Koronavirová krize ukázala v plné nahotě, jaká je schopnost veřejných institucí komunikovat s veřejností. Namísto jasného plánu pro zvládání pandemie vidíme spíše chaos, což obrovsky zvyšuje nejistotu v ekonomice. „To je možná daleko horší než otázka výše schodku státního rozpočtu,“ zdůrazňuje hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Co říká o roli iniciativy KoroNERV-20 ve vztahu k vládě? A je vakcína světlo na konci tunelu? Co nás čeká v příštím roce? Dočtete se v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Těsně před Vánoci jste rezignovala na čestnou funkci členky Výboru pro rozpočtové prognózy, který je zřízen podle zákona o rozpočtové odpovědnosti a jehož úkolem je posuzovat objektivitu makroekonomických a fiskálních prognóz zpracovaných ministerstvem financí. Proč jste se takto rozhodla?
Důvod je zřejmý. Podle mého názoru došlo k flagrantnímu porušení pravidel řádného sestavení státního rozpočtu na rok 2021 a nebyly respektovány obecné principy řádného hospodáře. Přestože jsem na to opakovaně upozorňovala a ministerstvo vyzývala k předložení reálnější makroekonomické prognózy včetně prognózy daňových příjmů na rok 2021, ministerstvo na to nijak nereagovalo. Jako členka výboru jsem cítila spoluzodpovědnost za dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, ale za těchto okolností jsem již nemohla tuto, byť čestnou, funkci zastávat.
Vy osobně vládu kritizujete dlouhodobě, a to minimálně od doby, kdy u nás propukla epidemie koronaviru. Co byste jí vyčetla nejvíce? Je to právě to, jak zachází s veřejnými financemi?
Možná jako daleko větší problém vidím neschopnost vlády, ale i řady dalších veřejných institucí, komunikovat. Ukazuje se to v plné své nahotě. Namísto toho, abychom měli jasný jízdní řád, jak pandemii zvládat, vidíme spíše chaos. To obrovským způsobem zvyšuje nejistotu v ekonomice, což je možná daleko horší než to, jaký budeme mít schodek státního rozpočtu.
Nabízí se srovnání s obdobím před zahájením transformačního procesu, jehož třicáté výročí si v těchto dnech připomínáme. Snesou tyto dvě události srovnání? Tehdy jsme také žili ve velké nejistotě.
Vidím zásadní rozdíl právě v tom, jak komunikovala vláda tehdy a jak komunikuje dnes. My jsme scénář ekonomické transformace znali, věděli jsme, jaké kroky bude vláda dělat. Dnes ten plán neznáme. A z podstaty neznáme ani plán samotné pandemie, ta se prostě žádným plánem neřídí a nemůžeme si stále být jisti, zda a kdy propukne další, čtvrtá, pátá vlna, jak bude rozsáhlá a podobně. Transformační šok jsme svým způsobem měli na rozdíl od covidu pod kontrolou. Jako nebezpečí ale vidím také to, že zvyšováním nejistoty měníme covidový šok na krizi. Kdyby veřejné instituce reagovaly lépe, rychleji a transparentněji, propady ekonomiky by byly určitě nižší.
Za dobrý krok považuji Antivirus, především variantu C, odpuštění minimálních záloh na sociální a zdravotní pojištění pro živnostníky.
Na druhé straně ale vidíme, že průmyslová výroba na podzim nezažila takový propad jako při jarním lockdownu. Není to známka, že se vláda přece jen z jara poučila?
Ano, průmysl se drží zuby nehty a určitě na tom má zásluhu skutečnost, že na podzim nedošlo k zavření hranic. Zahraniční obchod dále funguje, hodně se přesunul do on-line světa. Pořád ale platí, že by to mohlo být lepší, kdybychom si sami nevytvářeli nejistotu. Vždyť jsme ještě dva týdny před koncem roku netušili, jaké budeme od ledna platit daně. Ale nejen to. Vláda vytvoří nějaké pravidlo, zavede opatření na období třeba tří týdnů, ale nikdo neví, co bude po těch třech týdnech. V takovém prostředí se strašně špatně cokoli plánuje, a tedy i podniká.
Dovolím si ještě jednu paralelu s ekonomickou transformací. Tehdy ve vládě seděli téměř samí makroekonomové, v té současné nesedí žádný. Je to pro kabinet Andreje Babiše handicap?
Řekla bych, že se to projevuje absencí jasného směru, kam nás vláda chce vést. Vláda často rozhoduje ad hoc, soustředí se na mikromanagement a často slyším čelné představitele řešit přílišné detaily, které by vůbec řešit nemuseli a neměli. Vláda by měla určit směr a detaily svěřit svým lidem, kterým by měla dát také patřičný rozhodovací prostor a s ním i odpovědnost. Tento problém vidíme na příkladech lidí, kteří chtěli vládě pomoci, ale po čase to vzdali a zdůvodňovali to tak, že vláda nebere ohledy na názory odborníků. Nebo že vláda přijímá rozhodnutí nepodložená žádnou analýzou. Opakuji, je třeba definovat směr, přestat řešit jednotlivosti a nereagovat podle momentálních výkyvů v názorech a nálad lidí. Stát a ekonomiku nelze řídit podle průzkumů veřejného mínění. Obzvlášť ne v této situaci. Je třeba mít odvahu a vzít odpovědnost na sebe.
S několika předními ekonomy a dalšími odborníky jste založila iniciativu KoroNERV-20. Předkládáte doporučení, co by se mělo dělat, aby se pandemii dařilo zvládat. Vidíte v opatřeních vlády nějaký rukopis vaší iniciativy?
Chci zdůraznit, že je to občanská a nezávislá iniciativa, která sdružuje odborníky z různých oblastí. Nebyla jsem zakládající člen. Připojila jsme se později, po výzvě kolegů. Jsme takový stínový odborný orgán vůči tomu, který by měla mít vláda. Vláda nám sice naslouchá, ale málo. Mnohem více nám naslouchá odborná, laická i novinářská veřejnost. Vláda nás bere spíše jako konkurenci, což je ale nepochopení naší role. Nechceme být ničí konkurence, snažíme se přinášet pohledy z jiných pozic a trochu vládě otevřít obzory. Občas ale ve vládních opatřeních vidíme náš rukopis, nicméně ze strany vlády není žádná přímá komunikace ve smyslu „poskytněte nám k tomu nějaký názor“. Nejsme bráni jako partneři, ale spíše jako nepřátelé, což je škoda, a myslím, že je to i projev slabosti současné vlády.
Jak by to tedy mělo ideálně fungovat?
Za efektivní považuji model, kdy by se vláda obracela na různé odborníky podle toho, jakou oblast by aktuálně řešila. Měla by k dispozici několik rotujících týmů a podle potřeby by si je svolávala. Jedná se o tzv. agilní systém řízení. Neříkám, že to musí být zrovna KoroNERV-20, ale my podle tohoto modelu fungujeme. Zveme si k diskusi odborníky z různých oborů, kteří rozšiřují naše obzory. Je to fascinující a velmi užitečné.
Je něco, za co byste vládu pochválila? Udělala během koronavirové krize něco dobře?
Důvodů k pochvale není mnoho. Něco se ale najde. Je i zdokumentováno na sociálních sítích, že jsem vládu chválila hlavně na jaře. Často s tou pochvalou mám spojeno takové to „ale“. Když k nám na jaře dorazil koronavirus, vláda v celku rychle oznámila, že je připravena ekonomice pomoci. Prvotní, sice slovní závazek pomoci byl vysloven. Na druhé straně to asi byly příliš velké oči a velké sliby. Vzpomeňme slíbený jeden bilion korun, o kterém dodnes netušíme, kde se vzal, jak byl vypočítán. Pak ale přicházela zklamání, protože se ukázalo, že není snadné takovou sumu peněz do ekonomiky dostat a dosud rozdělená suma peněz je podstatně menší, než bylo slíbeno. Za dobrý krok považuji Antivirus, především variantu „C“, odpuštění minimálních záloh na sociální a zdravotní pojištění pro živnostníky. Ale zase nebyl dotažen kurzarbeit, který nám byl slibován celé léto. Dobrou myšlenkou také bylo vytvoření tabulky PES, která byla převzata ze zahraničí. Jenže vláda ji modifikovala tak, že z toho vznikl kočkoPES, v čemž se opět ukázalo, že vláda nekomunikovala dostatečně se zástupci odvětví, na která PES dopadl.
Jak na krizi podle vás zareagovala Česká národní banka?
Myslím, že přijala přesně taková opatření, která při takovém šoku přijata být měla. Její reakce byla příkladná. Česká národní banka zhodnotila, že šok do české ekonomiky přichází, a zareagovala výrazným snížením úrokových sazeb, trochu uvolnila takzvaná makroobezřetnostní opatření, snížila proticyklickou kapitálovou rezervu bank a snížila nároky na hypotéky, aby neškrtila úvěry. Na druhé straně bych očekávala, že už v příštím roce bude tato opatření vracet zpět, a to ještě dříve, než začne zvedat úrokové sazby. Ale bude to záležet na tom, jak rychle se ekonomika postaví na nohy.
A jaký ten vývoj bude? Vidíte nějaké světlo na konci tunelu, například v podobě očkování proti koronaviru?
Vakcína může být světélko, ale my potřebujeme maják. Vakcínou můžeme získat náskok proti covidu, nicméně musíme se naučit žít s tím, že máme za zády pořád nějakou hrozbu. A nikoli pouze v podobě tohoto viru, to může být v budoucnu cokoli. Třeba počítačový virus, který ochromí klíčové systémy. Nikdy nebudeme v situaci, kdy můžeme říci „máme to za sebou“. Je třeba posílit naši odolnost. Loď pořád pluje a právě ty majáky nám mohou svítit na cestu. Až pomine koronavirová krize, měli bychom si udělat SWOT analýzu, abychom si ujasnili, co jsme udělali správně a co ne a na co je dobré se připravit. Veřejnost si vyzkoušela, že zdravotnictví je opravdu priorita a není možné ho nechávat podfinancované a zároveň že školství potřebuje změnu, stejně jako ekonomika. Zatímco školství i zdravotnictví se mění jaksi za pochodu, ekonomickou změnu jsme odložili těmi vládními podpůrnými opatřeními. Myslím si, že vláda by tohle měla jasně říci. Ona lidem dnes trochu lže do kapsy a neříká, že ty programy jednou skončí, a tím lidé o práci budou přicházet a nějakou dobu potrvá, než najdou uplatnění jinde.
Helena Horská (46)
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a v rámci svého doktorského studia Institute of World Economics v německém Kielu. Dlouhodobě se ve výzkumu zaměřuje na měnovou politiku a inflační cílování. Od roku 2004 je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank a od ledna 2019 také členkou její dozorčí rady. V dubnu 2020 se připojila k občanské iniciativě KoroNERV-20. K jejím zálibám patří sport, především cyklistika, golf a sjezdové lyžování.
