Plug-in-hybridy jsou Jekylem a Hydem mezi auty – pokud z elektrické sítě svědomitě doplňujete kapacitu jejich akumulátoru, umí jezdit opravdu levně a téměř bez emisí, když ale na dobíjení kašlete, rázem máte jedno z nejméně ekologických aut na silnici. Volvo XC60 s tímto principem pohonu se svému majiteli ze všech sil snaží ukázat, že výhody nabité baterie stojí opravdu za to strčit jej na noc do zásuvky.
Při snaze o neutrální pohled na automobily není vždy snadné vtělit se do role zákazníka té či oné automobilky. Směrování Volva je ale dlouhodobě tak jednoznačné, že se asi moc nespleteme, když jeho majitele vykreslíme jako někoho, kdo nemá zájem ukájet si ego na úkor někoho jiného, spíše než o závodění mu jde o detail, má smysl pro estetično a ocení nadstandardní bezpečnostní výbavu.
Pryč s předsudky
Jakkoliv je Volvo vnímáno jako konzervativní značka, stejně tak odvážně našlapuje po křehkém ledě inovací směrujících k plně autonomní dopravě, kde řidičů v dnešním smyslu slova nebude třeba. A bude snad k takovému robotizovanému ježdění zapotřebí šestiválců či osmiválců? Těžko.
Přechod na výhradně čtyřválcové motory nebo omezení maximální rychlosti Volv na 180 km/h může být vnímáno jako nepopulární a určitými skupinami a priori zavrhováno, z hlediska kontinuity vývoje však má nastolený směr svoji logiku. Může se nám to nelíbit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat.
Zájem se u současných modelů značky soustředí na zdokonalení bezpečnosti a cizelování průniku estetických kvalit a komfortní funkčnosti. Všechny shora popsané atributy v sobě shrnuje SUV XC60 s plug-in hybridním pohonem.
Volvo XC60 T6 Recharge AWD Zdroj: Bart Běhal
S elektrickým dopingem
Byla sice řeč o výhradně dvoulitrových motorech a omezené maximální rychlosti, to ale v žádném případě neznamená, že by Volvo XC60 bylo pomalé. Na zádi se mu totiž skví označení T6 s nevinným doplňkem AWD Recharge, které však v praxi znamená, že máte co do činění se čtyřkolkou o systémovém výkonu 340 koní a už ne tak impozantním točivým momentem 350 Nm.
Základní složku pohonu obstarává benzinový čtyřválec, který je podporován turbodmychadlem a kompresorem. Výsledkem je extrémní specifický výkon 253 koní, ke kterému se v tomto případě přidává dalších 87 koní z elektromotoru dlejícího na zadní nápravě. Sportovněji naladěné řidiče potěší možnost sprintu z 0 na 100 km/h v čase 5,9 sekundy, maximální rychlost je, jak už bylo avizováno, zaseknuta na hodnotě 180 km/h.
Dynamika je velmi slušná, celá ta věc ale také nemálo váží, takže o nějaké extrémní výbušnosti nemůže být řeč – od toho ostatně v ceníku máte špičkovou verzi T8. Vůz ale i tak dokáže zrychlovat velmi podmanivě a motor k tomu vcelku vkusně mručí takřka v hot-hatchovém stylu. Síly je v každém okamžiku více než dost, motor jde díky kompresoru a elektrice skvěle za plynem.
Jízdní vlastnosti jsou velice slušné a potěší také vynikající odhlučnění prostoru pro cestující. Jako optimální se jevilo rovněž osazení testovaného vozu 19" pneumatikami. XC60 je s nimi dostatečně jisté v zatáčkách a přitom nebývale pohodlné. Jízdu za kluzkých podmínek si můžete zpestřit přepnutím stabilizace do sportovního módu, kdy vás nechá na sněhu i sympaticky a kontrolovatelně sklouznout. Škoda absence pádel pod volantem, na závodění ale tato XC60 stejně není.
Dobíjení alfou omegou
Má to ale jednu důležitou podmínku – musíte mít aspoň trochu nabito. Pokud nemáte, auto zdaleka tolik nejede, zato velmi vydatně spotřebovává benzin a generuje nepěkné množství emisí. Pokud se vám baterie o kapacitě 11,4 kWh během cesty vybijí, počítejte s průměrnou spotřebou okolo 9,5 litrů na 100 km s lehkou nohu na plynu. Naštěstí vůz nabízí funkci Hold, kterou lze použít k uložení energie v baterii tak, aby ji bylo možné použít později. Opakem je režim Charge, který se snaží za pomoci spalovacího motoru dobíjet baterie na co nejvyšší hodnotu. V tomto případě ale čekejte spotřebu i 13 litrů na 100 km.
Dojezd na plně nabité baterie činí podle výrobce 40 km, my jsme tuto hodnotu dokonce o kilometr až dva občas dokázali překročit. Vůz je skutečně nutné nabíjet, jinak hybridní verze zcela postrádá smysl a je lepší sáhnout po dieselu. Rychlonabíjecí stanici trvá doplnění energie zhruba čtyři hodiny. Pokud se potom opravdu snažíte, lze jezdit i za dva litry benzinu na 100 km, což je na těžké auto s 253 koňmi krásné číslo.
Volvo XC60 T6 Recharge AWD Zdroj: Bart Běhal
Designový pokojíček
Volvo interiéry vždycky umělo jak po stránce ergonomické a architektonické, tak po stránce kvalitativní. Model XC60 je toho nejlepším důkazem, když se drží filozofie nastolené typem XC90, která se později objevila i v řadách S/V 60 a 90.
Křivky palubní desky jsou nicméně klidnější než u XC90, nechybí také hodnotné detaily v podobě výdechů klimatizace nebo masivních kovových klik dveří. Originální a plně funkční je také startování a vypínání motoru otočným voličem. Prvotřídní je tvarování sedadel, ze kterých vás nebude nikdy nic bolet, přičemž i na zadních sedadlech je pohodlí vynikající. V našem případě vůbec nevadilo ani jejich stylové látkové čalounění.
Asi jedinou kontroverzi může pro někoho představovat centrální multimediální displej, respektive jeho dotykové ovládání. Pokud totiž jde o přehlednost a nabídku funkcí, lze mu jen stěží něco vytknout. Každopádně si na něj nebudou stěžovat majitelé iPhonů, protože princip ovládání je jim velice podobný.
Kvalita něco stojí
Ceny Volva XC60 vyjadřují sebevědomí automobilky a jak vidno na prodejích (XC60 je nejprodávanějším modelem), není neoprávněné. Zákazníci za svoje peníze (v tomto případě 1 588 900 Kč) dostanou nadprůměrnou kvalitu, dokonalou estetiku a příslovečnou bezpečnost – nabídka asistentů je vskutku rekordní. Kdo ale nemá přístup k silné nabíječce nebo jej nebaví auto i několikrát denně strkat do zásuvky, nechť si nechá zajít chuť na plug-in-hybrid a raději pořídí starý dobrý diesel D5.
