U španělské Ceuty našli obřího měsíčníka
Nečekaný pohled se naskytl začátkem října mořskému biologovi Enriquemu Ostaleovi. U středomořského pobřeží španělské enklávy Ceuta v sítích pro lov tuňáků uvízl obří mořský tvor. Jednalo se o měsíčníka svítivého, rybu, kterou lidé běžně ve vodách nevidí. Je specifická jak svým tvarem, tak velikostí.
Zamotaného tvora se biolog s kolegy rozhodl ze sítě vysvobodit a vyzdvihnout na palubu lodi. Ostale následně uvedl, že měsíčník, který patří mezi zranitelné a v Evropě nejedlé tvory, měřil 3,2 metru a na výšku měl 2,9 metru. Rozměry tvora jsou pro danou oblast rekordní. V oblasti kolem Ceuty se objevuje díky přílivu, odlivu a migraci.
Něco si přej. Minnesotu terorizovaly obří zlaté rybky, v jezeře nadměrně vyrostly
V americké Minnesotě rybáři při kontrole jezera Keller vylovili z vody přerostlé karasy zlaté, kterým se lidově přezdívá zlaté rybky. Podle správy nedalekého města Burnsville někdo ryby vypustil z akvária do přírody, kde nadměrně vyrostly. Pro ostatní živočichy jsou zlaté rybky nebezpečné.
Uvízlý měsíčník byl impozantní svými rozměry. „Pokusili jsme se ho položit na váhu, která měla nosnost jednu tunu. Jenže tvor byl příliš těžký, rozbil by ji,“ podotkl biolog s tím, že uvízlý tvor musel podle proporcí vážit zhruba dvě tuny. Vedoucí mořské biologie na Sevillské univerzitě nevěřil, že se mu někdy naskytne možnost měsíčníka spatřit a dotknout se ho.
„Byl jsem ohromený. Četl jsem o takových jedincích, ale nikdy by mě nenapadlo, že se jednoho z nich skutečně dotknu,“ uvedl. Poté, co rybu vědci izolovali v podvodní komoře, ji pomocí jeřábu vyzdvihli na palubu. Tam setrvala jen několik minut, kdy Ostale a jeho kolegové prováděli měření, odebírali vzorky DNA a měsíčníka dokumentovali, píše agentura Reuters.
Konkrétně vylovený exemplář měl tmavě šedou kůži, zaobalené rýhy na bocích a velkou, až prehistoricky vyhlížející hlavu. Měsíčníkovi se říká také mola mola, biologové se domnívají, že z vody vylovili poddruh mola alexandrini. Ten je specifický výrazně ostrou a vroubkovanou zadní ploutví. „Bylo to poměrně stresující. Byli jsme na otevřeném moři, jeřáb zvedal obrovskou živou váhu. Nemohli jsme promarnit ani okamžik,“ dodal biolog.
Rybu se naštěstí podařilo bez komplikací vyjmout a opět vrátit zpět do vody. Rybáři a vědci následně sledovali, jak tvor svižně mizí v 700metrové hloubce svého domova.
