Zatímco dnes tisíce nekompletních vozů Škoda rozesetých po odstavných plochách netrpělivě čekají na dodávku chybějících čipů, za socialismu se čekávalo i na mnohem větší součástky. Auta na nich ale přesto nebyla tak závislá jako dnes.
Někdy jen kondenzátor či dioda, jindy celé soustavy. Elektronických součástek a polovodičů je v autě nepočítaně. A nejde jen o ta nejkomplexnější a nejočividnější místa, jako například multimédia či řídicí jednotku motoru. Polovodiče se nacházejí například i v bezpečnostních pásech, světlech či sedadlech. V roce 1988 měli škodováci podobné a přece úplně jiné starosti.
Socialistické hospodářství bylo typické chronickým nedostatkem všech možných komodit, případně jejich velkou zmetkovitostí. Při nemožnosti dovážet součástky pro výrobu z kapitalistické ciziny z finančních i ideologických důvodů to býval pro výrobce formátu někdejších AZNP Mladá Boleslav (dnes Škoda) docela velký problém.
Auta byla sice díky absenci jakékoliv řídící elektroniky po technické stránce diametrálně jednodušší, zato však běžně chyběly tak zásadní díly nezbytné k užívání vozidla, jakými jsou sedačky, zrcátka či volanty. Přiložené video tuto situaci dokumentuje víc než výmluvně.
Jaké problémy sužovaly výrobce Škodovek na sklonku komunismu se podívejte zde:
