Od smrti hvězdy folku, country a trampské písně Františka Nedvěda uplynuly 18. července čtyři roky. S milovanou manželkou Marií, s níž měl dva syny – Františka a Vojtěcha – ještě týden předtím stihl oslavit zlatou svatbu. O jeho životě, soukromí, ale i o posledních chvílích promluvil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS jeho prvorozený a stejnojmenný syn František. Ten se svému otci vzhledově velmi podobá, navíc hudebně pokračuje v jeho šlépějích.
Od smrti vašeho tatínka uplynuly čtyři roky. Čím vám nejvíce chybí?
Je to bohužel tak, rychle to uteklo. Nejvíc mi chybí to, že dokázal stmelit rodinu. Pravidelně jsme se scházeli na Vánoce, Velikonoce, narozeniny anebo jen tak, na nedělní dopolední kafíčko o desáté u našich na terase. Dům, ve kterém naši bydleli, patří nyní bratrovi a rodina se tam již společně nestýká. Jezdím za mámou do Prahy a za tetou Lídou do Čerčan, kde se vídáme i se strejdou Honzou, protože bydlí 500 metrů od sebe. Naštěstí mám manželku a vyženěného syna Ládíka a rodinnou atmosféru si užívám s nimi.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zpěvák Waldemar Matuška žil na Floridě v luxusní vile. U bazénu měl pípu. O svůj byt v centru Prahy se soudil s hudebním producentem Františkem Janečkem
Ještě v květnu, tedy dva měsíce před smrtí, jsme s vaším otcem dělali rozhovor. Sdělil nám, že má chemoterapie a radioterapie úspěšně za sebou, těší se na koncertování a s manželkou na zlatou svatbu. Co se stalo, že krátce poté jeho život vyhasl?
Stalo se vlastně to, že táta šel po ukončení léčby na další kontrolní vyšetření. Tam se zjistilo, že se rakovina bohužel rozšířila do dalších orgánů. Řešilo se, co bude dál a jestli vůbec existuje nějaká léčba. Bohužel mu již nebylo pomoci. Těšil se na koncertování, těšil se, že až skončí covidová doba, bude všechno jako dřív.
Najednou se vše otočilo, ale táta i přes tyto informace koncertoval až do posledních sil. Stále věřil, že to dopadne dobře. Ještě měsíc před smrtí rodiče oslavili zlatou svatbu. Přišel tam dokonce i strejda Honza a s tátou se udobřili. Řekli si, že by mohli udělat velký koncert. To se bohužel již nestalo. Poslední koncert odehrál se svou kapelou v Olomouci a dával do něj všechnu sílu, kterou v sobě ještě měl. Že bude poslední, netušil nikdo z nás. Krátce na to musel být hospitalizován a potom už šlo vše velmi rychle.
Mluvil jsem na něj, držel jsem ho za ruku a řekl jsem mu vše, co jsem chtěl. Bohužel on už nemluvil...
Kdy jste spolu mluvili naposledy? Pamatujete si na jeho poslední slova?
Za tátou jsem pravidelně chodil do nemocnice. Naposledy jsem s ním mluvil ve čtvrtek 15. července a přinesl mu meloun. Měl velmi dobrou náladu a vtipkoval. Druhý den se mu ale přitížilo a komunikoval čím dál tím méně. V sobotu už jen pospával, ale vnímal, že jsme u něj. Naposledy jsem ho viděl v neděli v podvečer, protože mi volala máma, že táta je na tom špatně. S manželkou, tehdy ještě mojí přítelkyní Renčou, jsme ihned sedli do auta a jeli za ním. Byli jsme poslední z rodiny, kdo za ním byl.
Vnímal?
Byl v polospánku, velmi unavený, ale vnímal. Renča mu dávala napít, protože říkal, že má žízeň. To bylo poslední, co jsme slyšeli, že řekl. Mluvil jsem na něj, držel jsem ho za ruku a řekl jsem mu vše, co jsem chtěl. Bohužel on už nemluvil. Se slzami v očích jsem mu ale řekl: „Tati, mám tě moc rád.“ A on mi silně stiskl ruku.
Bylo to velmi silné a nikdy na to nezapomenu. I přesto, že mi máma říkala, že tam nemám chodit, protože jsem přecitlivělý. Ale nezaváhal jsem ani na chvíli. Nikdy bych si neodpustil, kdybych se nerozloučil. Tenkrát, když jsem za ním byl ten čtvrtek, kdy ještě komunikoval, mě vůbec nenapadlo, že jeho hlas slyším naposledy. Byl to tenkrát běžný rozhovor. Ale jako poslední jeho odpověď beru právě to pevné stisknutí ruky, když jsem mu řekl, že ho mám rád a že děkuju.
Do sporu táty a strejdy nikdo z rodiny nikdy nezasahoval. Bylo to čistě mezi nimi, ale nemyslím si, že by to bylo něco hodně osobního
Zmínil jste, že se tatínek před smrtí usmířil s bratrem Janem, s nímž předtím několik let nemluvil. Jak jste vy osobně vnímal jejich předchozí spor?
Do jejich sporu nikdo z rodiny nikdy nezasahoval, bylo to čistě mezi nimi, ale nemyslím si, že by to bylo něco hodně osobního. Šlo především o spory ohledně muziky, repertoáru a podobné věci. Tím, že každý šel svou cestou a tvořil muziku, kterou miloval, jsem jejich spor nějak negativně nevnímal. Já sám jsem hrál samostatně a šlapal jsem si svoji kariéru poctivě od základu až doteď. Nebyl jsem přímým účastníkem jejich sporu.
Pokud se nepletu, váš strýc Jan Nedvěd už aktivně nekoncertuje. Proč?
Strejda Honza v tuto chvíli nekoncertuje, nicméně stále si s touto myšlenkou pohrává. Naposledy jsme společně vystoupili dva roky po sobě v roce 2022 a 2023 na festivalech a byl to pro mě krásný zážitek. Strejda mi hodně pomáhá, co se týká projevu, frázování. Dává mi spousty muzikantských rad a aktivně skládá nové písničky.
Bude mu příští rok osmdesát a velmi rád bych si s ním zazpíval na koncertě, který by byl pro něj. Pokud mu to zdraví dovolí, tak bych mu to rád dal jako dárek k narozeninám. I kdyby to třeba měl být on-line koncert od něj z domova. To je zase myšlenka, se kterou si pohrávám já, ale strejda o tom ještě neví. (smích)
O společném koncertě s bratrem neuvažuji
A co společný koncert s bratrem a bratrancem, Janovým synem?
O tom vůbec neuvažuji. Slyšel jsem to v nějakém rozhovoru s bratrancem, ale z mé strany vzhledem k rodinným vztahům to možné není. I sám strejda mi několikrát napsal, že pokud s někým z rodiny ještě vyjede, budu to právě já, tak uvidíme, jestli tento slib bude splněn.
Tatínek byl výraznou osobností country, folku a trampské písně. Měl jako správný tramp i svou chatu?
Původní chata, na kterou jezdil, byla chata v osadě Toronto v Lukách pod Medníkem. Byl to spíš dřevěný srub, kam jezdil se svými rodiči a sourozenci Honzou a Lídou. Shodou okolností se mi podařilo před měsícem tuto chatu společně s mými kamarády odkoupit od původního majitele, který ji nechal téměř spadnout. Jako děti jsme pak také jezdívali s rodiči do chaty, která byla babičky a dědy z máminy strany. Vedle této chaty si pak naši postavili dům, kde se scházela celá naše rodina.
Jaký byl tatínek chalupář?
Táta si později pořídil chatu v Jaroslavicích nedaleko Hluboké nad Vltavou. Jezdíval tam převážně sám – načerpat energii. A protože byl vášnivý rybář, tak chata byla přímo u řeky. Chalupář byl skvělý, ničeho se nebál a to se mu občas stávalo osudným. Měl několik úrazů a operaci, ale byl statečný. Měl to tam velmi rád.
Vedl vás jako děti k trampování? Jezdívali jste s ním do přírody nebo na čundry?
Pravidelně se dělaly ohně s přáteli a sousedy, celý víkend se hrálo, a když byl čas, jeli jsme občas do kempu. Ale hodně času jsme trávili na chatě.
Vy s bratrem Vojtěchem úspěšně pokračujete v otcových šlépějích. Proč vystupujete každý zvlášť?
S bratrem jsme byli odmalička každý jiný. Respektovali jsme se jako bráchové, ale bratrské to úplně nebylo. Já jsem starší a podle mámy jsem byl uplakané a zvláštní dítě. Bratr byl opak, máma říká, více po ní. Jsme odlišní lidsky i muzikantsky.
Já jsem si chtěl muziku dělat podle sebe a sám. Chtěl jsem něco dokázat sám sobě i rodičům. Brácha hrál celý život s tátou a nemusel řešit existenční problémy, vše mu tak nějak plynulo samo a on se učil od táty. Já si budoval vše od základu sám, jen s mírnou podporou. Pracoval jsem a u toho se připravoval na koncertování. Byla to dlouhá cesta, ale jsem za ni rád.
Najednou se vše začalo měnit v odměny
Změnilo se něco po otcově smrti?
Po tátově smrti, jsem převzal pomyslnou káru a tu táhnu s hrdostí dál s obrovskou podporou strejdy Honzy, které si moc vážím. Najednou se vše, co jsem si sám vybudoval, začalo měnit v odměny. Strejda mi píše písničky a pokračuji čistě Nedvědovskou tradicí a tvorbou.
Brácha si jde svou cestou – jak hudební, tak osobní. Jsme rozdílní povahově i lidsky a nedělalo by to dobrotu. Po tátově odchodu jsem o tom chvíli uvažoval, ale tím, že máme různé názory a životní standardy, spolupráce není možná. On staví kariéru na hraní s tátou a já mám silný základ amatérského hraní, které jsem proměnil v profesionální. Jsem rád, že každý jdeme svou cestou. Ani on o spolupráci nestojí. S bratrem v kontaktu nejsme.
Podobu s tatínkem nezapřete. Jak často slýcháváte, že jste jeho kopií?
Ano, podobu opravdu nezapřu. (smích) Slýchám to na každém koncertu i v běžném životě a už jsem si na to zvykl. Teď už je to spíše úsměvné. Po koncertech za mnou lidé chodí, fotíme se společně a vyprávějí mi zážitky, které mají s tátou. Ukazují mi fotky, kde tátovi bylo kolem padesátky, jako je teď mě, a vypadáme téměř stejně. Jsem na to hrdý. Díky tátovi v sobě mám něco, čím můžu lidem dělat radost a přenášet na obecenstvo během koncertu pozitivní energii.
Jakou podobu mají vaše koncerty a které písničky mají největší ohlas?
Moje koncerty mají velmi přátelskou podobu. Nemám rád uhlazené a naškrobené koncerty, kdy muzikant přijde, odehraje svůj repertoár, ukloní se a odejde. Každý koncert, který dělám, je vlastně originál a žádný nikdy není úplně stejný. Jsem velmi spontánní člověk, a co mě právě napadne, to mám potřebu publiku sdělit. Hodně s publikem komunikuji a zapojuji do koncertu.
Na žádném koncertě nesmějí chybět hitovky, jako je například Podvod, Růže z papíru, Na kameni kámen, Stánky a Valčíček. Ale publikum zaujaly i nové písničky, a to mě velmi těší. Mám písničky, které jsem si psal sám, jak hudbu, tak text, ale mám i písničky, které mi píše strejda Honza. Poslední nová písnička, kterou jsem začal nedávno hrát, je vlastně takovou vzpomínkou a promluvou k tátovi. Jmenuje se Vlčí mák a napsal mi ji pro tátu právě strejda Honza. Reakce lidí na koncertech jsou opravdu krásné.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Dcera trojnásobného zlatého slavíka Dalibora Jandy ukázala své nové bydlení. Velký rodinný dům vyměnila za útulný, malý byt s terasou
