Co stojí za nárůstem násilných činů mladistvých?
Nárůst násilí u mladistvých je podle psychologů i psychiatrů důsledkem nedostatečné výchovy a absence rodičovského vedení. To, že výchovu kolikrát zastupují mobily a počítače, by se podle nich dalo nazvat moderní civilizační chorobou. Rodiče si tak často ani nevšimnou varovných signálů, a na problémy upozorní třeba až spolužáci nebo učitelé.
Násilí tu bylo vždy, podle expertů se v posledních letech ale razantně zvyšuje jeho brutalita. „Věková kategorie, kde se projevují násilnosti, pomalu klesá k deseti letům. Děti opakují, co vidí, přijde jim normální kopnout někoho do hlavy, protože se s tím setkali třeba v rodině,“ řekl ve vysílání CNN Prima NEWS specialista na bezpečnost a řešení krizových situací Josef Toman.
ČTĚTE TAKÉ: Statečná učitelka z Rudolfova může získat státní vyznamenání. Navrhnout ji chce hejtman Kuba
Děti a mladiství prý často jednají impulsivně, protože jejich mozek se vyvíjí a nedosáhli ještě schopnosti regulovat emoce. To se děje až kolem 24. roku života. „Existuje fenomén, který se odborně nazývá fascinace zlem – to je do určité míry přitažlivé a z jisté perspektivy atraktivní. Pro děti může být zajímavé, chtějí se tímto způsobem zviditelnit,“ uvedla pedagožka a bezpečnostní konzultantka Barbora Vegrichtová.
Odpovědnost nese primárně rodina, tvrdí experti
Zrychlený životní styl dnešní doby zkracuje dětství. I to může hrát roli. „Vidíme zanedbávání dětí. Rodiče na ně nemají tolik času. Málo si s nimi povídají, děti se málo ventilují, neříkají, co je trápí, a neučí se zvládat své trápení, což vede k agresivním projevům,“ řekla lékařka Psychiatrické nemocnice Bohnice Dagmar Stoszková.
„Primární zodpovědnost nesou rodiny, rodiče a jejich styl výchovy. Mají pocit, že pokud děti zasaturují ekonomicky, tak je to dostatečné. Je důležité, aby škola a rodina byly partnery, což z mé zkušenosti v mnoha případech nebývá. Pedagog často upozorňuje na rizikové chování žáka nebo studenta a rodina jde do opozice, nechce si nechat pomoci a situaci bagatelizuje a zlehčuje,“ sdělila Vegrichtová.
„Děti nám nastavují zrcadlo, ať chceme nebo nechceme. Neučíme je, jak se mají chovat, když přijde problém. A kdo by to měl dělat? Rodiče samozřejmě. U nás ale fungují tak, jak fungují, takže bych se přimlouval, aby se této problematice více věnovala škola, a to už od první třídy,“ uvedl dětský psycholog Václav Mertin.
Ochranou a prevencí není ovšem ani zamlčování hrůzných činů, které už se staly. Odborníci zdůrazňují, že je důležité s dětmi o těchto událostech mluvit otevřeně a srozumitelně.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Bek navštívil školu v Hodoníně po šikaně 12leté žačky. Klíčová je role rodiny, zdůraznil
