Sebevražda je mezní reakce na to, kdy člověk absolutně ztratí smysl života a perspektivu do budoucnosti. Uvedl to psycholog Karel Humhal ve vysílání CNN Prima NEWS. Předejít takovému činu se podle něj dá jen stěží. „Motivy těchto lidí nejsou normální, pocházejí z depresivního, nemocného mozku,“ dodal psychiatr Karel Moravec.
„Sebevražda je mezní reakce. Člověk má v tu chvíli představu, že už ho nic dobrého nečeká. Vidí jediné řešení v útěku mimo realitu,“ vysvětlil Humhal ve vysílání CNN Prima NEWS.
Tento týden otřásl Českem případ tonoucí matky s dítětem na Vodňansku. Z vody se je naštěstí podařilo vytáhnout policistům. Později se však ukázalo, že žena zřejmě chtěla spáchat sebevraždu. „Zmíněná matka mohla nabýt pocitu, že by dítě bez ní nemělo v životě šanci obstát a že by nepřežilo,“ vysvětlil psycholog a poukázal na to, že je to samozřejmě mylná domněnka. „V dnešní situaci by se o dítě někdo postaral. Matka pravděpodobně nepřekonala sepětí s dítětem. Pokládala ho za část sebe, proto přistoupila k takovému činu,“ doplnil Humhal.
Podle psychiatra Karla Moravce je nečastější příčinou sebevraždy, do níž je zataženo i dítě, těžká deprese. „Jedná se o takzvanou rozšířenou sebevraždu při těžké endogenní depresi. Motivy těchto lidí nejsou normální, pocházejí z depresivního, nemocného mozku,“ vysvětlil Moravec. „Tito lidé pociťují extrémní neschopnost žít, extrémní pocity viny a pocity toho, že jsou nejhorší lidé na světě,“ popsal.
„Ta rozšířená sebevražda zároveň obsahuje i to, že nesmí žít ani dítě. Jeho matka se bludně domnívá, že nejlepším řešením pro něj bude, když zemře spolu s ní. Jde o těžký a nemocný stav,“ upozornil Moravec.
Psycholog Humhal také poukázal na fakt, že pokud se prokáže skutečnost, že žena opravdu chtěla spáchat sebevraždu spolu se svým dítětem, nejspíše jí bude hrozit obvinění z pokusu o vraždu. „Jednak měla snahu zabít sebe, což je samo o sobě trestný čin, a ještě měla tendenci zavraždit dítě. Ale nejsem právník,“ řekl Humhal.
Dá se podle něj takovému činu předcházet? Prý je to velmi těžké. „Snáze se takové věci rozpoznají v občanské komunitě, kde se všichni lidé znají, například na vesnici. V anonymním prostředí, jako je velkoměsto, je to však náročnější. Lidé si toho zkrátka nemusejí ani všimnout,“ dodal.
