Exotický vzhled a zářivé květy, to jsou bromélie

Bromélie pochází z oblastí americké džungle, kde spolu s orchidejemi rostou na stromech nebo v půdě. Můžeme si tedy vybrat terestrickou i epifytickou bromélii. Některé z epifytů jsou skutečně velmi nenáročné, dokonce se nemusí zalévat vůbec a stačí jim pravidelné mlžení. Růst je uspořádán do charakteristické růžice, listy jsou většinou tuhé, zelené nebo šedě ojíněné. Kořenový systém je silně redukovaný a někdy chybí úplně. Květy vyrůstají z úžlabí listů v klasu nebo stvolu a to, co rostlinu zdobí, jsou podpůrné listeny –⁠ podobně jako u vánoční hvězdy, jsou samotné květy drobné, většinou bílé a nenápadné. Někdy to může trvat i několik let, než bromélie vykvetou, ale samotné květenství pak zdobí rostlinu i několik měsíců.

Po odkvětu růžice, která nesla květ, začne pozvolna odumírat –⁠ nebojte se, chyba není v opomenutí péče, je to normální. Po odumření centrální růžice nesoucí květ však rostliny začnou vytvářet malé postranní růžičky, takže původně místo jedné jich máte v květináči několik. Poté, co se malé odnože rozrostou, se doporučuje bromélii z květináče vyndat a nové růžice rozsázet do malých květináčků. Skutečně vždy dbejte na to, aby dceřiné odnože byly pěkně narostlé a vyvinuté. Část z nich můžete použít jako pěkný dárek pro přátele a z těch, které si necháte, se můžete po nějaké době, až pěkně narostou a zesílí, dočkat vlastních nádherných květů. Ač se to nezdá, pěstování bromélií není zase tak složité a rozhodně není jen výsadou zkušených pěstitelů.

Pěstování:

Základem pěstování bromélií je dodržení vhodné teploty, která by nikdy neměla klesnout pod 12 °C. Kvetení naopak podpoříme vyšší teplotou –⁠ nad 24 °C. Ale jakmile rostlina začne nakvétat a také pro zakoupené, již kvetoucí bromélie, se doporučuje běžná pokojová teplota okolo 20 °C (ne nižší). V zahradnické praxi se pro spolehlivé nakvétání aplikuje přípravek Ethrel, a to přímo do vody v listových růžicích. Jak již sám název napovídá, hlavní indukční látkou je postupně se uvolňující etylén. Doma můžete použít jednoduchou fintu. Dejte bromélii na několik dní do velkého plastového pytle spolu s několika jablky. Ta při dozrávání etylén sama uvolňují a o nastartování kvetení se postarají za vás. Samozřejmě, že k indukci etylenem použijete jen pěkné, narostlé kusy a ne mladé oddělky. Další podmínkou je světlo, podobně jako většina pokojových rostlin i bromélie vyžadují světlé místo, ale bez přímého letního slunce a úpalu.

Velmi důležitá je zálivka. Rostlina nesmí být nikdy nasátá vodou anebo stát ve vodou zaplněné podmisce. Bromélie má pro zálivku svá specifika –⁠ zálivku provádíme do středu trychtýřovité růžice, kde se neustále udržuje stejná hladina vody. Voda musí být měkká a odstátá. Jednou za čas, zhruba po dvou měsících vodu z růžice vylijeme a vyměníme za novou. Samozřejmě, jsou i bromélie, které růžice netvoří, v tomto případě zaléváme substrát, ale jen velmi mírně. Nová zálivka se provádí, teprve když substrát začne vysychat.

Bromélie milují mlžení, které je pro ně zejména v létě přímo blahodárné. Nejvhodnějším způsobem doplnění živin je aplikace vodou rozpustného hnojiva, které aplikujeme zálivkou, ale i postřikem. Dbejte doporučení výrobce, bromélii není dobré přehnojit. Na trhu jsou k dispozici i hnojiva určená přímo pro bromeliovité rostliny.

Nyní si představíme ty druhy, které nejen že není problém zakoupit v zahradnickém centru, ale zároveň jsou i velmi vhodné pro domácí pěstování. V nabídce je k sehnání mnoho bromélií, ale nejčastěji se jedná o druhy Tillandsia, Guzmania a Vrisea a mnoho jejich hybridů a kultivarů.

Ananas –⁠ ano bromélie mohou být nejen krásné, ale i chutné. Oblíbené tropické ovoce ananas je bromeliovitá rostlina. V kultuře se nejčastěji pěstuje A. bracteatus striatus, který má dekorativní, zelenobíle pruhované listy. Jeho květ je velký, tmavě růžovolososový. Jako ostatní pokojové ananasy i tento může vytvořit někdy i aromatický, ale bohužel nepoživatelný plod.

Aechmea fasciata –⁠ je jednou z nejkrásnějších a nejoblíbenějších bromélií. Listy jsou velmi tuhé, šedě zbarvené. Květ je velký a krásně růžově zbarvený. Na rostlině vydrží být pěkný velmi dlouho. Pozor, vykvétat mohou, jen staré a silné rostliny.

Guzmania –⁠ jsou velmi časté a velmi variabilní. Asi nejběžnějším druhem z nich je G. lingulata minor. Květenství jsou nejčastěji červená nebo oranžová.

Tillandsia cyanea –⁠ má velmi úzké listy a pyšní se také nezvyklou barvou samotných květů, které se objevují úžlabí palice růžových listenů. Kvítky jsou poměrně velké a jejich barva je sytě fialková.

Tillandsia ionantha – s tímto druhem se zcela jistě již každý z nás setkal nebo ho dostal jako dárek. Tato zajímavá tilandsie se totiž velmi často prodává nalepená silikonem na kámen nebo na jinou podložku (bohužel celý výtvor je někdy poněkud kýčovitý). A věřte tomu nebo ne, nehledě na to, že celý výtvor vypadá poněkud uměle, rostlina skutečně žije a roste. K vegetaci ji postačí pravidelné rosení s občasným přídavkem tekutého hnojiva. Pěstování této tilandsie se dá ale pojmout I mnohem lépe. Pěstovat ji můžeme na kůře, kde ji uchytíme drátkem nebo v jakémkoli závěsném košíčku.

Tillandsia usneoides –⁠ tato tilandsie je svým charakterem a pěstebními podmínkami podobné předchozí. Připomíná dlouhé šedé vousy, které se postupně prodlužují. Nejlépe se jí daří na kůře, volně zavěšené v prostoru.

Vriesea (V. splendens, V. carinata) –⁠ dekorativní je nejen výrazným mečovitým květenstvím oranžové nebo červené barvy ale také listy, které jsou u některých druhů dekorativně příčně pruhované.