudem v Brně. Odsouzený se odvolal, ale c. k. vrchní soud zemský i c. k. nejvyšší soudní dvůr trest potvrdily. Nepomohla ani žádost o milost u panovníka, císař František Josef I. ji odmítl udělit.
Deník Moravská orlice přiblížil i reakci, když byl Čápek seznámen s rozhodnutím císaře: „Při oznámení nejvyššího rozhodnutí objevil se J. Čápek v poklidu duše své nezděšený; obličej jeho projevoval žal a lítost.“ Násilník prý uznal, že chybil. „A svého zlého skutku lituje, žíti ani sobě nepřeje a ochotně rád smrti se podrobí.“
Podle historiků šlo o poslední veřejnou popravu v Brně, v dalších letech se nejvyšší tresty vykonávaly ve věznici na Cejlu. I tam se veřejnost mohla někdy dostat, ale v omezeném množství a na vstupenky.
Oprátka na krku sice jednou provždy ukončila život 33letého Josefa Čápka, ale deník Moravská orlice z 1. února 1866 stále hledal všemožné příčiny, proč se tak muselo stát: „Neměv základního vzdělání mravného a ctnostného, hověl zahálce.“
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Mrázek zemřel hodně rychle, byly tam potrhané orgány. Detektiv vzpomíná na kmotrovu vraždu
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
