reklama

Do příběhu umrzlých legend vrátíme hrdinu, který se nehodil, říká režisér Hodan

Je to jeden z nejtragičtějších příběhů českého sportu. Lyžaři Bohumil Hanč s Václavem Vrbatou zahynuli 24. března 1913 přímo při závodě na hřebenech Krkonoš, umrzli tehdy po nečekané změně počasí. Více než století poté o tom režisér Tomáš Hodan natočí film nazvaný Poslední závod. Předem upozorňuje: Bylo to tenkrát trochu jinak, než jak jsme si dosud mysleli.

reklama

Bude mě v kině mrazit spíš ze zimy, v níž zemřeli kamarádi Hanč s Vrbatou, nebo z toho, že se tenhle známý příběh odehrál jinak?
Chtěli bychom, aby z toho na diváky dýchlo obojí. Já si téma vybral během přechodu Krkonoš, do něhož jsme se pustili s kamarády. Večer jsme seděli v boudě, za okny hvízdala vánice, my si v teple četli příběh o Hančovi s Vrbatou. Napadlo mě, že by to mohl být skvělý biják. Nejdřív mě zaujal samotný padesátikilometrový závod. Představoval jsem si napínavý survival film, v němž by se lidi ztráceli v mlze, navzájem se hledali, nemohli se zachránit. Postupem času jsem se ale ponořil do historických pramenů a zjistil jsem, že by z toho mohlo být i něco hlubšího. Už jen proto, že oproti skutečnosti se z běžně tradovaného příběhu úplně vytratila postava Němce Emericha Ratha.

Koho?
To je přesně ono – spousta lidí vůbec neví, že do příběhu Hanče a Vrbaty patři i nějaký Rath. Tenhle pražský Němec přitom představoval obrovskou osobnost, opravdovou sportovní hvězdu počátku 20. století. Bez přehánění ho znala celá Evropa. Věnoval se všem možným sportům. Z dnešního pohledu zní až neuvěřitelně, že byl současně velmi úspěšný v boxu, plaval, hrál vrcholově fotbal, lední i pozemní hokej, lyžoval, pádloval na kanoi a vesloval na skifu, běhal maratony, zúčastnil se tří olympiád.

Jakým způsobem zasáhnul do osudového závodu?
Zásadním. Prokázal při něm totiž neskutečné hrdinství. Velká část toho příběhu je známá: Šlo o osmý ročník mistrovského závodu, který startoval za krásného počasí, takže se zúčastnění pouštěli u Labské boudy na trať jen v košilích, bez čepic a rukavic. Za pár hodin se ale výrazně ochladilo, začalo sněžit, později se přidala i vichřice a mlha. Podmínky byly najednou tak šílené, že to všichni závodníci postupně vzdali. Tedy až na Hanče, který vedl a o situaci za sebou neměl tušení. Mně se závod podařilo zrekonstruovat minutu po minutě, o poslední zhruba hodině a půl z něho se však můžeme jen domýšlet. Během ní se Hanč v té slotě musel potkat s Vrbatou, jehož před tím na závod pozval, aby byl svědkem kamarádova vítězství. O jejich setkání ve vichřici víme, protože Hanč pak měl na sobě Vrbatův kabát. Co přesně se tam ale stalo, to navždy zůstane mezi nimi.

Co dělal Rath?
Šest hodin po startu se s dalšími dvěma lidmi vydal z Labské boudy na pátrání po ztraceném Hančovi. Našel ho ležet vysíleného pod Zlatým návrším, na pokraji vlastních sil se promrzlého muže snažil zachránit – v hrozné vichřici ho táhnul asi kilometr, pak už ale nemohl, tak přítele opřel o tyče, vrátil se pro své lyže a vypravil se pro pomoc. Na Labské boudě řekl ostatním, kde Hanče najdou, načež omdlel. Bez přehánění nasadil vlastní život, aby zachránil svého českého přítele. Sám přežil, podchlazený Hanč však zemřel na selhání srdce. Krátce poté bylo nalezeno i mrtvé tělo Vrbaty.

O události byl už v roce 1956 natočen film Synové hor. Když ho prý Rath viděl, se slzami v očích prohlásil, že takhle to vůbec nebylo.
Vlastně je to neuvěřitelný paradox. Rath pro tenhle film pracoval jako poradce, zároveň v něm dostal i jednu maličkou roličku. Snímek Synové hor ho ale z příběhu v podstatě vymazal. Rathova figura se tam sice mihne, skoro se o ní ale nemluví. Hodně věcí v souvislosti s Rathem se buď úplně vynechává, nebo se přinejmenším vykládá špatně: Hanč se s ním ve filmu režiséra Čeňka Duby kupříkladu seznamuje až den před závodem. Ti dva se přitom znali dávno, přátelili se. Krkonošští Němci jinak české závody bojkotovali, nemohli se s českými spolky smířit, Rath na ně jako jediný Němec pravidelně jezdil, podle dohledatelných pramenů žádné nacionální půtky neřešil. Je zajímavé, že neexistuje společná fotka Hanče a Vrbaty, zato se dochoval obrázek Hanče a Ratha, jak dohromady míří na lyžařský výlet. To o něčem vypovídá. Po válce se bohužel nehodilo, aby hrdinný Němec zachraňoval Čecha, tak se z toho vyprávění zkrátka vyškrtnul. V Synech hor je třeba samotný závod natočen tak dramaticky, že se na to dodnes dá dívat, v osobě Emericha Ratha je však bohužel poplatný době.

Traduje se, že Hanč se osudového závodu zúčastnil jen proto, aby porazil Němce. Takže to tak nebylo?
Bylo. Ale šlo mu o Oswalda Bartela, což byl německý lyžař z Polubného, který se dosud českých závodů ze zásady neúčastnil. Je pravda, že Hanč už padesátku v roce 1913 nechtěl jet; s manželkou čekali narození dítěte, a protože o to předchozí přišli, tak jí slíbil, že se závoděním skončí. Navíc se necítil moc dobře, neměl natrénováno. Protože se ale do závodu přihlásil Bartel, nezůstal stranou. S dodatkem: „Přece to těm Němcům nenecháme.“ Postupem času se mu začala přisuzovat i věta, „že radši padne, než aby vyhrál Němec“. Není ale dokázáno, že to opravdu řekl.

Jedním z hrdinů vašeho filmu přitom bude právě Němec. Neslýcháte tedy výčitky, že chcete v tradičním příběhu dělat Němce lepšími, než byli?
Zatím mi to nikdo neřekl. Byť pochopitelně vnímám, že česko-německé potýkání je bezesporu stále živé téma; jinak by Miloš Zeman nevyhrál první prezidentské volby kvůli rozjeté mánii o možném vracení chalup Sudeťákům... Aby bylo jasno: My ve filmu Němcům nijak nefandíme. Nezastíráme, že česko-německé vztahy v pohraničí nebyly dobré. Chceme ovšem ukázat jak to, že se tyhle živly v tamním prostředí utkávaly, tak fakt, že Němec nasadil krk, aby zachránil Čecha. A že byl posléze z příběhu vymazán. Přestože konkrétně Rath mohl mít čisté svědomí. Po osvobození nebyl jako Němec odsunut, protože za války odmítnul nabízené říšské občanství, ve svém krámku se sportovním vybavením dokonce ukrýval žida. Fašisty přímo nesnášel.

Musel jste kvůli filmu hodně studovat česko-německé vztahy v pohraničí začátku 20. století?
Snažil jsem se. A přišel jsem na zajímavou věc: Že se o tom vlastně zas tolik neví. Proto pro mě bylo poměrně složité vlézt tehdejším lidem do hlavy. Bavil jsem se o tom i s historiky, všichni to popisovali podobně: Češi a Němci tenkrát žili na horách vedle sebe, v tvrdých a chudých podmínkách spolu prostě museli nějak vycházet. Pokud šel Čech po hřebenech a dostal se do vánice, tak vlezl do nejbližší boudy. I když byla německá, stejně ho z ní nevyhodili, jelikož by ho tím poslali na smrt. Zároveň jsem se však dočetl, že na některých boudách nereagovali na české objednávky. Takže ano, pochopitelně se to různě utkávalo. Já k tomu načetl spoustu literatury, pan doktor Luštinec z Krkonošského muzea v Jilemnici mi zapůjčil i mnoho dobových tiskovin. Musím ale přiznat, že v určitý moment jsem prameny musel odložit.

Proč?
Protože se ze mě stával badatel a ne scénárista. To je velké nebezpečí. V některých historických filmech tenhle problém poznáte – přestává se vyprávět příběh, místo toho se shromažďují fakta. Pro scénáristu je špatně, jakmile začne používat větu „ale takhle to bylo“. Vezměte si Amadea. Někteří lidé Miloši Formanovi taky vyčítali, že takhle to nebylo. Že Salieri v reálu nebyl tak neschopným žárlivcem. Jenže Forman vytvořil skvělý film nesoucí téma střetu průměrnosti s géniem. Aby byl film dobrý, musí prostě vyprávět dobrý příběh. Věci v něm do sebe musí zapadat. Ne abyste v jednom kuse vysvětlovali, jak to tehdy skutečně proběhlo. V našem příběhu jsme si taky museli leccos domýšlet. Budeme tam mít, jak Rath v 50. letech dělal topiče na Luční boudě. A že se ještě v roce 1960 pokoušel jet na olympiádu do Říma, kam byl pozván jako čestný host, ale komunisti ho tam nepustili.

Starého Ratha bude hrát Oldřich Kaiser. Měl i on k ruce nějaké dobové informace?
Něco se o starém Rathovi ví. Předně že i ve chvílích, kdy se na něj mělo zapomenout, zůstal silnou osobností. I nadále byl člověkem, který se dokázal s životem poprat. Přitom to měl opravdu těžké. Komunisti ho totiž zavřeli za propagaci amerického způsobu života, jelikož měl ve svém krámku indiánské čelenky, věnoval se trampingu. Odseděl si rok v kriminálu, chvíli po jeho propuštění mu zemřela žena. Ani to ho nezlomilo. Já si o něm mohl popovídat i s krkonošským pamětníkem panem Erlebachem, který se s Rathem potkal jako malý kluk. Erlebach prý v roce 1959 trénoval na lyžích s kamarády, když jeden z nich najednou vykřiknul: „Podívejte, to je ten Rath, který jel s Hančem padesátku!“ Večer si s ním pak dokonce sedli a on jim o tom velice barvitě vyprávěl. Podle pana Erlebacha byl Rath i na stará kolena bavič, veselý člověk. Podle všeho to byl skutečně dobrý chlap. Bohužel se však narodil v blbé době na blbém místě.

Rath i Hanč s Vrbatou byli špičkoví sportovci své doby. Musí herci před startem natáčení hodně trénovat, aby dávné lyžaře ztvárnili věrohodně?
Třeba Kryštof Hádek, který bude hrát Hanče, je nadšený běžkař. Ne náhodou byl prvním hercem, kterému jsem poslal scénář. Jeho i ostatní herce jsme nicméně dopředu upozornili, že to bude fakt drsné. Chceme natáčet na autentických místech, takže poctivou přípravu považuju za nezbytnost. Co vím, tak to skutečně nepodceňují, chodí se i otužovat. Kryštof má vlastního trenéra, který mu upravil jídelníček. Marek Adamczyk, který hraje mladého Ratha, si zase nechává radit od trenéra své přítelkyně, snowboardistky Evy Samkové. Až napadne sníh, čekají herce taky kurzy lyžování na historických lyžích. Musí to dostat do nohou. Celkově to určitě bude těžké. Najít horší místo k natáčení, než je první zóna KRNAPu na hřebenech Krkonoš, snad ani nejde. Musíte dodržovat přísná omezení, šíleným problémem mohou být i povětrnostní podmínky. S Kryštofem jsme si ostatně říkali, že hlavní roli v tomhle filmu nemá žádný herec, ale počasí. Na horách se těžce odhaduje, jak bude za hodinu, natožpak zítra. Nic se nedá naplánovat, musíte být připravení reagovat. Jsem ale přesvědčený, že hřebeny nám ve filmu tohle všechno vrátí.

Co by měl váš film vlastně přinést? Smíření? Satisfakci pro zapomenutého hrdinu?
Nemám rád, když se filmy dělají jako pocta někomu. V Česku kvůli tomu máme s historickými látkami trochu problém, občas se to přežene a vznikne pomník. Já zkrátka doufám, že natočíme dobrý, dramatický příběh. Film, z něhož se lidi zároveň i něco dozví.

Tomáš Hodan (39)

Režisér a scénárista, který se chystá natočit film o legendárním příběhu lyžařů Hanče, Vrbaty a Ratha.
Patří k tvůrcům satirického seriálu Kancelář Blaník, natočil i oceňovaný dokument Filmový dobrodruh Karel Zeman nebo portrét Hany Hegerové.
Zájmy: Běh, zvládnul i stokilometrový závod v Nízkých Tatrách se šestitisícovým převýšením.
Zajímavost: Jeho kamarádi po něm pojmenovali jednu z postaviček v animovaném večerníčku Krysáci.

Film Poslední závod

Drama režiséra a scénáristy Tomáše Hodana podle skutečného příběhu legendárních lyžařů z roku 1913. Bude se natáčet od února, premiéru má mít rok poté.
Ve filmu si zahrají Kryštof Hádek, Eva Josefíková, Vladimír Javorský, Pavla Beretová, Oldřich Kaiser, Jan Hájek, Marek Adamczyk.
Tvůrci sbírají peníze pro dokončení filmu na www.donio.cz/poslednizavod.

Tagy:
lyžování Krkonoše kultura filmy Bohumil Hanč Emerich Rath Tomáš Hodan Václav Vrbata
Třetí dávka vakcíny nebude pro všechny, upozorňuje ministerstvo. Koho se má týkat?
Koronavirus

Třetí dávka vakcíny nebude pro všechny, upozorňuje ministerstvo. Koho se má týkat?

O potřebě podání třetí dávky vakcíny se v posledních dnech hovoří stále častěji. Důvodem jsou především nejrůznější mutace nemoci COVID-19, které v řadě případů dokáží imunitu vytvořenou dvěma vpichy očkovací látky překonat. V Německu již diskuse přetavili v praxi a třetí dávku aplikují. Jakou strategii zvolí Česko? Rozhodnutí by mělo padnout do začátku školního roku. Ovlivnit by ho však mohlo středeční doporučení Světové zdravotnické organizace. Ta žádá, aby třetí dávka byla odložena v prospěch chudších zemí.

Strojvedoucí jezdí vlakem na červenou běžně, prozradil jeden z nich
360°

Strojvedoucí jezdí vlakem na červenou běžně, prozradil jeden z nich

I když se to zdá neuvěřitelné, strojvedoucí běžně jezdí na červenou. V pořadu 360° to prozradil člen prezidia Federace strojvůdců David Votroubek. Přitom ve středu ráno došlo u obce Milavče mezi stanicemi Domažlice a Blížejov ke srážce vlaků pravděpodobně právě poté, co strojvedoucí jednoho z nich na červenou jel. Nehoda si vyžádala tři mrtvé.

Manželé mířili na dav demonstrantů zbraněmi. Dostali milost a teď chtějí do politiky

Republikánský guvernér amerického státu Missouri Mike Parson omilostnil manželský pár ze St. Louis, který minulý rok mířil střelnými zbraněmi na účastníky protestu Black Lives Matter (BLM) procházející kolem jejich domu. Informoval o tom server listu The New York Times. Šlo o demonstraci proti rasismu a policejní brutalitě, a to v souvislosti s úmrtím George Floyda.

Dlouho tu nebudete, vzkázal gayům a lesbám Pollert. To jste lékař? podivil se Kalousek

„Nebojme se LGBT a buďme na ně milosrdní. Vždyť je to slepá vývojová větev, dlouho tu nebudou a navíc zachraňují planetu od přemnožení primátů,“ napsal na Twitteru lékař a bývalý olympionik Lukáš Pollert. Jeho prohlášení vzápětí vyprovokovalo k reakci hned několik veřejně známých osobností. „Proč máte potřebu ponižovat lidi, kteří vám nic neudělali a neohrožují vás?“ vytkl mu například bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek.

reklama

Domácí zpravodajství

Nové seriály i programové schéma. Prima odstartovala Hvězdnou sezónu ve velkém stylu

Skupina Prima si pro letošní podzim přichystala opravdu hvězdný program. Novinkou mezi seriály je 1. MISE, která představí výcvik dvanácti mladých lékařů určených pro nasazení do prestižního mezinárodního oddílu. Další nový počin je komediální krimiseriál Dvojka na zabití, neméně atraktivní bude i vesnická romance Hvězdy nad hlavou. Sezónu zahájila ve velkém stylu speciální tiskovou konferencí.

Zemřela ikonická postava z filmu Rafťáci. Svou dceru přežila o deset let

Ve filmu Rafťáci se Olga Schmidtová představila v roli zapomnětlivé babičky, která svému „vnukovi“ neustále dávala rybí tuk. Diváci si jí však mohli všimnout i ve snímcích, které režíroval Zdeněk Troška: v trilogii Slunce seno... či v komedii Babovřesky. Herečka zemřela již koncem června ve věku 95 let, o jejím skonu se však veřejnost dozvěděla až nyní.

Život s lupénkou je jako na houpačce. Chvilky úlevy střídá bolest a úporné svědění

S lupénkou se 66letý Václav potýká od svých 23 let. Přestože ho tato autoimunitní nemoc nikdy neohrožovala na životě, dokázala mu velmi znepříjemnit život. Lupénka neboli psoriáza je nemoc, která je nejen viditelná na pohled a pacienti často trpí po psychické stránce, ale také je bolestivá a omezující. Naštěstí už existuje biologická léčba, díky které se po mnoha letech cítí lépe.

reklama