Bývalý poslanec za Věci veřejné Jaroslav Škárka Zdroj: ČTK/Šimánek Vít
Na svém facebookovém profilu bývalý poslanec za Věci veřejné Jaroslav Škárka zveřejnil příspěvek, ve kterém navrhuje, aby se Česká republika zbavila předčasně narozených dětí. Označil je za nevyvinuté zrůdy a zbytečné lidi. Ostře se pustil i do mentálně postižených nebo lidí bez domova. Celou záležitostí se teď bude zabývat policie.
Škárka se na sociální síti vyjádřil poté, co na České televizi viděl reklamu na fond Nedoklubko. Ten se zabývá pomocí pro předčasně narozené děti a jejich rodiče. „Jinými slovy nevyvinuté zrůdy, které budou mít IQ kolem padesátky a budou pro společnost pouze přítěží. Budou nás stát pouze peníze a jejich přínos nebude ani nula, ale pouze mínus,“ napsal na úvod svého příspěvku exposlanec.
Ve svém vyjádření se obouvá i do dalších neziskových organizací, které si údajně jenom „pakujou kapsy“ a pod rouškou solidarity vykrádají státní rozpočet. „Nebudu se rozepisovat o dalších lapsusech zkorumpovaných ‚lidomilů‘, neziskovek a pijavic, na ně napojených,“ uvedl Škárka.
Ostře kritizoval i mentálně postižené lidi. „Nicméně žádný mentál pro naši společnost nemá význam a je to zbytečný člověk (a slovo ‚člověk‘ píši s velkým sebezapřením, protože je to spíše zvíře),“ pokračuje v příspěvku Škárka. Už jen tyto urážky a označení lidí s postižením rozdmýchaly rychlou odezvu pod jeho příspěvkem. Lidé Škárku označují za monstrum, netvora a nechybí ani sprostá označení.
Řešení exposlanec vidí v tom, aby se stoply veškeré finanční státní podpory neziskovým organizacím. „Pokud chtějí páchat dobro – i když jsou to naopak zrůdné a ziskuchtivé společnosti – ať si finance získají sami a ať si sami oslovují své sympatizanty, aby je podporovali. Stát se musí probrat a zbavit se zbytečných lidí,“ uvedl Škárka.
Celé své vyjádření zakončil výčtem dalších „zbytečných lidí“: „Lidé, kteří nejsou přínosem společnosti, ať už z důvodu mentální, či společenské diskvalifikace (dementi, bezďáci, imigranti atd.), nesmí být společností protěžováni. Zbavme se zbytečných.“ Tímto hanlivým příspěvkem se nyní budou zabývat plzenští policisté, kteří vyhodnotí, zda se jedná o trestný čin.
V ČR se ročně předčasně narodí osm tisíc dětí
Pod příspěvkem se v hojné míře ozývají i matky právě nedonošených dětí nebo ti, kteří se sami předčasně narodili. Poukazují na to, že jejich potomci nebo oni sami jsou mentálně v pořádku a absolutně nezapadají do agresivního popisu v příspěvku.
Problém předčasných porodů je přitom celosvětový. V České republice, podobně jako v dalších vyspělých státech Evropy, se ročně narodí kolem sedmi až osmi tisíc nedonošených dětí. To je v přepočtu sedm až osm procent ze všech porodů, uvádí nadační fond Předčasně narozené děti. České republice však patří jedno z předních míst žebříčku úspěšnosti v péči o tyto novorozence.
Obor, který se zabývá péčí o novorozence, se nazývá neonatologie. S jeho rychlým rozvojem se v roce 1994 posunula hranice péče o předčasně narozené děti z 28. týdne na 24. týden těhotenství nebo k porodní hmotnost nad 500 gramů.
Předčasně narozené dítě vyžaduje specifickou péči a její stupeň závisí na tom, s jakou hmotností a v jakém týdnu se narodilo. Česká republika patří ke světové špičce v péči o předčasně narozené a rizikové novorozence. K tomuto úspěchu přispělo zejména zřízení dvanácti regionálních perinatologických center, která jsou k péči o předčasně narozené děti (od 24. do 32. týdne těhotenství) vybavena.
Počet předčasně narozených dětí se každoročně zvyšuje. Narůstá počet dětí narozených po umělém oplodnění, tím pádem i dětí z vícečetných porodů. Stoupá průměrný věk matek při porodu, tedy i podíl žen, které rodí až po 35. roce. Ty mají k předčasnému porodu větší sklony. V neposlední řadě se daří zachraňovat stále více dětí extrémně nezralých – narozených ve 26. týdnu těhotenství nebo dříve.
U 40 procent předčasných porodů není známa příčina
Novorozenecké jednotky intenzivní péče (JIP, RES) jsou místem, kde mají rodiče obvykle problém cítit se jako otec a matka. Doba, kterou zde předčasně narozené děti stráví, je individuální, řádově se pohybuje v několika týdnech až měsících. Většina předčasně narozených dětí je navíc v inkubátorech a na přístrojích.
Z 60 procent jsou rizikové faktory, které mohou vést k předčasnému porodu, známé a dají se omezit nebo úplně odstranit. Nejčastěji mu předchází zánět nebo infekce bez zjištěné příčiny, zkracování děložního hrdla, preeklampsie, špatný stav plodu a komplikace vícečetných těhotenství. U celých 40 procent předčasných porodů ale zůstává jejich hlavním příčina nevyjasněna.
Proti tomuto číslu v ostrém kontrastu stojí také časté pocity předčasných maminek, jako je sebeobviňování a pocity selhání, že mohly předčasnému porodu zabránit. Matky provází také nejistota a strach o miminko, jehož zdraví a život jsou dlouhé týdny v ohrožení. Mnohé z nich také nejsou ještě na mateřství připraveny, protože porod přišel ve chvíli, kdy s ním ještě nepočítaly.
