Elektromobilita nemusí být jediné řešení. Možný směr vývoje aut ukázalo 24h Le Mans

K motoristickým závodům patří od jejich počátků řev motorů, vůně spáleného oleje, pneumatik a také benzinu. Právě fosilní paliva jsou ale jedním z trnů v oku bojovníků za globální uhlíkovou neutralitu. Tváří tvář tomuto tlaku ze strany institucí, aktivistů i komerčních subjektů musejí také jednotlivé závodní kategorie prokázat dobrou vůli a snažit se svoji činnost pojmout poněkud ekologičtěji.

ČTĚTE TAKÉ: Stařičký Aston Martin Karla III. jezdí na odpady z vína a sýrů. Má jej přes padesát let

Cesta pokroku

Aby ale úplně nezanikly a nepřišly o davy diváků, kterých třeba právě na 24h Le Mans bývá více než na legendárním hudebním festivalu v Glastonbury, nejde šmahem přijít o rachot motorů přehlušující start proudového letadla a všechno to koření, které je příčinou masové obliby závodů, srovnatelné s MS ve fotbale. S čistými elektromobily by tohle všechno zkrátka jaksi nešlo. A přesto se letos v Le Mans závodilo v podstatě bez uhlíkové stopy. Jak je to možné?

Automobilové závody podobně jako velké válečné konflikty odjakživa tvořily jakousi pokusnou laboratoř nových technologií a „urychlovač“ vývoje věcí upotřebitelných v běžném životě. Pokud jde o palivo, samou podstatu motorismu, benzin a jeho vysokovýkonné deriváty, nahradily v novém miléniu v Le Mans špičkové turbodiesely Peugeot a Audi, poté se na výsluní dostaly hybridní jednotky.

Ne náhodou se právě tyto éry kryly a kryjí s tím, co bylo a je právě „in“ ve výrobě běžných aut. Jestliže je však sériová produkce v současnosti násilně tlačena do výhradního elektrického pohonu, volnost konstruktérů závodních aut (zatím) svazována není, což otvírá prostor i pro další alternativy. Je nasnadě, že kromě už dlouhá léta používaných hybridů jsou „na forhontě“ syntetická paliva.

Tradice vs. ekologie

Vzhledem k neúměrným nákladům na závodění v kontradikci s image „závodu ze staré školy“ nazrál v Le Mans před pár lety čas na odklon od překomplikovaných aut s kosmickým designem k něčemu, s čím by se mohli diváci ztotožnit. Pořadatelé zkrátka stáli před dilematem, jak využít bohatou minulost a zároveň ze závodu neudělat dinosaura s nerelevantními vnitřnostmi. Řešení se našlo v podobě „svobodnější“ kategorie Le Mans Hypercar s designem i technikou více spřízněnou s normálními auty.

Tato změna znamenala návrat tradičních hráčů v čele s Ferrari, Porsche, Peugeotem, Alpine nebo Cadillacem. Výsledkem jsou nejen designově krásná auta (ne náhodou byly formule 1 i vytrvalostní vozy kvůli sofistikované aerodynamice posledních 15 let extrémně ošklivé) s jednodušší aerodynamikou, ale také vysoce efektivní spalovací motory s výkonem omezeným na 671 koní, které musejí být schopné fungovat jak samostatně, tak v kombinaci s hybridním ústrojím.

Nejdůležitějším symbolem nového rozkvětu vytrvalostních závodů ale není charismatická rudá karoserie démonického Ferrari 499P. Důvod úspěchu a naděje v životaschopnou budoucnost celého automobilového průmyslu je schovaný hluboko v útrobách těch hezkých závodních aut.

V letošním závodě totiž všech 62 vozů, včetně mnoha soukromých posádek, pálilo v motorech udržitelné palivo vyrobené z biologického odpadu vznikajícího při zpracování vinných hroznů a syrovátky (při výrobě sýrů, respektive srážení mléka). Vzniklý bioetanol (E85) se smíchává s 15 procenty bezolovnatého benzinu, díky čemuž je spalování mimořádně účinné. Tvůrci tohoto vysokooktanového paliva tvrdí, že snižuje emise oxidu uhličitého o 85 procent.

Změna myšlení v EU?

Evropská unie (EU) podle britské BBC údajně uvažuje o změně plánu postavit mimo zákon prodej všech nových aut se spalovacím motorem od roku 2035 a na místo aut s výhradně elektrickým pohonem má v úmyslu povolit ve velkém výrobu nových modelů, které spotřebovávají uhlíkově neutrální palivo. To se dosud týkalo pouze velmi omezené skupiny malosériových výrobců.

Tento posun je kritizován ekologickými skupinami, které tvrdí, že uhlíkově neutrální paliva jsou neosvědčená a drahá na výrobu a jde o nákladné odvádění pozornosti od nejúčinnější cesty k dekarbonizaci silniční dopravy, tedy od elektromobility.

„Mimoelektrické“ možnosti naznačují, byť v omezené míře, i jednotliví světoví výrobci. Například šéfka Peugeotu Linda Jacksonová v nedávném rozhovoru pro CNN Prima NEWS potvrdila: „Ano, na některých trzích studujeme možnosti syntetických paliv.“

Syntetická F1

Stejně jako Le Mans chce i F1 ukázat, že existuje alternativa k elektromobilům. Slíbila proto, že v roce 2026 bude jezdit na vlastní stoprocentně udržitelné palivo. V tuto chvíli je však Le Mans nejhmatatelnějším příkladem pro budoucnost masových výrobců aut, protože obhajuje rozmanitost způsobů pohonu.

„Nechci, aby si někdo myslel, že jsme antielektričtí,“ řekl pro BBC technický šéf formule 1 Pat Symonds a pokračoval: „V městském prostředí je elektromobil bezesporu velmi dobrým řešením mnoha problémů. Jinde ale elektrické vozidlo dokonalou odpovědí na problémy životního prostředí není. Na můj vkus až příliš mnoho vlád po celém světě říká: ‚Elektromobilita je jediné řešení, které chceme, abyste přijali.‘ Naši inženýři ale říkají: ‚OK, to je dobré řešení, ale není to řešení jediné.‘“