reklama

Do příběhu umrzlých legend vrátíme hrdinu, který se nehodil, říká režisér Hodan

Je to jeden z nejtragičtějších příběhů českého sportu. Lyžaři Bohumil Hanč s Václavem Vrbatou zahynuli 24. března 1913 přímo při závodě na hřebenech Krkonoš, umrzli tehdy po nečekané změně počasí. Více než století poté o tom režisér Tomáš Hodan natočí film nazvaný Poslední závod. Předem upozorňuje: Bylo to tenkrát trochu jinak, než jak jsme si dosud mysleli.

reklama

Bude mě v kině mrazit spíš ze zimy, v níž zemřeli kamarádi Hanč s Vrbatou, nebo z toho, že se tenhle známý příběh odehrál jinak?
Chtěli bychom, aby z toho na diváky dýchlo obojí. Já si téma vybral během přechodu Krkonoš, do něhož jsme se pustili s kamarády. Večer jsme seděli v boudě, za okny hvízdala vánice, my si v teple četli příběh o Hančovi s Vrbatou. Napadlo mě, že by to mohl být skvělý biják. Nejdřív mě zaujal samotný padesátikilometrový závod. Představoval jsem si napínavý survival film, v němž by se lidi ztráceli v mlze, navzájem se hledali, nemohli se zachránit. Postupem času jsem se ale ponořil do historických pramenů a zjistil jsem, že by z toho mohlo být i něco hlubšího. Už jen proto, že oproti skutečnosti se z běžně tradovaného příběhu úplně vytratila postava Němce Emericha Ratha.

Koho?
To je přesně ono – spousta lidí vůbec neví, že do příběhu Hanče a Vrbaty patři i nějaký Rath. Tenhle pražský Němec přitom představoval obrovskou osobnost, opravdovou sportovní hvězdu počátku 20. století. Bez přehánění ho znala celá Evropa. Věnoval se všem možným sportům. Z dnešního pohledu zní až neuvěřitelně, že byl současně velmi úspěšný v boxu, plaval, hrál vrcholově fotbal, lední i pozemní hokej, lyžoval, pádloval na kanoi a vesloval na skifu, běhal maratony, zúčastnil se tří olympiád.

Jakým způsobem zasáhnul do osudového závodu?
Zásadním. Prokázal při něm totiž neskutečné hrdinství. Velká část toho příběhu je známá: Šlo o osmý ročník mistrovského závodu, který startoval za krásného počasí, takže se zúčastnění pouštěli u Labské boudy na trať jen v košilích, bez čepic a rukavic. Za pár hodin se ale výrazně ochladilo, začalo sněžit, později se přidala i vichřice a mlha. Podmínky byly najednou tak šílené, že to všichni závodníci postupně vzdali. Tedy až na Hanče, který vedl a o situaci za sebou neměl tušení. Mně se závod podařilo zrekonstruovat minutu po minutě, o poslední zhruba hodině a půl z něho se však můžeme jen domýšlet. Během ní se Hanč v té slotě musel potkat s Vrbatou, jehož před tím na závod pozval, aby byl svědkem kamarádova vítězství. O jejich setkání ve vichřici víme, protože Hanč pak měl na sobě Vrbatův kabát. Co přesně se tam ale stalo, to navždy zůstane mezi nimi.

Co dělal Rath?
Šest hodin po startu se s dalšími dvěma lidmi vydal z Labské boudy na pátrání po ztraceném Hančovi. Našel ho ležet vysíleného pod Zlatým návrším, na pokraji vlastních sil se promrzlého muže snažil zachránit – v hrozné vichřici ho táhnul asi kilometr, pak už ale nemohl, tak přítele opřel o tyče, vrátil se pro své lyže a vypravil se pro pomoc. Na Labské boudě řekl ostatním, kde Hanče najdou, načež omdlel. Bez přehánění nasadil vlastní život, aby zachránil svého českého přítele. Sám přežil, podchlazený Hanč však zemřel na selhání srdce. Krátce poté bylo nalezeno i mrtvé tělo Vrbaty.

O události byl už v roce 1956 natočen film Synové hor. Když ho prý Rath viděl, se slzami v očích prohlásil, že takhle to vůbec nebylo.
Vlastně je to neuvěřitelný paradox. Rath pro tenhle film pracoval jako poradce, zároveň v něm dostal i jednu maličkou roličku. Snímek Synové hor ho ale z příběhu v podstatě vymazal. Rathova figura se tam sice mihne, skoro se o ní ale nemluví. Hodně věcí v souvislosti s Rathem se buď úplně vynechává, nebo se přinejmenším vykládá špatně: Hanč se s ním ve filmu režiséra Čeňka Duby kupříkladu seznamuje až den před závodem. Ti dva se přitom znali dávno, přátelili se. Krkonošští Němci jinak české závody bojkotovali, nemohli se s českými spolky smířit, Rath na ně jako jediný Němec pravidelně jezdil, podle dohledatelných pramenů žádné nacionální půtky neřešil. Je zajímavé, že neexistuje společná fotka Hanče a Vrbaty, zato se dochoval obrázek Hanče a Ratha, jak dohromady míří na lyžařský výlet. To o něčem vypovídá. Po válce se bohužel nehodilo, aby hrdinný Němec zachraňoval Čecha, tak se z toho vyprávění zkrátka vyškrtnul. V Synech hor je třeba samotný závod natočen tak dramaticky, že se na to dodnes dá dívat, v osobě Emericha Ratha je však bohužel poplatný době.

Traduje se, že Hanč se osudového závodu zúčastnil jen proto, aby porazil Němce. Takže to tak nebylo?
Bylo. Ale šlo mu o Oswalda Bartela, což byl německý lyžař z Polubného, který se dosud českých závodů ze zásady neúčastnil. Je pravda, že Hanč už padesátku v roce 1913 nechtěl jet; s manželkou čekali narození dítěte, a protože o to předchozí přišli, tak jí slíbil, že se závoděním skončí. Navíc se necítil moc dobře, neměl natrénováno. Protože se ale do závodu přihlásil Bartel, nezůstal stranou. S dodatkem: „Přece to těm Němcům nenecháme.“ Postupem času se mu začala přisuzovat i věta, „že radši padne, než aby vyhrál Němec“. Není ale dokázáno, že to opravdu řekl.

Jedním z hrdinů vašeho filmu přitom bude právě Němec. Neslýcháte tedy výčitky, že chcete v tradičním příběhu dělat Němce lepšími, než byli?
Zatím mi to nikdo neřekl. Byť pochopitelně vnímám, že česko-německé potýkání je bezesporu stále živé téma; jinak by Miloš Zeman nevyhrál první prezidentské volby kvůli rozjeté mánii o možném vracení chalup Sudeťákům... Aby bylo jasno: My ve filmu Němcům nijak nefandíme. Nezastíráme, že česko-německé vztahy v pohraničí nebyly dobré. Chceme ovšem ukázat jak to, že se tyhle živly v tamním prostředí utkávaly, tak fakt, že Němec nasadil krk, aby zachránil Čecha. A že byl posléze z příběhu vymazán. Přestože konkrétně Rath mohl mít čisté svědomí. Po osvobození nebyl jako Němec odsunut, protože za války odmítnul nabízené říšské občanství, ve svém krámku se sportovním vybavením dokonce ukrýval žida. Fašisty přímo nesnášel.

Musel jste kvůli filmu hodně studovat česko-německé vztahy v pohraničí začátku 20. století?
Snažil jsem se. A přišel jsem na zajímavou věc: Že se o tom vlastně zas tolik neví. Proto pro mě bylo poměrně složité vlézt tehdejším lidem do hlavy. Bavil jsem se o tom i s historiky, všichni to popisovali podobně: Češi a Němci tenkrát žili na horách vedle sebe, v tvrdých a chudých podmínkách spolu prostě museli nějak vycházet. Pokud šel Čech po hřebenech a dostal se do vánice, tak vlezl do nejbližší boudy. I když byla německá, stejně ho z ní nevyhodili, jelikož by ho tím poslali na smrt. Zároveň jsem se však dočetl, že na některých boudách nereagovali na české objednávky. Takže ano, pochopitelně se to různě utkávalo. Já k tomu načetl spoustu literatury, pan doktor Luštinec z Krkonošského muzea v Jilemnici mi zapůjčil i mnoho dobových tiskovin. Musím ale přiznat, že v určitý moment jsem prameny musel odložit.

Proč?
Protože se ze mě stával badatel a ne scénárista. To je velké nebezpečí. V některých historických filmech tenhle problém poznáte – přestává se vyprávět příběh, místo toho se shromažďují fakta. Pro scénáristu je špatně, jakmile začne používat větu „ale takhle to bylo“. Vezměte si Amadea. Někteří lidé Miloši Formanovi taky vyčítali, že takhle to nebylo. Že Salieri v reálu nebyl tak neschopným žárlivcem. Jenže Forman vytvořil skvělý film nesoucí téma střetu průměrnosti s géniem. Aby byl film dobrý, musí prostě vyprávět dobrý příběh. Věci v něm do sebe musí zapadat. Ne abyste v jednom kuse vysvětlovali, jak to tehdy skutečně proběhlo. V našem příběhu jsme si taky museli leccos domýšlet. Budeme tam mít, jak Rath v 50. letech dělal topiče na Luční boudě. A že se ještě v roce 1960 pokoušel jet na olympiádu do Říma, kam byl pozván jako čestný host, ale komunisti ho tam nepustili.

Starého Ratha bude hrát Oldřich Kaiser. Měl i on k ruce nějaké dobové informace?
Něco se o starém Rathovi ví. Předně že i ve chvílích, kdy se na něj mělo zapomenout, zůstal silnou osobností. I nadále byl člověkem, který se dokázal s životem poprat. Přitom to měl opravdu těžké. Komunisti ho totiž zavřeli za propagaci amerického způsobu života, jelikož měl ve svém krámku indiánské čelenky, věnoval se trampingu. Odseděl si rok v kriminálu, chvíli po jeho propuštění mu zemřela žena. Ani to ho nezlomilo. Já si o něm mohl popovídat i s krkonošským pamětníkem panem Erlebachem, který se s Rathem potkal jako malý kluk. Erlebach prý v roce 1959 trénoval na lyžích s kamarády, když jeden z nich najednou vykřiknul: „Podívejte, to je ten Rath, který jel s Hančem padesátku!“ Večer si s ním pak dokonce sedli a on jim o tom velice barvitě vyprávěl. Podle pana Erlebacha byl Rath i na stará kolena bavič, veselý člověk. Podle všeho to byl skutečně dobrý chlap. Bohužel se však narodil v blbé době na blbém místě.

Rath i Hanč s Vrbatou byli špičkoví sportovci své doby. Musí herci před startem natáčení hodně trénovat, aby dávné lyžaře ztvárnili věrohodně?
Třeba Kryštof Hádek, který bude hrát Hanče, je nadšený běžkař. Ne náhodou byl prvním hercem, kterému jsem poslal scénář. Jeho i ostatní herce jsme nicméně dopředu upozornili, že to bude fakt drsné. Chceme natáčet na autentických místech, takže poctivou přípravu považuju za nezbytnost. Co vím, tak to skutečně nepodceňují, chodí se i otužovat. Kryštof má vlastního trenéra, který mu upravil jídelníček. Marek Adamczyk, který hraje mladého Ratha, si zase nechává radit od trenéra své přítelkyně, snowboardistky Evy Samkové. Až napadne sníh, čekají herce taky kurzy lyžování na historických lyžích. Musí to dostat do nohou. Celkově to určitě bude těžké. Najít horší místo k natáčení, než je první zóna KRNAPu na hřebenech Krkonoš, snad ani nejde. Musíte dodržovat přísná omezení, šíleným problémem mohou být i povětrnostní podmínky. S Kryštofem jsme si ostatně říkali, že hlavní roli v tomhle filmu nemá žádný herec, ale počasí. Na horách se těžce odhaduje, jak bude za hodinu, natožpak zítra. Nic se nedá naplánovat, musíte být připravení reagovat. Jsem ale přesvědčený, že hřebeny nám ve filmu tohle všechno vrátí.

Co by měl váš film vlastně přinést? Smíření? Satisfakci pro zapomenutého hrdinu?
Nemám rád, když se filmy dělají jako pocta někomu. V Česku kvůli tomu máme s historickými látkami trochu problém, občas se to přežene a vznikne pomník. Já zkrátka doufám, že natočíme dobrý, dramatický příběh. Film, z něhož se lidi zároveň i něco dozví.

Tomáš Hodan (39)

Režisér a scénárista, který se chystá natočit film o legendárním příběhu lyžařů Hanče, Vrbaty a Ratha.
Patří k tvůrcům satirického seriálu Kancelář Blaník, natočil i oceňovaný dokument Filmový dobrodruh Karel Zeman nebo portrét Hany Hegerové.
Zájmy: Běh, zvládnul i stokilometrový závod v Nízkých Tatrách se šestitisícovým převýšením.
Zajímavost: Jeho kamarádi po něm pojmenovali jednu z postaviček v animovaném večerníčku Krysáci.

Film Poslední závod

Drama režiséra a scénáristy Tomáše Hodana podle skutečného příběhu legendárních lyžařů z roku 1913. Bude se natáčet od února, premiéru má mít rok poté.
Ve filmu si zahrají Kryštof Hádek, Eva Josefíková, Vladimír Javorský, Pavla Beretová, Oldřich Kaiser, Jan Hájek, Marek Adamczyk.
Tvůrci sbírají peníze pro dokončení filmu na www.donio.cz/poslednizavod.

Tagy:
lyžování Krkonoše kultura filmy Bohumil Hanč Emerich Rath Tomáš Hodan Václav Vrbata

Hlavní zprávy

Trhy jim zrušili, přesto si poradili. V Jablonci nad Nisou otevřeli adventní supermarket
Liberecký kraj

Trhy jim zrušili, přesto si poradili. V Jablonci nad Nisou otevřeli adventní supermarket

V Jablonci nad Nisou mají namísto vánočních trhů adventní supermarket. Bývalá prodejna nábytku v centru města se nyní proměnila v takzvaný Štědrý dům, který funguje stejně jako běžné obchody. Zákazníci si u vchodu berou košíčky, u stolů si vybírají zboží a u pokladny platí nákup. Skupina lidí, která pořádá několikrát do roka řemeslné trhy, si prostor pronajala a upravila během několika dní.

Vyhláška o povinném očkování proti covidu je už hotová. Vyjde do týdne, říká Vojtěch
Adam Vojtěch

Vyhláška o povinném očkování proti covidu je už hotová. Vyjde do týdne, říká Vojtěch

Vyhláška o povinném očkování proti nemoci COVID-19 pro vybrané profese a lidi nad 60 let je hotová. Podle ministra zdravotnictví v demisi Adama Vojtěcha vyjde do konce tohoto týdne ve Sbírce zákonů, řekl v pondělí po jednání vlády na tiskové konferenci. S dalšími opatřeními chce kabinet vyčkat na další vývoj epidemie. Pokles počtu pacientů v nemocnicích čeká Vojtěch kolem Vánoc.

Mráz a teploty pod nulou koncem týdne vystřídá oteplení. Přetrvá až do vánočních svátků?

Česko čeká tento týden zimní počasí, bude mrznout i sněžit. V dalších týdnech včetně vánočních svátků se ale zřejmě mírně oteplí. Maximální teploty se v tomto týdnu budou pohybovat kolem nuly a noční minimální teploty většinou kolem minus čtyř stupňů Celsia. Při malé oblačnosti a sněhu pak budou teploty klesat ještě níže. Na Facebooku to uvedl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

Když Sověty chtěli zbít maďarští fanoušci. 65 let od Melbournské krvavé lázně

O sovětské okupaci své země se dozvěděli při cestě do Austrálie na letní olympijské hry. Obhajoba olympijského zlata se tak pro maďarské vodní pólisty stala symbolem boje za čest svého národa. 6. prosinec 1956 se tučným písmem zapsal do olympijské i politické historie. Pojďme si připomenout příběh „Melbournské krvavé lázně“, kdy voda v olympijském bazéně zčervenala a fanoušci Maďarska chtěli zmlátit sovětské sportovce.

reklama

Domácí zpravodajství

Detaily tragédie na Plzeňsku: Muž zastřelil svého bratra, po útěku se nejspíš oběsil

Krajští kriminalisté zahájili trestní řízení v případu nedělní střelby v Radějovicích na severním Plzeňsku, při níž zemřel pětašedesátiletý muž. Policisté z územního odboru Plzeň-venkov se dále zabývají okolnostmi úmrtí šestašedesátiletého útočníka, který se krátce po činu oběsil. Podle prvotních informací šlo o rozepři mezi rodinnými příslušníky.

Vražda na Kroměřížsku: Žena měla ubodat známého, čin pak sama nahlásila policii

Kriminalisté se od pátečního večera zabývají případem vraždy, která se podle vyšetřovatelů stala v jedné z obcí poblíž Holešova na Kroměřížsku. Třiačtyřicetiletá žena z Olomoucka tam několikrát bodla nožem známého, který útok nepřežil, uvedl v pondělní tiskové zprávě policejní mluvčí Petr Jaroš. Kriminalisté ženu obvinili z vraždy, hrozí jí až 20 let vězení. Stíhaná skončila ve vazbě.

reklama