On-line výuka nikdy nenahradí školu, říká zakladatel iniciativy Děti zpátky do škol.
Školy jsou zavřené už příliš dlouho, děti ztratily jakýkoliv sociální kontakt, říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Jan Kříž. Loni na podzim se s dalšími rodiči rozhodl založit iniciativu Děti zpátky do škol. Apeluje na vládu, aby co nejdřív umožnila návrat žáků do lavic.
Co vás přimělo k založení iniciativy Děti zpátky do škol?
Školy zůstaly zavřené déle, než je nezbytně nutné. Opatření ve školství měla být krátkodobá, ale trvají už velmi dlouho a dopady na rodiny a mladou generaci se jen prohlubují. Děti ztratily jakýkoliv sociální kontakt s okolím. Jsou izolované, mají rozhozený denní režim. Škola je nezbytně nutná pro jejich osobní vývoj a rozvoj. On-line výuka a počítač jim nic z toho nenahradí. Máme štěstí, že naše škola funguje bezvadně, i distanční výuka má vysokou kvalitu, ale stejně to prostě nestačí. Podle různých studií jsme zjistili, že školy jsou málo rizikové. Existují i jiné cesty než školy na dlouho zavřít.
Otevřete už ty školy. Zoufalý táta tří dětí prosí vládu, aby se žáci vrátili do lavic
„Jsem táta tří dětí,“ začíná svoje vyprávění Jan Kříž. Z vlastní zkušenosti ví, jak náročná je distanční výuka – pro rodiče, a hlavně pro děti. Chybí jim kamarádi, kolektiv i pevný režim. A co je hlavní – školy jsou zavřené už příliš dlouho. Vloni na podzim se proto s dalšími rodiči rozhodl založit iniciativu Děti zpátky do škol. Apeluje na vládu, aby co nejdřív umožnila návrat žáků do lavic.
Za jakých podmínek by se podle vás měly školy otevřít?
Hlavně by se školy měly v rozvolňovacích krocích otevírat jako první za dodržování přiměřených hygienických opatření, jako jsou roušky, dezinfekce rukou, omezený pohyb na chodbách, pravidelné větrání místností. Vím, že všichni jsou na tom špatně, ať už penziony, hotely, vleky, restaurace. Z mého pohledu je ale nejzásadnější umožnit dětem návrat do škol. Uleví se i spoustě rodičům, že budou moct normálně pracovat.
Vy sám máte tři děti. Jak s nimi lockdown prožíváte?
Je mi jich líto. Snažím se jim maximálně vynahradit to, co nemají. Volný pohyb či skutečnost, že nemůžou své zážitky sdílet s kamarády jinak než přes telefon nebo sociální sítě. Občas se s někým vidíme, samozřejmě v rouškách nebo v bezpečné vzdálenosti.
Jak z pohledu rodiče zvládáte dělat úkoly s třemi dětmi?
Je to náročné. I když jsou chytré a vnímavé, potřebují podporu. Normálně pracuji a když nejsem doma, tak pro ně mám zajištěné hlídání. Po práci dorazím domů a jdu se kouknout, co zvládly a nezvládly, co potřebují vysvětlit, zkontrolovat domácí úkoly, uvařit večeři. Ne vždy stíháme věci dotahovat, protože látky je hodně.
Jednal s vaší iniciativou někdo z vlády?
Žádný příslib od vlády nemáme. Cílíme hlavně na obecnou veřejnost, abychom zjistili, jak rodiče smýšlejí. Objevily se i radikální výzvy, například odmítání roušek ve školách. Někteří rodiče zase trvají na tom, že děti jsou největšími přenašeči covidu a měly by zůstat zavřené doma. Nám jde primárně o to vrátit děti do škol, ale dbát přitom na zdraví všech.
