Plug-in hybridy jsou dnes nejrozšířenější variantou elektrifikovaných automobilů. Pokud je ale nedobíjíte, produkují často víc emisí než běžné spalovací motory. Zdroj: Tom Hyan
O tom, že tzv. hybridy do zásuvky mohou životnímu prostředí škodit více než jiná auta s normálním pohonem, už jsme při jejich testech několikrát psali. Pokud je totiž pravidelně nedobíjíte, tabulkami deklarované výhody jejich provozu a s nimi spojená úřední zvýhodnění se stávají absurdními chimérami. Dokonce už si toho všimly i evropské orgány, které zvýhodnění plug-in-hybridů zaváděly. Píše o tom německý list Der Tagesspiegel.
Rok 2020 i přesto, že byl celosvětově poznamenán pandemií koronaviru, přál právě plug-in hybridům, kterých se v Evropě prodalo přibližně 600 000 kusů. Podle EU je však problémem jejich nerealisticky nízká spotřeba.
Legislativa v tomto směru předpokládá, že uživatel plug-in hybridu ho bude až v 70 % využívat s pohonem ryze na elektřinu. Realita je však zcela jiná a ve výsledku logická a člověku přirozená – pravidelně dobíjet auto, které funguje i bez elektřiny, se chce v praxi málokomu.
Elektřina? Nezájem.
Podle německých studii je ryze elektrický pohon těchto aut ve skutečnosti využíván v průměru pouze ze 43 %, u řidičů služebních vozidel, kteří mají tankovací kartu a tedy benzin „zdarma“, tvoří elektrický nájezd dokonce pouze 18 %. Podle německého Focusu mnozí majitelé plug-in hybridů ani nikdy nevybalili dobíjecí elektrický kabel a jsou i tací, kteří vůbec nevědí, že v autě něco takového mají, případně si jej pletou s vlečným lanem.
Proč si tedy lidé auta do zásuvky kupují? Výhod mají hned několik. Plug-in hybridy jsou komfortní volbou pro lidi, kteří se nechtějí vzdát prostoru ve vozidle a jeho dynamických parametrů. V některých západních zemích uvalili na auta s vyššími emisními normami daně, které jsou ve výši až desetiny ceny vozidla, jinde jsou zase nízkoemisní auta zvýhodňována. U nás mají na espézetku s písmeny EL nárok pouze auta s množstvím emisí CO2 do 50 g/km, což mnohé plug-iny splňují.
Hybrid do zásuvky je tedy z praktického hlediska výhodnější, byť dražší, než vozidlo na klasický pohon. Přitom si zachovává podobnou dynamiku i spotřebu. Především ale takové vozidlo vyhovuje politice velkých společností, které jej využívají jako úlitbu flotilovým limitům CO2.
Teď se zdá, že se Evropská unie pokusí zacpat i tuto mezeru v automobilové legislativě, která v praxi životnímu prostředí skutečně nic moc dobrého nepřináší.
