Přesně před deseti lety zažila Česká republika zřejmě největší pátrací akci po pohřešovaném dítěti. Do hledání devítileté Aničky Janatkové se zapojili policisté, hasiči i dobrovolníci. Veškeré snahy ale byly marné. Holčička se stala obětí vraždy. Případy ztracených dětí přitom policisté řeší opravdu velice často. Jen za loňský rok jich bylo více než sedm a půl tisíce.
Anička Janatková se vracela před deseti lety ze školy, v pražské Troji se rozloučila s kamarádkami, domů ale nikdy nedošla. Do pátrání, které u nás nemá obdoby, se zapojily desítky policistů, psovodů i vrtulník s termovizí. Pomáhal speciální tým detektivů, který se zaměřil na zahrádkářskou kolonii, kolem které Anička denně chodila.
K tématu
Poslední stopou, kterou policisté našli, byl dívčin batoh s klíči. Vyšetřovatelé vyslechli svědky a prověřili desítky telefonátů. Ve hře byla i možnost, že dívku někdo unesl, aby získal výkupné. Její rodiče nabídli odměnu tři a půl milionu korun tomu, kdo jim pomůže dceru najít, ani tento pokus ale nikam nevedl.
Na batohu se našla cizí DNA
Zvrat ale přišel o devět dní později – 19. října. Svědek popsal, že viděl podezřelého muže s malou holčičkou. Policisté ho zadrželi. Otakar T. s policisty od začátku nespolupracoval. Na batohu byla nalezena jeho DNA, po čase se přiznal, že ho držel, když se ukájel. K únosu ani vraždě se ale nikdy nepřiznal a policie proti němu neměla dost důkazů. Podle odborníků se jednalo o nadprůměrně inteligentního muže s psychopatickými rysy osobnosti.
Po Aničce Janatkové policisté pátrali pět měsíců.
Pátrání po devítileté holčičce trvalo pět měsíců. Skončilo tragicky 16. března 2011, kdy byly nalezeny lidské ostatky zakopané ve stráni v pražské Troji. Testy DNA potvrdily, že jde o pohřešovanou Aničku. Pitva následně prokázala, že zemřela násilnou smrtí. Z její vraždy a znásilnění byl obviněn zmiňovaný Otakar T. Skončil ve vazbě, kde se pokusil oběsit na teplácích. Dozorci ho sice včas našli, utrpěl ale fatální zranění a po dvou dnech v nemocnici zemřel.
Různé metody pátrání
Případy pohřešovaných dětí se řeší v České republice velmi často. Za loňský rok jich bylo přes sedm a půl tisíce. Většinou za zmizením stojí samy děti nebo rodiče. Hodně také utíkají děti, které žijí ve svěřeneckých ústavech.
Případy pohřešovaných dětí jsou náročné nejen pro rodiče, ale i pro policisty, kteří na nich pracují. Rodina zmizelého dítěte často policisty osočuje, že pracují nesmírně pomalu a nedělají vše pro to, aby danou osobu našli.
Metody pátrání přitom záleží na konkrétním případu. Když se dítě ztratí v přírodě, může pomoci rojnice a nasazení dobrovolníků. Pokud ale mají kriminalisté podezření, že dítěti mohl někdo ublížit, nebo ho třeba unesl, jsou na informace poměrně skoupí, aby třeba nenahráli případnému pachateli.
Většinu dětí se podaří najít do několika hodin
Drtivou většinu dětí se podaří vypátrat do několika hodin od nahlášení jejich zmizení. Bohužel jsou ale i případy, které šťastný konec nemají. A které nedají vyšetřovatelům spát.
Tím nejznámějším v České republice je třeba případ Honzíka Nejedlého – devítiletého chlapce, který se ztratil v roce 1998 v pražském Podolí. Dodnes se nenašel. Dalším záhadným případem je i zmizení Valerie Kvasničkové z Prahy. Detektivové se mohou jen domýšlet, zda nemá víc informací její babička. Podle rozsudku ji totiž měla brutálně týrat. Během výslechů ale zarytě mlčela.
Záhadou je i případ Michaely Muzikářové. Tu policie hledá od ledna 2017, kdy odešla do školy, kam ale nedorazila. Hlavním podezřelým se brzy stal přítel Míšiny matky, Otakar S. Po policejním výslechu ale spáchal sebevraždu. Tělo holčičky se nikdy nenašlo.
K tématu
