Asi u každého psa jsem měla strach, říká dočaskářka, která se specializuje na bull plemena

Max měl štěstí v neštěstí. Od štěněte putoval z ruky do ruky, až skončil v útulku, odkud se dostal do péče dočaskářky Terezy. Ta se pod organizací Dočasky De De zaměřuje na bull plemena. Často k ní chodí takoví, kteří za sebou mají těžký život a nesou si s sebou různá traumata. Jedním z nich je i nálepka „bojové plemeno“. Jak je to se psy, kteří jsou využíváni na psí zápasy a měla z nich někdy Tereza strach?

Dočasná péče – představíte si pod tím jen venčení roztomilého pejska na vodítku po rozkvetlé louce nebo v parku s hrnkem kávy v ruce? Pak vás Tereza těchto představ zbaví. Zaměřuje se totiž na bull plemena. Psi se k ní často dostávají s těžkými traumaty, kdy je Tereza opět učí důvěřovat člověku. Anebo také nepolíbení výcvikem, kdy jim musí nastavit pevné mantinely, aby si mohli najít nový domov. Jedním z takových „případů“ je i Max. Ten byl původně v záchytných kotcích v Čáslavi, odkud si ho postupně adoptovalo a následně vrátilo několik rodin. Po nějakém čase se objevil až v pardubickém útulku. Odtud pak putoval do péče Dočasek De De.

Vzhledem k tomu, jací psi Tereze prošli pod rukama, naučila se řadu věcí. Jak sama říká, je to jako s dětmi. Odstranit veškeré ostré a nebezpečné předměty z dosahu, zabezpečit koš, okna, dveře, schovat jídlo… A hlavně – nelpět na majetku. „Asi u každého psa jsem měla strach. U každého je to z něčeho jiného. U někoho je to z toho, že mi zničí barák, u někoho je to z toho, že může vyjet, u někoho je to z toho, že může porvat dalšího psa, ale není to tím, že to jsou bull psi. Je to tím, že to jsou prostě psi," vysvětluje Tereza. „Bojová plemena nejsou, jsou jen bojoví lidi. Je to vždycky o výcviku a výchově, o tom, čím si prošli," dodává ve videu nad článkem.

Tagy: