Od zásobování traumatologickými soupravami pro hromadné neštěstí až po vybavení zdravotníků neprůstřelnými vestami. Evropské země – a zejména ty na východě – se připravují na válku, píše Politico. Panují totiž obavy z útoku Ruska, které se ve válce na Ukrajině soustředí i na civilní infrastrukturu.
Záchranářka Martyna Veronika Noreikaiteová jela sanitkou po ulici Fabriko směrem ke škole Lietavos a cítila se nepřipravená. Bylo úterní ráno v polovině května, když dostala hlášení o výbuchu v Jonavě, městě s 30 tisíci obyvateli ve střední Litvě. Během své tříleté praxe se v běžný den setkávala s případy vysokého krevního tlaku nebo bolesti na hrudi. Tentokrát vyjížděla ke své první hromadné nehodě.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rusko staví vojenská městečka u hranic s Finskem. Expert přišel s alarmující prognózou
Když s houkající sirénou přijeli ke škole, byla budova zahalena kouřem. „Lidé pobíhali, leželi na zemi a křičeli,“ vzpomíná Noreikaiteová na chaos. Na místě již byli policisté, hasiči a vojáci. Noreikaiteová a její kolega byli prvními záchranáři, kteří na místo dorazili. „Když vidíte, co se stalo – paniku, křik – nevíte, co dělat ani kam jít. Zapomenete všechno. Vyvede vás to z rovnováhy,“ popsala pro web Politico.
Tato „katastrofa" byla naštěstí jen součástí dvoudenního vojenského cvičení „Iron Wolf“ („Geležinis Vilkas“). Jeho cílem bylo přichystat armádu, policii, hasiče, nemocnice a záchranáře na práci za výjimečných okolností – Litva se totiž připravuje na nejhorší scénář: útok na východní křídlo NATO. Od ruské invaze na Ukrajinu se totiž hrozba vojenského konfliktu stala velmi reálnou.
„Když média oznámila, že na Ukrajině začala válka, bylo to děsivé. V práci to bylo strašidelné, protože jsme nevěděli, jestli máme dostatek zdrojů a jestli jsme připraveni, kdyby se to stalo tady,“ řekla Noreikaiteová. Nyní se prý cítí klidnější. Soustředí se na výcvik a osvojení si protokolů pro třídění pacientů. Cvičení, jako to v Jonavě, by se podle ní měla konat častěji.
Evropa není před válkou v bezpečí
Litva však není jediná, kdo se připravuje na hrozbu. Všechny země na východním křídle NATO přehodnocují protokoly reakce na krize pro zdravotnická zařízení, organizují cvičení, investují do balistických přileb a vest a přesouvají operační sály do podzemí. Konflikt na Ukrajině totiž rozbil iluzi, že Evropa je před válkou v bezpečí. „Není otázkou, zda Rusko zaútočí. Je to otázka kdy,“ řekl Ragnar Vaiknemets, zástupce generálního ředitele Estonské zdravotní rady, která dohlíží na připravenost na krize od pandemie po válku.
Země na východní hranici Evropy, které byly dříve pod sovětskou okupací, vědí, jak rychle mohou dorazit vojenské jednotky. „Máme zde špatné sousedy: Rusko a Bělorusko,“ řekl v únoru náměstek ministra zdravotnictví Litvy Daniel Naumovas. Jeho země spojuje NATO s Pobaltím přes úzký Suvalský koridor (Suwałki Gap), který je považován za jeden z nejpravděpodobnějších cílů budoucího ruského útoku. Zatímco všechny země EU jsou „na jedné lodi“, některé leží v přední linii, „kde je voda studená“, řekl Naumovas. „Voda nám stříká do tváře; voda války,“ dodal.
Polsko během svého předsednictví v Radě EU, kde byla ústředním tématem bezpečnost Evropy, zdůraznilo otázku zdravotní bezpečnosti v době konfliktu. „Nemůžeme připravit pohotovostní nebo strategický plán pro vojenský sektor, ekonomický sektor nebo energetický sektor a vyloučit z něj sektor zdravotnictví,“ podotkla náměstkyně ministra zdravotnictví Polska Katarzyna Kacperczyková.
Nemocnice pod palbou
Ruská invaze na Ukrajinu ukázala, že moderní konflikty již nešetří zdravotnické služby – ani civilisty, kterým slouží. Univerzitní nemocnice Santaros Klinikos ve Vilniusu, která se nachází pouhých 50 kilometrů od hranice s Běloruskem, vyvíjí podzemní infrastrukturu, úkryty, přistávací plochy pro vrtulníky a autonomní systémy, které by jí umožnily fungovat i v případě přerušení dodávek elektřiny nebo vody.
V Estonsku budou kromě neprůstřelných vest pro posádky sanitek distribuovány také satelitní telefony, aby byla zachována komunikace v případě selhání tradičních sítí. Existují dokonce plány na vytvoření nezávislé internetové sítě, pokud to bude nutné.
Instalují se také elektrické generátory, a to na základě zkušeností Ukrajiny s ruskými útoky, které pravidelně přerušují dodávky elektřiny pro civilní obyvatelstvo. „Víme, že Rusko se zaměřuje na civilní infrastrukturu a energetické struktury, a to znamená, že si nemůžeme dovolit situace, kdy nemocnice nefunguje kvůli problémům s elektrárnou,“ řekl Vaiknemets.
Mnohé nemocnice ve východní Evropě jsou obzvláště zranitelné. „Máme vysoké budovy, máme velké budovy. Jsou v jednom komplexu, v jedné oblasti,“ upozornil Vaiknemets. Nemocnice proto nyní zvažují, jak v případě potřeby využít sklepy jako operační sály. „Nedokážu si představit, že bych pracoval v nejvyšším patře nemocnice a čekal, až nás zasáhne úder,“ podotkl Vaiknemets.
Estonsko pořizuje mobilní zdravotnické jednotky – ošetřovací zařízení, která lze nasadit v případě nouze – což by mělo pomoci vyřešit omezenou kapacitu intenzivní péče. Zatímco evropské země mají v průměru 11,5 lůžek intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel, „válečné potřeby by mohly vyžadovat třikrát až pětkrát větší kapacitu,“ uvedl zvláštní poradce norského ředitelství pro zdraví Bjørn Guldvog. Zdůraznil, že udržet vysoký objem operací po celé týdny nebo měsíce by bylo náročné. „Většina zařízení dokáže udržet asi 120 až 150 procent normálního objemu operací po dobu 24 až 48 hodin,“ vysvětlil s tím, že kritické by byly také zásoby krve a kyslíku.
Pobaltské státy vytvářejí zásoby léků a vybavení
Ani ty nejlépe připravené nemocnice nemohou fungovat bez léků, zásob a vybavení. Pobaltské země se proto zásobují pro případ, že by došlo k hromadnému neštěstí. Estonsko například vyčlenilo 25 milionů eur na zásoby pro tento případ, včetně ortopedického vybavení, škrtidel a traumatologických souprav. „Jediná velká investice, kterou jsme udělali,“ řekla ministryně zdravotnictví Riina Sikkutová.
V Lotyšsku jsou zdravotnická zařízení od pandemie koronaviru povinná udržovat tříměsíční zásoby léků. „Nikdy jsem si nemyslela, že budu covidu děkovat, ale díky němu jsme našli finanční zdroje,“ uvedla státní tajemnice ministerstva zdravotnictví Agnese Vaļulieneová. Pobaltské státy jsou však příliš blízko frontové linii, aby mohly udržet nouzové zásoby v bezpečí, upozornil Jos Joosten, lékařský poradce Evropské služby pro vnější činnost, diplomatického sboru EU.
Uprchli by zdravotníci v případě války?
Válečná připravenost vyžaduje také lidi. Nedostatek pracovních sil je zásadním problémem pro pobaltské státy, kde je personál ve zdravotnictví již nyní přetížen. Estonsko s 1,3 miliony obyvatel má na obyvatele téměř poloviční počet zdravotnických pracovníků než Německo. V důsledku toho pacienti „z frontové linie“ nemohou očekávat stejnou péči, jakou by dostali v době míru, podotkl Vaiknemets.
Existuje však ještě jeden problém: ne všichni zdravotníci jsou připraveni zůstat. Když Rusko napadlo Ukrajinu, Noreikaiteová, stejně jako všichni záchranáři, musela podepsat prohlášení, že pokud v Litvě vypukne válka, zůstane a bude pracovat. „Ale jak by to ve skutečnosti bylo – kdo by přišel a kdo ne – to nevím. Osobně ještě nemám děti ani rodinu, takže si myslím, že bych zůstala,“ řekla Noreikaiteová.
Litevský průzkum ale zjistil, že více než čtvrtina zdravotnických pracovníků by během války pravděpodobně uprchla, zatímco méně než 40 procent by zůstalo a třetina si nebyla jistá. Estonsko předpokládá podobný vývoj. „Jsou tu vlastenci, záchranáři, lidé, o kterých bezpochyby víme, že zůstanou. Samozřejmě jsou tu i pesimisté, kteří mluví o tom, že hned odjedou do Španělska,“ konstatoval Vaiknemets.
Lotyšský pulmonolog Rūdolfs Vilde řekl, že někteří lékaři, s nimž mluvil, uvažují v případě války o útěku. Podle něj jde zejména o rodiče, kteří by nechtěli někde nechat své děti a sami být v nemocnici. I on již musel podepsat dokument, kterým potvrdil, že je klíčovým pracovníkem a musí se dostavit do práce, pokud zazní sirény.
Sám prý plánuje zůstat, ale zdůraznil, že potřebuje více informací, aby se cítil jistý, pokud by došlo k nejhoršímu. „Mám být připraven poskytovat nějakou formu vojenské medicíny, nebo mám být připraven jen přijít do práce a mít větší nápor pacientů? Protože to jsou dvě velmi odlišné věci a pravděpodobně by obě musely během války fungovat,“ popsal.
Zdravotníci se jezdí poučit na Ukrajinu
Řada nemocnic začala zintenzivňovat cvičení pro případ války. Estonsko posiluje svá systémová školení. Nemocnice, posádky sanitek a zdravotníci jsou instruováni, jak přejít do „krizového režimu“, v němž musejí zvládat velký příliv pacientů a léčit válečná zranění – včetně zranění výbuchem, střelného poranění, popálenin, amputací a poranění páteře nebo hlavy –, která jsou v civilním prostředí vzácná. V litevské univerzitní nemocnici ve Vilniusu personál cvičí evakuaci a připravenost na přijetí velkého počtu obětí.
Někteří zdravotníci také cestují na Ukrajinu, aby se přesvědčili, jak nemocnice zvládají raketové útoky, hromadné úrazy a výpadky elektřiny. Vaiva Jankieneová, zdravotní sestra a koordinátorka v organizaci Blue/Yellow Medical, která poskytuje zdravotní péči civilistům v blízkosti ukrajinské frontové linie s Ruskem, se od dubna 2022 více než 20krát zúčastnila dobrovolnické mise na Ukrajině. Nejlepší způsob, jak připravit zdravotnické odborníky, je podle ní dobrovolnická práce na Ukrajině.
Dodala, že rozsah zranění a nemocí na Ukrajině jako „těžko pochopitelný“. „Po útocích dronů jsou následky těžko představitelné,“ řekla Jankieneová. Zatímco traumatolog v Litvě provede možná jednu amputaci za rok, na Ukrajině jsou celá nemocniční oddělení plná pacientů, kteří utrpěli amputaci jedné, dvou, tří nebo dokonce čtyř končetin – navíc mají řadu dalších těžkých zranění. „Máme velmi málo zkušeností s léčbou tak komplexních, vícenásobných traumat,“ podotkla Jankieneová.
Riziko přílivu uprchlíků
Dopad války se ale nezastaví na hranicích států. Vzhledem k použití moderních zbraní na Ukrajině – včetně raket dlouhého doletu – již fronta nemá pevnou hranici. Útoky nyní mohou zasáhnout cíle vzdálené stovky kilometrů, což ohrožuje nemocnice a civilní infrastrukturu daleko od bojových zón.
V důsledku toho se země, které jsou víc vzdálené od frontové linie, musí připravit na přijímání pacientů a uprchlíků, řekl Joosten a varoval, že solidarita Evropské unie bude podrobena zkoušce. „Pokud bude Litva obsazena, kdo bude zodpovědný za Litevce, protože Litva už nebude existovat? Ale Evropská unie (stále existuje),“ řekl.
Počet obětí by podle něj mohl být dramaticky vyšší než na Ukrajině. „Ty čtyři tisíce pacientů, které jsme za tři roky evakuovali z Ukrajiny, to je nic. Mluvme o čtyřech tisících za dva týdny, a pak zase za další dva týdny, a další dva týdny,“ uvedl Joosten.
Nikdo neví, kdy – nebo jestli vůbec – válka přijde. Ale jak řekl Vaiknemets: „Krize nikdy neoznamuje, kdy přijde.“ Proto se Poláci a pobaltské státy „musí připravit na nejhorší“, zdůraznila Vaļulieneová.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Prezident Pavel se nechal vyšetřit. Zveřejnil výsledky zdravotní prohlídky
