„Má se za to, že vodicí pes není pes jako takový, ale průvodce nevidomého člověka,“ tak Veřejný ochránce práv definuje vodicího psa.
Labrador ve žluté vestičce, to je pro většinu z nás vodící pes, jak ho známe. Máme chuť ho pohladit, ale víme, že ho nesmíme rušit od jeho čtyřiadvacetihodinové šichty, obdivujeme ho, ustupujeme před ním v metru.
Nedávno se v médiích vyskytly zprávy o tom, že existují lidé, kteří se rozhodli čerpat výhod, které k práci vodících a asistenčních psů patří, i přesto, že takového psa nevlastní.
Asistenční/vodicí pes totiž může do nákupních center, restaurací, nemocnic, má výhody u dopravních přepravců a může na palubu letadla, i když přesahuje 8 kil i bez přepravky a nevejde se pod sedadlo před vámi.
„Podle našich informací jsou vodicí psi speciálně školeni v menších počtech středisek a dostávají příslušnou certifikaci, kterou se případně může majitel prokázat. Jednotné vizuální označení psa však neexistuje,“ říká Mgr. Petr Šťáhlavský z Českých drah.
Nejjednodušší je si tak vyžádat průkaz ZTP/P od osoby, kterou pes doprovází, ta má slevu na jízdném a přepravu psa zdarma. Na tom se shodují České dráhy i RegioJet. Tiskový mluvčí společnosti RegioJet, Aleš Ondrůj, řekl, že s tímto problémem žádné komplikace neevidují.
„Majitelé asistenčních psů jsou osoby s průkazem ZTP/P, které se přepravují současně se psem, který nemusí být vybaven náhubkem. Speciálně vycvičený pes se považuje za průvodce, kterého tyto osoby potřebují po dobu přepravy a následný pohyb. Podstatný je průkaz ZTP/P, ne různé nápisy na postrojích psů apod,“ sdělila mluvčí Dopravního podniku hl. m. Prahy, Andrea Řehková. Současně uvedla, že revizoři opět nezaznamenali v souvislosti s falešnými vodicími psy žádné komplikace.
Sehnat košilku pro asistenčního psa anebo zfalšovat certifikát není nic těžkého. Vypadá to však, že to s falešným označováním psů v Česku není tak horké.
„Myslím, že hlavní důvod, proč by lidé zneužívali výhod vodicích a asistenčních psů je, že chtějí, aby jejich domácí mazlíčkové mohli také všude s nimi, nic víc bych v tom neviděla. Po Praze se psi přepravují zdarma a u vlakových přepravců jde o pár korun i u běžného psa,“ říká Michaela Holasová, vedoucí Střediska výcviku vodicích psů SONS ČR.
„Marie, dej Pepínovi vestu, ať s námi může na nákup,“ tak by mohl nadneseně znít důvod, proč lidé své (jistě také šikovné) nicméně ne speciálně vycvičené psy falešně označují za asistenční/vodící. U nás se tento problém vyskytuje zřídka a když už, tak většinou ve spojitosti s canisterapií. „Lidé si často myslí, že pokud označí svého psa košilkou s nápisem cansterapie (terapie pomocí psů), tak s ním mohou třeba do obchodu. To však nelze. Často se nám ale ozývají ze Švédska, Finska a dalších zemí, že by chtěli koupit asistenční postroj na psa a certifikát o vycvičení, což samozřejmě neposkytujeme. Vím, že velký problém mají v Americe a týká se to především letecké přepravy," říká Zuzana Daušová, ředitelka
Zde se však bavíme o minimálních výhodách. Společně s výcvikem speciálních psů ale dochází k daleko větším problémům, které se řeší celosvětově.
