Je slovo „rákosník“ už za hranou? Pro některé Čechy příliš ne, protože mají poněkud pejorativní označení vietnamské menšiny za zažitou záležitost, na kterou si po několika dekádách zkrátka zvykli. Samotné Vietnamce ale podobná označení netěší, stejně jako časté tykání ze strany zákazníků. A to nedošlo na mnohem urážlivější výrazy, jako jsou „ťaman“, „čing-čong“ nebo „žluťas“. Vyzpovídali jsme několik zástupců vietnamské komunity – starších i mladších – aby se podělili o nejhorší případy česko-vietnamské komunikace.
Označení „rákosník“ použil radní Libor Vrkoč (Hnutí za Prahu 11) na jednom z březnových jednání, za což si pak vysloužil velkou vlnu kritiky nejen ze strany opozičních politiků, ale také Česko-vietnamské společnosti i zástupců vietnamské komunity v ČR. Nakonec se politik za svá slova omluvil. „Moc mě to mrzí. A opravdu mi věřte, že nejsem ani xenofobní, ani rasista. Kdybych mohl, vezmu to zpátky,“ napsal politik reportérovi CNN Prima NEWS.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pražský radní označil Vietnamce za rákosníky, sklidil bouři. Nejsem xenofob, omlouvá se
Není to zdaleka jediný hanlivý výraz, který si Vietnamci musí mnohdy vyslechnout – ať už pracují ve večerkách, studují ekonomii nebo obsluhují v restauracích. Občas se potýkají se zákazníky, kteří se podle nich chovají vyloženě hulvátsky.
„Měla jsem tu řadu hostů, kteří si myslí, že neumíme česky. Moc dobře pak slyšíme, jak si o nás povídají, prohodí pár pokud ne rasistických, tak vyloženě trapných vtípků a pak si objednají jídlo. Úplně vidím, jak se takto chovají v českých restauracích. Dostali by přes držku,“ řekla redakci Kim Anh Nguyenová, provozovatelka vietnamské restaurace v centru Prahy.
Příkladů nevhodného chování ze strany českých hostů uvedla následně hned několik. „Tak co, dáš si pejska od žluťáska?“ nebo „Ještě si vybírám, ťamane, dáš mi ještě chviličku?“ slyšela údajně častěji, než by si přála.
„Jen ve dvou případech jsme zákazníky vykázali z podniku, vždy šlo o opilce, kteří překročili určitou hranici. Burany většinou v sobě podusíme, takhle řešíme skoro všechno. Ale jednou nám s nimi dojde trpělivost,“ podotkla pro CNN Prima NEWS.
Cizinci jsou slušnější
S podobnou formou despektu se setkávají i pracovníci večerek. Nguyen Tung Nam dříve pracoval v obchodě v Sapě, kde s českými zákazníky neměl nikdy žádné problémy, spíše naopak. Jakmile se přesunul do centra Prahy, aby si otevřel drobnou večerku a pracoval čistě na sebe, zjistil, že se cizinci chovají výrazně slušněji než Češi.
„Často ke mně zavítají turisté z celého světa. V 99 procentech případů jsou úplně v pohodě. Slušní, pozdraví, usmívají se. Pak přijdou Češi a první, co řeknou, je: ‚Dej mi dvě kamelky, ťongu.‘ Většinou to přejdu mlčením, ale nejradši bych podobným blbům naúčtoval něco navíc. Tohle nemá být standardní chování, je to ubohé,“ řekl mladík, který úspěšně dostudoval obchodní akademii a momentálně šetří na studium ekonomie v Německu.
Občas si Nguyen vyslechl i výtku, že pracoval v Sapě, která je plná „praní špinavých peněz, pěstíren konopí a neplatičů daní“. Případně Češi vztáhnou tyto negativní případy na celou vietnamskou menšinu. „To je, jako kdybych chodil do českých obchodů a každému nadával, že jsou vrazi, protože někdo někoho zrovna pobodal v Brně a byl české národnosti,“ dodal.
Tykání? Ať pak nebrečí, že si o půlnoci nekoupí pivo
Ze všeho nejvíce Nguyenovi vadí automatické tykání ze strany Čechů. „Mě teda moc nezajímá, jestli je to nějaký historický zvyk. Koho neznám, tomu netykám. Taky nechodím po obchodech a netykám Čechům. Zaslouží si pár facek. A pak ti samí lidé na demonstracích fňukají, že je někdo označuje za dezoláty. Ne asi, jsou to dezoláti, když se neumí chovat,“ řekl reportérovi. Jeho obchod se totiž nachází nedaleko Václavského náměstí a nejednou k němu zamířili demonstranti poté, co se rozpustily protivládní protesty.
Vysokoškolský student ekonomie „Tommy“ Tuan Anh Long z Ústeckého kraje občas vypomáhá svým rodičům v obchodě s potravinami. I on má zkušenost s tykáním ze strany Čechů.
„Možná je to tím, že mě viděli a holt si řekli, že vypadám mladě. Ale postupně jsem si všímal, že tykají i rodičům. Jednou mě to naštvalo a poprosil jsem zákazníky, aby to nedělali. Vysmáli se mi. Přijde mi to ubohé. Hlavně, že pak brečí, když si jednou za čas vezmou rodiče volno a oni si nemůžou o půlnoci dojít koupit plechovky piva. Dobře jim tak,“ podělil se o svůj názor.
Rovněž mu přijde pokrytecké, když stejní lidé na veřejnosti chválí Vietnamce za jejich pracovitost a zároveň se k nim neumí chovat s respektem. „Nejdřív říkají, jak jsou Vietnamci lepší než Arabové nebo Ukrajinci, a pak nás sami sejmou tím, že nám tykají nebo nás oslovují jako čing-čong. K smíchu jsou tak Češi sami. Ale uznávám, že jde spíše o výjimky. Většina českých zákazníků je slušná,“ dodal Long.
„Je pravda, že nás Češi spíše chválí, než že by nám nadávali. Jestli si píšou něco na sociálních sítích, netuším, nečtu to. Práce mám sama dost na to, abych se rozčilovala, že ze stovky kladných ohlasů vyčnívá jeden omezenec. Máme stálé zákazníky a jsou to nejzlatější lidé na světě,“ uzavřela Nguyenová.
